jak ti teď muzu věřit?

18.

J: co se s tebou furt děje?
Podával jsem ji kelímek s vodou
T: ale nic, jen je toho na me moc, napiju se a bude to ok. Nemusíš se starat
J: ty pracovat dnes nebudeš už, nebo zas zkolabuješ!
T: běž pryč, co se vůbec staras? Náhradu za mě už mas
J: co? Jakou náhradu a proč jsi tak nepříjemná, když se ti celou dobu snažím pomoct?
Vyjel jsem lehce po ní
J: já bych měl být ten, co je naštvaný! Lhala jsi mi!
křikl jsem po ni, fakt nevím co to do me vyjelo, asi byl na me dán proste velký psychicky nátlak.. ona přimhouřila oči, jako by se.. bála?
T: běž pryč..
otevřela oči, zadivala se do těch mých a vyslovila tu větu
J: ne! Někdo te musí doprovodit domů
T: já to zvládnu! Bez si radši za tou svou láskou.
Nastvane se zvedla, ze chce odejít, ale díky te rychlosti se ji zamotala hlava a ona se převážila do zadu na židli
J: Týno sakra, takhle přece nemůžeš fungovat! To ses rozhodla zničit se?
T: i kdyby co je ti potom? Je to muj život a můžu si dělat co chci
J: jasně, a myslíš třeba na lidi okolo sebe? Na Isabelu, na své přátele, na mě....?
Dodal jsem tiše? Šokovaně se na mě podívala

Pohled Týny:
Bylo mi sice pořád mizerně, ale tuhle větu můj mozek dokázal zpracovat.... Proč bych na něj sakra měla myslet? Sám odešel, tak co to zkouší?
T: víš co Janku?...
J: co?
T: nic, raději odejdi prosím
Řekla jsem potichu
J: chci vědět, že budeš v pořádku
T: to ti můžu s jistotou říct, že pár dní ještě né....
J: ale...
T: Janku běž, ta tvoje na tebe čeká
J: to je ale moje...
T: nic mi nevysvětluj, tys po mě vysvětlení taky nechtěl
J: protože v tvém případě není co vysvětlovat, roztahla jsi někomu nohy a bylo to. Chudak Iza
T: proč by měla být chudak?
J: když má matku roztahovačku tak má fakt asi stesti, ze tomu nerozumí
T: vypadni..
agresivně jsem se podívala do jeho očí, ale kvůli me slabosti, to bylo řečeno potichu
J: ne to jsem nechtěl jen-
T: jestli si tohle o mně myslíš, tak je to jasný.. mezi námi je konec Janku.
J: ale Týn-
T: mezi námi vše skončilo! Běž si radši za tou tvou, ať ti neutece
Zaraženě se na mě díval, já se zvedla, lehce ho odstrčila a odešla, ikdyz mi stále bylo na omdlení.

Došla jsem za šéfem a řekla mu, že je mi špatně, jesli bych nemohla odejít domu dřív. Pak jsem ještě zavolala Monče, jesli by nevyzvedla malou ze školy a nechala by si jí na noc u sebe. Souhlasila. Byla jsem jí vděčná, potřebuju být sama.
Přišla jsem domu a šla jsem si lehnout, ale nemohla jsem usnout a tak jsem to po hodině vzdala a šla jsem si dát něco k jídlu. Nemůžu se přeci kvůli jednomu blbovi trápit zbytek života. Měla jsem počítat s tím, že to takhle dopadne. Alespoň je to ponaučení pro příště, až se objeví nějaký chlap, abych mu prvně řekla o Ize, ušetří mi to spoustu bolesti. Po obědě jsem si vlezla do vany, ačkoliv byla teprve jedna odpoledne. Prostě jsem to potřebovala. Ležela jsem tam asi hodinu, když se bytem rozezvonil zvonek. Vylezla jsem, vzala jsem si župan a šla jsem otevřít.... Za dveřmi stál Janek
T: co tu chceš?
J: Týno, já bych si chtěl promluvit
T: nemáme o čem
J: já myslím, že ano
T: vážně? A o čem by jsi chtěl mluvit s roztažnožkou co?
J: nemyslel jsem to tak