jak ti teď muzu věřit?

57.

Pocítil jsem na sobě opravdu velkou únavu, asi 2 hodiny jsem tam seděl a díval se na ni, jenže po tomto čase to mé tělo už nezvládlo a já propadl do spánku. Nechtel jsem usnout, opravdu ne, ale už jsem to fakt nezvládla. Vzbudil mě až pohyb Tyny ruky, kdy jsem se probral vlastně hned a podíval se na ni
J: Tynko!
řekl jsem s usmevem, když jsem viděl její otevřené, zelené oči
T: c-co se to stalo? kde to jsem?
řekla slabě a zmateně
J: omdlela jsi..
T: a..malé je v pořádku?
Chytla se vystrašeně za bříško
J: ano, je neboj! Jen jsi teď v rizikovém těhotenství
T: a.. Isabelka?
rekla stále tak slabě
J: no víš... má zápal plic a leží na jipce, ale určitě se zlepší a bude v pořádku
T: z-zápal plic?
J: kvůli tomu jsi i omdlela, ale fakt lasko neboj..ona je silná, stejně jako ty! zvladne to, opravdu se nestrachuj, teď musíš být v klidu
T: j-j-jak mám být v klidu když me dceři jde o zivot?
Začala se neskutecne trepat a já v ten moment nevěděl co dělat
J: Tyno...Tynko klid, klid! Nikdo neřekl, že ji jde o zivot! Ona to zvladne ano? Poslouchej mě, zvladne to!
Týna byla v šoku a tak mě vůbec nevnímala. Nevěděl jsem co mám dělat a tak jsem pomocí takového toho tlačítka co má nad postelí zazvonil na doktora, který hned přišel.
D: co se stalo?
J: moje přítelkyně... ona se probudila a zjistila proč je vlastně v nemocnici, a že malá má zaplál plic, a dostala záchvat. Vůbec netuším jak jí mám uklidnit
D: v pořádku, podáme jí prášky na zklidnění, aby jí ta tataka přešla, a pak jí všechno v klidu vysvětlíme
Ustaraně jsem kývl na doktora a sledoval Týnu, která v slzách ležela na posteli a třásla se. Asi do čtvrt hodiny jí prášky zabrali a ona se uklidnila
D: slečno Popelková, nesmíte se takhle stresovat, nebo ublížíte sobě i svému dítěti
T: a jak to mám asi udělat, když mi moje druhé dítě umírá?
D: nikdo neumírá. Ano, vaše dcera je ve vážném stavu, ale zároveň je nyní stabilizovaná a my jí máme pod kontrolou. Přežije to, nemusíte se bát
T: vám se to řekne, vy jste tohle sám určitě nikdy nezažil, jinak by jste věděl, jaký je to strach
J: Týnko....
T: ty taky nic neříkej, vůbec nemůžeš vědět jak se teď cítím
J: samozřejmě že vím, taky mám o Izi strach, ale mam strach i o to malé a o tebe
T: to je hezký, že když máš takový strach, taky jsi tady spal když jsem se probudila
J:Týn-
D: slečno Popelkova, z tohoto bych vaše přítele vůbec neobviňoval, čekal tady a sedel u vás celou dobu. Verim, ze se též boji, ale narozdíl od vás se opravdu snaží nestresovat!
Snažil se ji vysvetlit
T: běžte oba dva do prd*le
Odbyla nás
J: Tyno..
T: žádná Tyno, bez pryč.ani jeden h vas mě nechápete! Moje dcera umírá!
Rekla zlomeně se slzama, stelajicima přes její tváře
D: asi by bylo opravdu lepší, kdybychom šli
rozumně na mě pokyvl doktor a já tak učinil, odesel jsem. Týna si to vše potřebuje srovnat v hlavě