Chains (Cz ff - Harry Styles)

50. Together

Už je to nějaký ten pátek, co jsem konečně plně svobodná, nemusím se bát okovů a mám plnou moc nad svým životem, všechen svůj volný čas trávím s Harrym, často jen ležíme v posteli a povídáme si nebo se k sobě tulíme. Všechny dny jsou docela líné, nedělám nic moc extrémně namáhavého a občas ani nechodím ven, avšak nepřijde mi, že by mi něco scházelo, cítím se více plná než kdykoliv předtím, nic mi nechybí a jsem se vším naprosto spokojená. Nemůžu říci, že jsem nepřemýšlela o tom, jestli dodělám školu a co bude s mou budoucností, ale na tyto otázky jsem ráda potlačila do nejzazšího rohu své mysli.

„Sky? Co bys řekla na rande... Myslím, někde venku?" zašeptal mi Harry do ucha, když jsme se procházeli v lese, chodili jsme sem dost často, byl tu až neuvěřitelný klid, okolní zeleň mě vracela do příjemných chvil strávených v domově, nerada jsem myslela na svou minulost, ale občas jsem si jí musela chtě-nechtě připomenout, přeci jen byla součástí mé osobnosti a já se s ní musela nějak vyrovnat.

„Možná bych se konečně měla začlenit do společnosti... Proč ne," usmála jsem se a vydala se cestou zpátky k domu – milovala jsem to označení, považovala jsem to za své zázemí, místo, kam se budu moci kdykoliv vrátit, místo, které mi poskytne lásku, teplo a hlavně to nejdůležitější – bezpečí. Vnímala jsem větve křupající pod mými botami, naslouchala jsem dokonalé symfonii klidu, ticha a občasného zacvrlikání ptáčků, užívala jsem si chvíle, kdy jsem byla naprosto propojená s přírodou, která mi během mého pobytu v domově poskytla alespoň částečné zázemí a uklidňující prostředí, kde jsem si mohla vyplakat oči, aniž by se kolem nacházeli nevítaní přihlížející.

„Kam půjdeme?" nadhodila jsem, když jsme vstupovali do útrob příjemně teplého domova, jehož přirozená vůně mě dostávala do kolen, cítila jsem se tady tak neskutečně dobře, všechno konečně bylo tak, jak jsem si to vždycky přála. Nemohla jsem se nabažit všech euforickým pocitů, které mě doslova nutily opustit všechen můj přirozený pesimismus a žádaly mě o přijmutí světlé stránky života, kterou jsem pomalu ale jistě začínala přijímat za vlastní.

„Začíná se docela stmívat... Co takhle menší procházka s překvapením?" zasmál se Harry, přičemž se mu na tvářích objevil jeho dech beroucí úsměv, jenž byl ohraničen ďolíčkem z každé strany, na důkaz souhlasu jsem pokývala hlavou a rychle vyběhla do svého pokoje – ne, že by byl tak úplně můj, protože Harry v tom svém spal naposledy před hodně dlouhou dobou, ale své zázemí jsem tu měla prakticky jen já -, kde jsem se začala přehrabovat ve skříni, abych nalezla něco, co by Harryho uchvátilo. Chtěla jsem mu udělat radost, dnešek jsem chtěla mít něčím výjimečný, brala jsem ho jako definitivní osvobození od minulosti, konečně jsem se chtěla zapojit do společnosti, která mě zavrhla kvůli dětskému domovu.

I když původní plány směřovaly k šatům, nakonec jsem přeci jen zůstala u svého obvyklého oblečení, ještě pořád jsem nebyla plně spokojená se svou postavou, i když jsem v posledních dnech zvýšila příjem jídla alespoň o nějaké to procento, stále jsem si připadala až trochu moc hubená, v šatech by bylo všechno odhaleno a Harry by zjistil, že jsem se předtím trápila a tím jsem zanedbávala stravu. Navíc jsem si nepřipadala svá v oblečení, které jsem nebyla zvyklá nosit, nepřipadala jsem si jako Sky, spíš jako bych si hrála na někoho, kým nikdy nebudu.

„Lásko? Jsi připravená?" ozval se chraplák ze spodního patra, rychle jsem svůj výzor přejela pohledem v zrcadle a poté se vydala dolů, Harryho oslovení mě mírně zaskočilo, často mě oslovoval pouze jménem, což mi nijak nevadilo, protože něžnost a cit, se kterým těch pár hlásek dostával z hrdla, byli neskutečné, vždy si s tím slovem doslova pohrával na jazyku, avšak nyní zvolil něco trochu intimnějšího, na co jsem si nemohla ani v nejmenším stěžovat.