Chains (Cz ff - Harry Styles)

43. Lullaby

Ještě ten večer jsme šli ven na zahradu, rozprostřeli na vlhké trávě deku a pozorovali hvězdy, občas mi pohled sklouzl na Harryho, byl naprosto unesen do říše vesmírného nekonečna, mluvil o těch malých žlutých plamínkách, jako by byly jeho život, soustředil se tak moc, že si ani nevšiml mého pozorování. Krása hvězd se odrážela ve smaragdové zeleni jeho dokonalých očí, vypadal tak bezbranně a přitom horlivě, sama pro sebe jsem se usmála nad tím, jak jsem ohledně Harryho přemýšlela, někdy jsem nedokázala uvěřit tomu, že je opravdu můj.

„Posloucháš mě vůbec?“ zasmál se Harry, načež jsem přikývla, z jeho výkladu jsem sice postřehla sotva polovinu, ale nechtěla jsem, aby si myslel, že tady mluvil do prázdna. Konečně se na mě podíval, na jeho tváři vzrostl obrovský úsměv, když si všiml, že ho pozoruju, přiblížil se ke mně a políbil mě, mohla jsem cítit jeho elektrizující doteky všude po svém těle, jeho horké dlaně přejížděly po mých bedrech a zvyšovaly mou tělesnou teplotu, která kvůli venkovnímu prostředí začala klesat.

„Sky,“ vzdychl, přičemž mě ovál jeho horký dech, zachvěla jsem se pod náporem slasti a užívala si jeho přítomnosti, která pro mě byla tím nejcennějším, co jsem kdy mohla mít. Mé prsty se proplétaly v jeho hebkých kudrlinkách, mírně jsem za ně tahala a tím si vysloužila několik dalších slabých vzdechů z Harryho strany. Usmála jsem se do polibku, přitáhla si ho blíže k sobě a plně si užívala všechno, co mi právě teď dával – lásku, vášeň, oddanost a sebeobětování.

Začal se odtahovat, tak pomalu, jako by nikdy nechtěl, aby to skončilo, ještě předtím, než se vrátil na své původní místo, mě stihl zatahat za spodní ret a slabě se uchechtnout nad tím, jak moc se mi ten malý nevinný čin líbil. Opět se obrátil k černočerné obloze, úsměv stále trůnil na jeho tváři a dodával jí jakýsi dětský nádech, malé ďolíčky ve spoře osvětleném exteriéru přímo zářily a podněcovaly mě k tomu, abych po nich přejela prstem, snad abych se ujistila, že jsou pravé.

„Kdyby sis mohla vybrat jakoukoliv hvězdu, kterou bys chtěla?“ zeptal se náhle, čímž přerušil můj tok myšlenek a donutil mě se opět věnovat realitě, narovnala jsem se v zádech a vzhlédla k obloze, sledovala jsem všechny ty zářící tečky, které dělaly noční oblohu dokonalou, a přemýšlela nad tím, která je nejhezčí, bylo tak těžké se rozhodnout, všechny byly naprosto impozantní, perfektní a bez jediné chybičky. Některé byly blíže u sebe, některé se od ostatních vzdalovaly, jako by se bály odmítnutí – tak moc mi připomínaly lidský život plný zatracení a pocitů osamění.

„Támhletu,“ můj prst směřoval k jedné, která byla od ostatních trochu dál, přesto byla blízko další hvězdě, přesně jako já, daleko od ostatních, ale blízko Harrymu. V porozumění zahmkal a dále už jsme nepromluvili, o několik minut – možná to byly i hodiny – později jsme se konečně vydali do tepla domova, okamžitě jsem zamířila do svého pokoje a Harry mě následoval. Usínání v jeho náručí bylo jednou z mých oblíbených činností, milovala jsem pevnost jeho bicepsů, přirozenou vůni plnou feromonů a teplo, které mi nabízel při každém objetí.

S každým uplynulým dnem se blížilo setkání s matkou, sice jsem se těšila, avšak malý kousek nejistoty stále obýval mou mysl a dostával mě do rozpaků, nevěděla jsem, co od toho očekávat, jestli budu brečet nebo budu jen ráda, že jí vidím. Přemýšlela jsem nad tím, jak asi vypadá, otci jsem příliš podobná nebyla, proto bylo jisté, že alespoň s ní musím mít něco společné – pokud jsem tedy vůbec jejich pravé dítě. Ta myšlenka mě pronásledovala už poměrně dlouhou dobu, ovšem nic nenasvědčovalo tomu, že bych měla mít ještě jiné rodiče, kteří se mě vzdali stejně jako tito.

Rozhodně jsem nebyla tak vyděšená, jako jsem byla tehdy, když jsem se měla setkat s otcem, ovšem ani teď jsem nemohla říci, že jsem byla naprosto v pořádku, trochu jsem se těšila, ale jak jsem nad tím přemýšlela z jakéhokoliv úhlu, neviděla jsem v tom žádné srdcervoucí slzy, mateřské objetí plné lásky a šťastné shledání po patnácti letech. Matka mi byla tak neskutečně cizí, věděla jsem, že bych se měla těšit z toho, jak mě vyhledala, ale místo toho jsem v tom všem hledala nějakou lež, i pečovatelky z dětského domova mi byly blíže než osoba, která mě zplodila – a to bylo sakra špatně.