jak ti teď muzu věřit?

74. Konec.

Otevřela jsem dveře a vděčně se podívala na policistu, který držel Izi v náručí
P: váš partner přijede za chvíli, jen sepíšeme protokol o tom, co se zde stalo
T: děkuju vám moc
P: není zač, doufám, že jste v pořádku slečno
T: ano jsem, děkuju vám za vše
P: vážně není zač, hlavně ať už máte klid
Usmála jsem se na něj, a pak jsme se rozloučili. Malá začala nadšeně vyprávět o tom, co viděla na policejní stanici a jak to bylo s tím policistou skvělé. Byla jsem ráda, že nic nepoznala
Během další chvíle došel domů i Janek
T: lasko jsi v pořádku?
Rekla jsem ustrašeně a chytla ho za tváře
J: jo..teď už opravdu jsem, máme klid. Zatknou ho na minimálně 20 let. Teď jen pockame než se malý narodí
Přitáhl si mě více k sobě
T: Jankuuu... ty jsi
rekla jsem se slzami v očích
J: nejlepší?
T: ne..ty jsi chlap mého života.
(Hmmm kde se objevila tato věta?)
Dlouze jsem ho políbila a následně jsme si šli sednout na terasu. Kolem nás běhala malá s Beníkem a my se jen smáli a usmivali. Nikdy by mě nenapadlo, že se tohle stane, že si opravdu najdu tak úžasného kluka a tátu pro mou dceru, jako je Janek. Máme velký dům, psa, dvě nádherné děti. A to zdaleka není konec.
Možná vás stále zajímá, jaké jméno jsme dali našemu synovi, Ben to opravdu nebyl! Jmenuje se....

Konec.
Děkujeme všem, co tento příběh cely dočetli! ❤️
Vaše Lůca a Naty!