Chains (Cz ff - Harry Styles)

49. Let me make love to you

S hlasitým polknutím jsem přikývla, sice jsem si svými slovy nebyla vůbec jistá, ale věděla jsem, že je to jediná cesta, která nás osvobodí od okovů, od jejich proradné bolesti, která nás trápí již dlouhou dobu, stále jsem je cítila, jak se s každou další sekundou v Harryho blízkosti utahují, jejich síla nabírala na intenzitě, chtěla jsem bolestně zasyčet, ale moc dobře jsem si uvědomovala, jak to bolí Harryho, moje štkaní by mu jeho pocity rozhodně nezlepšilo.

„Jsi si opravdu jistá?" pro jistotu se zeptal, musela jsem se pousmát nad jeho něžností a láskou, se kterou vypouštěl každé slovo, tak moc se bál, že mě zraní. Ale já mu věřila více než komukoliv jinému, s kým jsem se kdy setkala, otevřela jsem mu, sdílela jsem s ním prakticky celou mou osobnost, byla jsem mu neskonale vděčná za to, že všechny střepy tvořící Sky spojil dohromady, udělal ze mě toho, kým jsem ve skrytu duše chtěla být, ale v domově jsem k tomu neměla příležitost. Ukázal mi, že můžu být milována, jaké to je cítit se jako v sedmém nebi, provedl mě vším, co jsem v domově zameškala. Někdy sice trochu více naléhal, ale kdyby mě hned nechal a nezajímal se, ranilo by mě to, nebyl nijak otravný, možná se až příliš bál, považoval mě za porcelánovou panenku, která se může kdykoliv rozdělit na miliony střípků.

„Ano, Harry. Miluju tě," poslední slova jsem zašeptala, načež se na jeho tváři roztáhl ten nejkrásnější úsměv, který jsem kdy spatřila, jeho víčka překryla smaragdové skvosty a o pár nádechů později jsem již cítila jeho horoucí rty, které se vroucně tiskly k těm mým. Všechny pocity se v okamžiku staly mnohem intenzivnější, cítila jsem naprosto všechno - bohužel i okovy, které se s každým dalším polibkem utahovaly více a více, pár slz steklo po mých tvářích, ovšem Harryho polibky je rychle skryly a dále mě hýčkaly.

„Vezmu," odmlčel se a políbil mě, „tě," věnoval mi další polibek, „nahoru," zašeptal nakonec a plně se začal věnovat mým rtům. Ruce jsem téměř automaticky obmotala kolem jeho krku, pevně jsem je vzadu spojila a nechala jeho svalnaté paže, aby mě vyzdvihly do vzduchu a přenesly o patro výše, Harry se ani nedíval na cestu, šel zřejmě jen podle paměti, ale i tak se mnou ani jednou nenarazil, i když se plně věnoval polibkům, při nichž měl zavřené oči.

„Tak moc tě miluju, Sky," zašeptal do mých rtů, než se odtáhnul, aby se konečně mohl nabažit kyslíku, který začaly postrádat i moje plíce, s úsměvem jsem si opřela hlavu o jeho rameno a nechala se nést do svého pokoje - nebyl vlastně můj, protože v něm každou noc spal Harry se mnou, i když jeho ložnice se nacházela o patro níže, ale Harry tam spal jen výjimečně, posledních pár týdnů vůbec. V hlavě se mi promítal scénář toho, co se stane, moc dobře jsem věděla, co mě čeká, dokonce jsem i tušila, jak velká bude síla okovů, ale snažila jsem se nemyslet na to špatné, chtěla jsem konečně prolomit brány svého pesimismu a začít smýšlet alespoň trochu barevně, už tak jsem se až příliš mnohokrát dostala do depresí jen kvůli tomu, že jsem si sama sobě něco nalhávala.

Jakmile se má záda dotkla měkkých matrací, dech se mi zasekl v krku, i když jsem tušila, co se stane, nebyla jsem si jistá tím, jestli jsem na to plně připravená. Nervózním pohledem jsem začala těkat po místnosti, viděla jsem krásného kučeravého chlapce, jehož smaragdy hořely vášnivými ohýnky, úsměv, který zdobil jeho tvář, nutil všechny dívky vzdychat nad jeho krásou.

„Sky?"

„Ano?"

„Můžu tě pomilovat?"

„Ano."

To jediné slovo se stalo jeho pohonem, rychlým krokem přešel k posteli a lehnul si nade mě, lokty se opíral vedle mé hlavy a rty se věnoval celému mému obličeji, obséval ho něžnými motýlími polibky, snažil se odstranit bezprostřední bolest okovů, která začala s každým jeho pohybem nabírat na intenzitě, začínalo mě bolet srdce z myšlenky týkající se Harryho, věděla jsem, jak moc ho to bolí, ale nemohla jsem s tím nic udělat, právě jsme se toho utrpení chtěli zbavit navždy, museli jsme překonat to, co nás nyní doprovázelo, abychom to už nikdy nemuseli trpět.