jak ti teď muzu věřit?

2.

Naštěstí pro tyhle případy nosím pořád v batohu desinfekci a náplasti. Izi je jak neřízená střela, a každou chvíli s sebou někde plácne.
Rychle jsem jí očistila poraněná místa, všechno jsem zalepila, otřela jí slzy a pak jsem jí vzala do náruče.
T: musíš na sebe být opatrná broučku
I: já vím
vzlykla.
Rychlou chůzí jsem s ní došla do školky, kde jsem se omluvila učitelce za zpoždění, vysvětila jsem jí, proč je malá ubrečená a pak už jsem se vydala zpátky k místu, kde jsem nechala auto.
Největší dopravní špička trochu polevila a tak jsem jen s 10 minutovým spožděním dojela do práce.
Pracuju v jedné velmi oblíbené pražské kavárně, a ta práce mě baví a zároveň mi dokáže vydělat dost na to, abych se postarala o sebe i o Isabelku.
Pro me stesti tam dnes nastesti tolik lidí nebylo, šlo to hladce.
T: dobry den, co si dáte?
mile přivítám kluka co přijde
NK: dobry den, jedno capuccino
ten hlas mi přišel povědomý, podívala jsem se na toho klučinu a hned jsem ho poznala. Smaragdově zelené oči, špinavý blond vlasy stále spadlé do čela. Je to on. Kluk, co se postaral o Isabelku, kdyz spadla.
NK: jeee to jste vy?
též si mě všiml a usmal se
T: j-já..ano, ehm pracuji tady
úsměv jsem mu upravila a malý neposedný pramínek si dala za ucho
NK: jak je na tom ta malá?
T: Isabelka? Jó, je v pohodě, ještě jednou vám moc děkuju
NK: Isabelka, to je krásný jméno. A vy se jmenujete jak?
T: já jsem Týna. Teda vlastně Kristýna, ale tak mi nikdo neříká, nemám na to totiž nejlepší vzpomínky
NK: aha, to se omlouvám, nechtěl jsem....
T: neomlouvejte se, nemohl jste to vědět... A vaše jméno?
NK: já jsem Jan, ale každý mi říká Janku, je to takové přátelštější
T: ehhh, dáte si k tomu cappuccinu ještě něco, nebo jen to kafe?
J: rád bych si něco dal a strávil tak ještě chvíli dnešního dopoledne s vámi, ale spěchám do práce, takže jen to kafe a vezmu si ho s sebou
T: dobře, hned to bude
Připravila jsem Jankovi jeho cappuccino, a přisypala jsem mu do něj trochu skořice, tak jak si to dělám já
T: tady to je
J: děkuju vám, snad se brzy zase uvidíme
T: snad
Pousmála jsem se a sledovala jak s milým úsměvem na tváři odchází z kavárny pryč.
Kostel, nacházející se vedle kavárny  zvoní, je 15:00 a já budu předávat směnu. Udělaly jsme s kolegyní všechny potřebné kontroly a ja mohla jit pro Isabelku do školky. U vchodu jsem si jako každý den dala návleky na boty, vyšla schody k její třídě a zaklepala
Uč: Isabelko jdeš domů
Slyšela jsem volat učitelku v momentě, kdy se otevřely dveře. Iza se usmala, uklidila si hračky, rozloučila se s paní učitelkou a pribehla za mnou
I: ahooooj
Skočila mi do náruče
T: ahojky princezno, tak co jak bylo?
Zavřela jsem dveře a položila ji na zem
I: no dalo se to, ale byla to dnes fuška
Rekla "herecky", což me dovedlo k tomu se uchechtnout a ja ji položila na zem
I: paní učitelka nam říkala o těch trzích co jsou zitra! Prý se tam bude malovat i na obličej, mamiiii půjdeme tam! když bude ten den dětí!
Rekla s psíma očima a roztrepanym rtikem. Samozřejmě, ze ji tam vezmu, ale netuším zda-li mám dostatečně peněz, ale tak co už.. nezkazim ji sen!