Chains (Cz ff - Harry Styles)

36. You are my universe

Nebylo potřeba slov, mě stačil jen Harry a jeho přítomnost, vše bylo dokonalé – pokud jsem tedy nepoukazovala na fakt, že jsem ještě stále byla jakýmsi prostředkem výkupného -, Harry ležel těsně za mnou, jeho horké svalnaté tělo kolem mě bylo obmotané s naprostou přesností, jako by to tak mělo být pořád. Věděla jsem, že dřív nebo později bude muset odejít, aby mě odsud dostal, ale nechtěla jsem přerušit tento moment, proto jsem jen zarytě mlčela a užívala si jeho úžasnou vůni, která se svou armádou útočila na mé čichové buňky s ještě větší vervou než kdy dříve.

„Sky?“ zašeptal po dalších minutách extrémně příjemného ticha, cítila jsem jeho horký dech na krku, při vyslovení mého jména mi okamžitě naskočila husí kůže a já si teď konečně pořádně uvědomovala, co se mnou Harry dělá. Přivřela jsem oči v doufání, že si bude myslet, že spím – protože potom by neodešel, rozhodně by mě tu nenechal s nočními můrami a křikem probouzejícím ze spaní. Uslyšela jsem lehký smích, který značil jen jediné – věděl, že to hraju, byl si toho zatraceně dobře vědom, ale podle následujících skutků jsem usoudila, že se rozhodl hrát mé malé představení se mnou.

Cítila jsem se lépe než kdy dříve, i když jsem byla v příjemné situaci, byl tu se mnou Harry a to mi stačilo, byl pro mě momentálně vším – ne z hlediska, že bych žila jen pro něj, ale byl jedinou osobou, která si našla místo v mém srdci a dokázala tak zaplnit díru, kterou vytvořili moji rodiče společně s odchodem Lily. Stále jsem se sice plně nesrovnala s tím, že odešla, ale Harry mi pomáhal zapomínat, byl nejlepším lékem, který jsem si kdy mohla přát.

Už jsem si byla jistá vším, co k němu cítím, byla to láska – alespoň tedy v mém podání, netušila jsem, jak to cítí ostatní, co dělají, když k tomu druhému cítí tak hluboké pouto, ale doufala jsem, že Harrymu bude stačit vše, co mu dokážu nabídnout. Nikdo mě nikdy neučil, jak se chovat k němu, kdo je pro vás důležitý jako váš vlastní život, proto jsem v tom byla sama, ale naštěstí mi Harryho vstřícnost pomáhala, nemusela jsem se bát, že bych něco udělala špatně – protože v našem vztahu neexistovalo špatně, ale jen ‚jinak‘.

Zamilovala jsem si jeho přítomnost, byl pro mě opravdu důležitý a bylo téměř jisté, že kdyby mě nyní podrazil, dopadla bych psychicky hůře než v dětském domově, zřejmě bych se zhroutila, ovšem nechtěla jsem hned myslet na nejhorší, i když u mě převládal pesimismus, rozhodla jsem se ho alespoň trochu potlačovat, aby nijak nezabránil síle mých citů, které chtěly vyplout na povrch. Od našeho nedávného polibku jsme toho moc nenamluvili – ještě jsem mu ani upřímně neřekla, že ho opravdu miluji, ale my jsme nepotřebovali slova, za mě mluvily činy, za Harryho dopisy.

Jakmile jsem ucítila, že se Harryho tělo zvedá, okamžitě jsem zpozorněla a prudce otevřela oči, vstával z postele a zřejmě se chystal opustit pokoj. S hlasitým zamručením jsem mu dala jasně najevo, že se mi jeho nápad ani trochu nezamlouvá, načež se otočil a s tím nejkrásnějším úsměvem mi podal papír, na sto procent jsem si byla jistá, že to byl další dopis, ale právě teď jsem toužila po tom, aby mi Harry lásku dokazoval činy, ne pomocí několika slov na papíře. Předtím, než doopravdy opustil pokoj, mi věnoval dlouhý polibek, nemohla jsem se toho pocitu nabažit – i když jsem se ze začátku zhrozila zjištění, že jsem po jeho rtech toužila snad od prvního okamžiku.

Rozevřela jsem kus papíru, nemohla jsem se nabažit vůně, kterou disponoval, neměla jsem ani tušení, co by mohlo být obsahem dopisu, ale mé srdce se s každou sekundou zrychlovalo, jako kdyby tušilo, co Harryho úchvatný rukopis ukryl do několika slov. Chvíli jsem jen těkala prázdným pohledem po popsaném papíru, nedokázala jsem se soustředit na jednotlivá písmenka, byla jsem tak moc rozrušená z možného obsahu, že se mi po chvilce začala mírně třást ruka a tím se mi ještě více znemožnil přístup ke čtení. Po poměrně dlouhé chvíli jsem se konečně dostatečně uklidnila na to, abych se mohla ponořit do čtení.