Chains (Cz ff - Harry Styles)

19. Feeling

Opět klid a ticho, přesně to jsem potřebovala, ale utřiďování myšlenek momentálně bylo zbytečné, měla jsem v hlavě naprosté prázdno, ale necítila jsem se kvůli tomu nijak špatně, naopak jsem byla ráda za ten chvilkový odpočinek, který mi tento fakt poskytnul.

Zhluboka jsem se nadechla, stále jsem držela víčka pevně zavřená, i když bylo něco krátce po poledni, cítila jsem se mírně vyčerpaně, možná to bylo tím shonem za posledních pár dnů, nebo tím, že jsem nebyla zvyklá na tento režim – nerežim, kdy jsem chodila spát kdykoliv jsem uznala za vhodné, někdo by zřejmě řekl, že mi chyběla pevná ruka, ale já jí nijak příliš nepostrádala.

Netušila jsem, co se Harrymu točí v hlavě ohledně plánů na dnešek, neustálé sezení doma mě iritovalo, nebyla jsem zvyklá na čtyři stěny, které mě obklopovaly, jelikož v domově tomu tak téměř nikdy nebylo, vždy jsem byla venku, ale tady jsem se bála, jelikož příroda v okolí mi nebyla nijak blízce známá a hrozilo ztracení, o které jsem nestála.

Kdyby se tato chvíle naskytla před pár dny, určitě bych horlivě formovala otázky a možná bych i přemýšlela nad nějakou z odpovědí, hledala bych svou minulost ve vlastních vzpomínkách, které stejně nemám, ale teď jsem byla ráda, že nemusím vnímat nic než můj pravidelně se nadzdvihávající hrudník.

V domě bylo naprosté ticho, nevěděla jsem, kde je Harry, ale bylo jisté, že není pryč, nikdy mě nenechával samotnou, dokonce ani večer, kdy si často lehal ke mně kvůli nočním můrám, které svou přítomností odháněl.

Chyběl mi ten pocit toho, že se o mě nikdo nezajímá a tak si můžu dělat vše sama, pocit, že je vše jen na mých bedrech a já se o to musím starat, teď část té tíhy převzal Harry, jen jsem netušila, jestli to pro jeho osobu není až příliš, věděla jsem, že je z psychické, ale i fyzické, stránky silný, jen jsem si pořád nechtěla přiznat fakt, že se adopcí zavázal o péči ohledně mé maličkosti.

„Sky?“ ozval se jeho hlas poměrně hlasitě, což značilo, že musí být na patře semnou, pomalu jsem otevřela oči a párkrát zamrkala, narušení chvilkového klidu nebylo nepříjemné, jen jsem byla trochu utahaná, avšak i navzdory tomu jsem se posadila na postel a následně se postavila, aniž bych si uvědomovala, jestli mě opravdu zajímá to, co mi chce říci.

„Tady,“ ozvala jsem se na své poměry docela hlasitě a nasměrovala si to ke dveřím, přičemž jsem se zhluboka nadechla, zřejmě proto, abych se uklidnila, i když jsem neznala důvod mírného vykolejení, pomalu jsem otevřela dveře, načež jsem spatřila kudrnáče stojícího před mými dveřmi, pokoušela jsem se dívat kamkoliv jinam, než do jeho očí, ale vzhledem k tomu, že na mě v následující sekundě promluvil, jsem byla nucena vytvořit oční kontakt.

„Měli bychom zajít na nákupy,“ oznámil mi, přičemž se usmál, mé podvědomí poukázalo na fakt, jak moc roztomilé to bylo, ale pokoušela jsem se tu myšlenku vytěsnit dříve, než bych ji stihla dále rozvíjet.

„Proč?“ pokoušela jsem se o klidný tón hlasu, ale nervozita způsobená jeho blízkostí se dala těžko ovládat, proto jsem byla ráda, že alespoň nebyla tak viditelná, i když podle zvětšení jeho úsměvu jsem mohla usoudit, že ji postřehnul.

„Protože… Potřebuješ nové… ehm, lepší oblečení,“ dostal ze sebe, i já jsem se musela nenuceně usmát nad jeho hlasem, oplýval stejným pocitem jako já, což bylo z určitého hlediska příjemné, alespoň jsem měla jistotu, že nejsem jediná, která se momentálně utápí v rozpacích.

„Dobře, ale…“ začala jsem okamžitě argumentovat proti jeho návrhu, nemohla jsem dovolit, aby za mě platil, už tak jsem mu přidělávala dost starostí a zvětšovala výdaje, neměla jsem potřebu ho vyšťavovat ještě více.