jak ti teď muzu věřit?

19.

T: a jak jsi to myslel prosimte? Několikrát jsi mi to do očí řekl
J: já vím a hrozně toho lituju, měl jsem si te vyslechnout...
T: chyby se dějí, ale ne vždy se daji odpustit
Pokročila jsem rameny a chtěla zavřít, jenže on dveře přidržel, tudíž jsem je nemohla zavřít
J: pust me dovnitř prosím, je tady dost věci na vysvětlování..
Navázal s semnou oční kontakt, jelikož mám na jeho oci proste slabost, otevřela jsem dveře dokořán a naznačila mu, aby vešel, což on i udělal
J: Isabelka tady není?
T: nastesti ne.. ehm chceš udělat kafe?
J: ne dekuji
Pousmal se a my si oba sedli na gauč vedle sebe
T: tak.. co chceš vysvětlit?
J: no tak asi bych se ti měl nejdřív omluvit, nemyslel jsem to tak jak to ve finále vyznělo. Jen mě to hrozně naštvalo. Mrzí mě že jsi mi lhala, a štve mě, že jsi jen další taková holka
T: jaká taková?
J: no taková, které je jedno kde, s kým, kdy a jak, hlavně aby to bylo...
T: a nenapadlo tě třeba, že by to mohlo být celé jinak? Že né každá holka je dě**a, která roztahne nohy na každého koho potká a je jí jedno jak to dopadne?
J: p-počkej, takže Izi není tvůj pubertální úlet?
T: bingo! Teď jsi to kápnul Kolombo
J: ale jak teda...?
T: to ti teď rozhodně nebudu vyprávět. Řekl jsi mi co jsi chtěl, a teď můžeš jít
J: ale...
T: jdi Janku a nedělej nám to zbytečně těžší
J: když si to tak přeješ
Posmutněle vstal a odešel
Udělala jsem správně? Neměla jsem mu to říct cele? Ach jo... každopádně teď se s tím neda nic dělat. Bylo odpoledne, kolem 14.hodiny a já si na oběd dala jablko, jo stále nemám na jidlo vůbec chuť, ikdyz vím, co mi hrozí. Dále jsem si zapla netflix a od něj se na cely den neodtrhla, tedy až do vecera, kdy jsem se šla projít. Celou dobu svitily všechny lampy, vše bylo krásně osvícené, tedy kromě jedné neudržovane ulice, kterou jsem bohužel musela jit, ikdyz nastesti tam většinou nikdo není. Měla jsem v uších sluchátka a v nich potichu pustenou hudbu, tudíž jsem slyšela vše. Zrovna v momentě, kdy jsem do ony uličky vstupovala..vybil se mi telefon a všude bylo naprosté černo
Teď jsem se začala opravdu bát. Rozhodla jsem se, že se otočím a vrátím domu, ale najednou mě někdo zezadu chytl za ruce a táhl mě pryč. Začala jsem křičet, ale brzy mi ten člověk zacpal pusu, abych na nás neupozornila. Zatáhl mě ještě za jeden roh, a já se začala bát, co se bude dít. V té tmě jsem mu neviděla do obličeje, ale přesně jsem věděla, co chce udělat, protože už jsem to zažila... Začal mě nepříjemně osahávat, a snažil se mi sundat oblečení. Snažila jsem se bránit, ale bez toho jídla a spánku jsem vůbec neměla sílu a tak jsem jen začala brečet. Měla jsem strach co se bude dít, a nechtěla jsem znovu zažít to nechutne ponížení. Už už ze mě sundaval kalhoty, když ho někdo chytnil zezadu za ruce, a dal mu pěstí. Chlap se zřítil k zemi, a kluk co ho složil, si ke mě přisedl
K(luk): jste v pořádku slečno?
Okamžitě jsem ten hlas poznala, JANEK!
T: Janku, jsi to ty?
J: paneboze Týnko, to né
Nic jsem neřekla, jen jsem se hlasitě rozbrečela
J: řekni mi, že jsi v pořádku a nic ti neudělal, prosím
T: nic mi neudělal, to né, ale v pořádku fakt nejsem
Řekla jsem mezi vzlyky