Nad jeho odpovědí jsem se zarazila, nečekala jsem nic podobného, spíše jsem plánovala jakousi cestu za nějakou starou paní, která udělá čáry máry a bude klid, místo toho jsem musela buď zemřít, nebo Harrymu dost radikálně prokázat lásku, jelikož zřejmě to, co jsme doposud provozovali, nestačilo. Dlouhou chvíli jsem otce skenovala pohledem, snad abych se ujistila, jestli to myslí vážně, nebo si ze mě jen dělá srandu, ale jeho výraz mluvil za vše. S povzdechem jsem svůj pohled stočila k Harrymu, mírný strach v jeho očích byl pro mě nepřehlédnutelný a trochu mě kvůli tomu píchlo u srdce, neměla jsem totiž ani nejmenší tušení, proč se bojí.
Uklidňujícími pohyby jeho dlaně na mém stehnu se mě zřejmě snažil uklidnit, byla jsem mírně vykolejená, ale celkem v pořádku, spíše mě dostalo to, že o tom otec věděl, ale nenapadlo ho nám pomoci dříve. Zavládla trapná chvíle ticha, kterou vyplňovaly pohledy plné všech různých emocí, táta mě bedlivě sledoval, možná čekal, že se ještě na něco zeptám, kdežto já doufala, že konečně začne mluvit sám.
„Chceš ještě něco vědět?“ zeptal se se zájmem, očividně čekal, že mám připravený štos otázek a budeme tu sedět až do konce světa, ale já jsem všechny své dotazy zapomněla, většinu toho, co jsem chtěla slyšet, mi už oznámil, více bych možná neunesla. Stále mě překvapovala jeho slova lítosti, neustále mi během svého projevu předhazoval to, jak moc ho to mrzí, ale že to musel udělat, jinak by přišel o život. Bylo to sobecké?
Nikdy jsem neuvažovala nad možností toho, že vinu za moje utrpení neslo něco jiného než můj otec, vždy jsem pevně věřila v to, že to udělal z čisté vůle, ničím nenucen, a když už by ho něco nutilo, doufala jsem, že měl více možností a tuto si zvolil jen proto, aby se zbavil zbytečné přítěže. Kdyby si mě nechal, možná by tady už ani jeden z nás nebyl. Na druhou stranu nikde jsem neměla jistotu, že si to vše nevymyslel a teď se jen snažil dostat se mi pod kůži tím, že to opravdu musel udělat, jinak by hrozila bůhvíjaká apokalypsa. Nejistota, která mi opět hlodala v mysli, mě ničila, poslední dobou mi přišlo, že pevných bodů je v mé realitě sakra málo – vlastně jsem věděla jenom o Harrym, všechno ostatní bylo nestabilní, nejisté a kdykoliv se to mohlo zvrtnout v pravý opak.
„Kdybys mě tehdy neodevzdal, co by se stalo?“ zeptala jsem se náhle, chtěla jsem znát následky jeho počínání, zajímalo mě, před čím tak odporným se musel bránit zničením mého života. Věděla jsem, že mluvil cosi o smrti, ale přeci jsem nebyla nic jedovatého, co by ho otrávilo a on by zemřel, muselo mu něco hrozit – a to něco se muselo týkat i mé maličkosti, jinak bych se nikdy neocitla v domově.
Zhluboka se nadechl a přemýšlel, buď hledal nějakou klidnou lež, která by mě nerozhodila, nebo se snažil pravdu zkonstruovat tak, aby nevzhlížela příliš nebezpečně, tak či tak už jsem neměla co ztratit, pokud ovšem to nebezpečí nečíhá i teď, to by byl trošku větší problém. Sledovala jsem mimiku jeho tváře, snažila jsem se vyčíst sebemenší pochybení, ale přišel mi jako tvrdý pokerový hráč, právě teď na sobě nedával nic znát a sršel z něho příšerný chlad.
Pohotově jsem vyhledala Harryho ruku a dlouze ji stiskla, potřebovala jsem mít jistotu, že tu pořád je, bála jsem se toho, s čím by otec mohl přijít, a když se začal nadechovat k odpovědi, moje srdce se mohlo zbláznit. Musela jsem vypadat vystrašeně, jako malé nevycválané kuře, které se potřebuje schovat pod ochranná křídla, jinak se sesype strachem. Vzpomínala jsem na ty myšlenky plné odhodlání, kdy jsem si marně slibovala, že se otci ukážu v tom nejlepším světle a dokážu mu, že je mi bez něj líp, ale právě teď jsem zřejmě musela značit pravý opak.
„No, zřejmě by mě Styles zničil, útočil by na moji rodinu, dokud by nebylo po ní, při nejlepším by zničil jenom mě, ale i to byla dost velká oběť, kterou jsem mu nechtěl dát,“ řekl nakonec docela klidným hlasem, jeho chlad mě překvapil, rozpoložení, ve kterém se náhle nacházel, bylo velice zvláštní, zcela změnil svůj postoj vůči mně a Harrymu, choval se trochu odtažitě, jako by mu to téma bylo nepříjemné.
ČTEŠ
Chains (Cz ff - Harry Styles)
FanfictionKdosi malého ptáčka do klece lapil, lněné provazy okolo obmotal, jeho maso ochutnal, krve jeho popil, krček přiškrtil, slabě skřehotal, kdepak je naděje, maličká má, kdo vysvobodí tě z tvé zlaté pasti, proč život ti přijde jako hra prohraná, svěř se...
