jak ti teď muzu věřit?

15.

Ve chvíli, kdy jsem sklidnila svůj dech se ode mě Janek prudce odtáhl. Asi mu to došlo.. Lekla jsem se, určitě jsem ze spaní řekla něco, co jsem neměla
J: takže těhotenství? Dcera? Vážně?
T: né Janku, já ti všechno vysvětlím
J: co mi na tomhle chceš sakra vysvětlovat?
Zakřičel a mně začaly téct po tváři horké slzy. Bylo mi jasný, že tohle hezky nedopadne. Nezmohla jsem se na slovo, jen jsem vzlykala.
J: řekni mi, že to není pravda?
Mlčela jsem, a jen jsem začala víc brečet
J: do prdele Týno, já ti věřil, myslel jsem to s tebou vážně a ty mi jen lžeš. Jsi jen další holka která neuměla udržet nohy u sebe a nezvládla se ani nijak ochránit, je mi z tebe špatně
T: jak tohle můžeš říct, nic o mě nevíš
J: omyl holčičko, vím o tobě, že jsi lhářka prolhaná
V tu chvíli do pokoje přišla Izi
I: Týnko, copak se děje?
J: Tobě ani neni blbý učit tu malou lhát? Že se nestydíš Kristýno
Tohle zabolelo. Kristýno mi naposledy řekl můj bývalí. Rozbrečela jsem se ještě víc. Janek už nic neřekl, jen sebral ze země svoje věci a práskl za sebou dveřmi
I: to byl stryc naštvaný kvůli mě?
přišla ke mně Isa blíž
T: neee, zlaticko proč nespinkas?
I: ja te slyšela křičet a pak i jeho..
Vzala jsem ji na svůj klín,  seděly jsme na posteli
I: takže ja nebudu mít tatínka?
Podívala se na mě a ja stále brecela, snazila jsem se krotit, tudíž to nebyl žádný hysterák, ikdyz me srdce se pomalu bortilo, ja do nej byla asi opravdu zamilovaná..
T: tak aspoň mas volnou půlku postele!
mezi pláčem jsem se uchechtla a utrela si spadlé slzy
T: hajni si vedle mě, ja si skocim do koupelny, zvládneš to sama.. hned budu zpátky!
Isabelka pokývala hlavou a ja odešla do koupelny-spojena mistnot s mým pokojem. Zavřela jsem za sebou dveře a po nich se následně sesunula k zemi. Třásla jsem se, brečela a cítila hrozny pocit prázdnoty.. poprvé za tu dobu jsem k nemu začala cítit tak silne pouto a zase se to pokazilo. Věřila jsem nesprávnému člověkovi.. ja věděla, ze to takhle dopadne, že mě odsoudí jako všichni..
Bylo mi mizerně. Srdce mě bolelo stejně, jako když mě můj bývalý znásilnil a já od něj pak utekla. Tenkrát jsem ho taky strašně milovala a to co mi udělal jsem mu doteď neodpustila. Samozřejmě bych teď neměla Isabelku, ale kdo se ho prosil, aby to dělal takhle? To mě rozbrečelo ještě víc. Schoulela jsem se na zemi do klubíčka a snažila se vydržet tu nehoráznou bolest y která mi proudila celým hrudníkem. Nevím jak dlouho jsem tam takhle ležela a brečela, ale když mi došly síly i slzy už pomalu svítalo. Dala jsem si dlouhou horkou sprchu a vrátila se k Isabelce do postele. Ještě jsem napsala učitelce do školky, že Izi dneska nedorazí, a pak už jsem usnula. Samozřejmě jsem nespala ani dvě hodiny a malá už mě budila
I: maminko, já mám hlad, a nestihneme to do školky
T: dneska jsem tě omluvila Izi
I: fajn, ale pořád mám hlad
Unaveně jsem se zvedla z postele, poslala malou do koupelny a šla do kuchyně nachystat snídani. Na lince leželi skleničky od vína, které jsme včera s Jankem měli a já se opět rozbrečela