51.

109 2 0
                                    

J: tak kde ji mas?
T: šla už spinkat, je prý unavená
J: to chapu
S chápavý obličejem mi Janek dal ruku kolem ramen a druhou začal hladit bříško
J: a vy dva..všechno dobre?
Začal mluvit na mě a na mimčo
T: jestli se budes furt tak starat tak brzo nebude
Uchechtla jsem se
T: já jsem fakt rada, ze se staras, ale není to vůbec potřeba. Však doufám ze souhlasis s tím, ze ještě nějaký ten pátek budu pracovat
Pokrcila jsem rameny, na kterých do této doby byla Jankova ruka
J: tak to ne! Ty budes odpočívat, žádná práce!
T: o dceru mě nenechas se starat, do práce chodit nemůžu..muzu vůbec něco?
rekla jsem nastvane, ikdyz v mem hlase byla trocha humoru
J: jo! Můžeš odpočívat!
Chytl me stehno a následně na mě, jak malý, vyplazl jazyk. Já se na to rozhodla neodpověděl
T: půjdeme si n-
Uprostřed věty, kterou jsem vyslovila po nějaké době na telefonu, mě zastavily kroky, které se za mnou ozvaly, byla to Isabelka, úplně zelená..
T: ježíš zlaticko copak se deje?!
Janek šel za ni, vzal ji do náruče a donesl k nam na gauč, jelikož já ji nosit nemůžu.
I: j-já jsem blinkala..do postele
rozplakala se
T: to se nic neděje, tak to uklidíme
I: když mě je pořád špatně
T: tak půjdeme na záchod a táta zatím převlékne tu postel ano?
Malá zakývala, a pak si zakryla pusu rukou
T: běž na záchod, já hned jdu
Isabelka odběhla a já se otočila na Janka
T: zvládneš tu postel převléct?
J: jasně, proč by né?
T: tak aby ti z toho nebylo blbě, já jsem zvyklá
J: nejsem žádná princezna, samozřejmě to zvládnu, běž za malou
Usmál se na mě a já odešla do koupelny. Malou jsem pak umyla, protože měla špinavé i pyžamo a vlasy, a vzala si jí k sobě do postele. Za noc zvracela ještě asi 3x, takže jsme toho moc nenaspali...
J: tak co, je jí lépe?
T: usnula až kolem půl páté, takže ještě spí, uvidíme
J: neměli by jsme jí vzít k lékaři?
T: dnes ne, třeba to je jen denní viróza, malá na to hodně trpěla jako menší, tak se ji to dnes třeba vrátilo
Uběhlo několik hodin, Isabelka furt spinkala, Janek pracoval a já dělala dnesni oběd.
I: maminko..
Slyšela jsem za sebou slabý hlasek
T: dobre rano, tak co jak ti je?
Položila jsem varečku na pult, došla k ni a následně si drepla, abych byla ve výši jejich očích
I: bolí mě hlavička a-a
Zakašlala
I: začala jsem kaslat..
sáhla jsem ji rychle na čelo, přímo hořelo
T: no tak to asi viroza nebude, uvidíme jak ti bude zitra, teď se najis, dam ti sirup a budes odpočívat
I: d-dobre a co máme na snídani?
T: noo, ty si das suchý rohlík zlaticko
Cvrnkla jsem ji do nosu a ona si nastvane šla sednout ke stolu, kde jsem ji položila rohlík, já potom šla pracovat na obědě
I: jeee to je bramborová kaše, mnaaam!
Slyšela jsem vedle sebe, když se mi malá divala pod ruce
T: Isabelko, blinkala jsi a musíš  papat jen rohlík, piškoty a pít takový cajik, co ti udělám
I: to bude nudaaa!
Rozmachla rukama tak, ze shodila kecup, který se rozletl po kusu linky
T: no tak si pojď lehnout radši, pustím ti ledové kralovstvi
Odbehla na gauč, já ji zakryla chlupatou dekou, pustila ji onu pohadku a odešla jsem

jak ti teď muzu věřit?Kde žijí příběhy. Začni objevovat