Chains (Cz ff - Harry Styles)

Epilog

Z popela zatracení fénix povstává,

ohně plápolají, lidskost vyhrává,

rozkvétá poupátko nádhery bytí,

slunce na cestu trnitou svítí.

Stíny mizí úderem paprsků naděje,

a vnitřní síla znovuzrození prospěje.

Esa nejsou už natolik nezdolná,

vyhrává ta nekonečně svobodná...

Živě si vybavuji den, kdy jsem vstoupila do domova. Bolestné vzpomínky mě tehdy provázely při každém nádechu, jako by mi je někdo promítal přímo před očima a já nemohla uniknout. Nekonečný koloběh utrpení, který byl způsoben těmi, jež mě stvořili. Nechci zapomenout na všechno, co tvořilo mé dětství, protože by to znamenalo ztratit něco, na čem byla postavená celá má existence téměř patnáct let.

Jako by to byl dar za všechno, čím jsem si musela projít. Harry Styles. Nenápadný chlapec se zářivým úsměvem, párem smaragdů, a především se srdcem, které je ochotní mě milovat. Ať už se děje cokoliv, je tu pro mě. Vždycky tady byl.

To utrpení, které doprovázelo naši cestu, bylo téměř nesnesitelné. Pomalu jsme dýchali, umírali. Byli jsme sužováni osudem, přítomností, minulostí. Nestála jsem o přízeň toho chlapce, bála jsem se toho pocitu, který mi měl být navždy odepřen. Štítila jsem se jediné pozemské krásy. Nechtěla jsem obětovat ani špetku své duše pro osvobození své maličkosti, ale jakmile se objevil on a s ním i ten nepopsatelný pocit, podlehla jsem.

Láska.

Když ptáčka lapají, krásně zpívají,

když ptáček uniká, nádherně cvrliká,

a oni se nyní jen prázdně dívají,

jak ta krása nezměrná a veliká,

škvaří ocelová pouta lidských hříchů,

zlatá klec rozpadá se na tisíce vzpomínek,

poleptá je intenzita jejího smíchu,

a byla bys jen hloupý blázínek,

kdyby srdce tvé nevzplálo touhou,

kdyby polekala tě volnost neškodná,

nenech se uvěznit představou pouhou,

leť a nikdy se nevracej, nezkrotná...

Není to lehký život, když musíte bojovat o každý nádech, když trpíte kvůli okovům. Kdysi mě každý nádech v jeho přítomnosti bolel, ale teď? Je to více než osvobozující. Všechny stěny, které bránily pocitům vyplout na povrch, byly srovnány se zemí, čímž propustily do mé maličkosti naději. Začala jsem věřit v mezilidské vztahy, dokonce jsem i doufala v to, že by se na světě našel někdo, kdo mě bude milovat.

Připadám si dokonale volná, nic není tak špatné jako dříve. Mé dny jsou plné toho jednoho chlapce, který se stal mým smyslem života.

Harry Styles.

Nikdy jsem netušila, že potkám někoho, jako je on. Neobyčejný Adonis, který dokáže milovat někoho tak roztříštěného, jako jsem já. Vše není tak růžové, jak se zdá. Občas se vrací vzpomínky na okamžiky beznaděje, na ty chvíle, kdy mě bolel každý nádech, pomoc, světlo, okovy, láska... Jenže nic není jako předtím. Teď je tu můj Bůh, má životní láska, můj chlapec, který mě brání od všeho temného a zlého.