Chains (Cz ff - Harry Styles)

41. You're not just a star to me

Nad jeho otázkou jsem se pozastavila, nebyla jsem si jistá odpovědí, protože moje mysl nedokázala zpracovat to, na co se ptal, nebyla jsem si jistá tím, co chci, a tím, co je nutné, v tenhle moment jsem mezitím nemohla najít rozdíl, ale když se zeptal, co doopravdy chci, musela jsem rozmýšlet nad tím, jestli to nedělám jen z povinnosti a vidiny života bez okovů. Němě jsem přikývla, už několikrát jsem přemýšlela nad tím, co k němu cítím, nebylo pochyb o tom, že tohle by bylo dokazování lásky a zároveň mírné osvobození od prokletí. Usmál se, jenom to jedno nepatrné gesto mi naznačilo, že mi věří, že si je jist mou odpovědí stejně tak, jako jsem si byla jistá já.

Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, jak to bude probíhat, s kým a kde, vlastně jsem po tom ani nijak zvlášť netoužila a rozhovorů ve škole na toto téma jsem se snažila všemožně vyhnout, což se takovému outsiderovi, jakým jsem byla, daří celkem dost dobře. Ale teď jsem byla postavena před hotovou věc, mělo se to stát a já nevěděla co dělat, nechala jsem se unášet přirozeným pudem, který se vyrojil kdesi v mé mysli, ovšem nikde jsem neměla potvrzení, že to, co dělám, je správné.

Opět mě políbil, stále to bylo něžné a plné lásky, zbožňovala jsem polibky, do kterých dával celé své srdce, jako by mi ho tím okamžikem věnoval, jako by mi dokazoval, že je tu pro mě ať se děje cokoliv, a já za ten pocit byla neskutečně ráda, protože nikdy v dětství jsem neměla možnost ho okusit. Přetáhla jsem mu triko přes hlavu, jakmile jsem spatřila jeho nahou hruď, cítila jsem nepříjemné horko hrnoucí se do mých tváří, ale i tak jsem se mu – i přes svoji ohromnou nervozitu – podívala do očí, chtěla jsem vidět jeho reakci – nebo snad potvrzení toho, že jsem nezašla moc daleko.

Tvářil se spokojeně, v očích se mu leskly jiskřičky radosti a to mě neskutečně hřálo při srdci, okamžiky jeho štěstí pro mě byli tím největším potěšením, konečně pro mě něco v životě bylo pozitivní a mělo to smysl. Opakoval můj čin, červenala jsem se snad ještě více, ale snažila jsem se to zakrýt, nechtěla jsem být až tolik v rozpacích, jenže to nešlo ovládat, on byl naopak naprosto v pořádku, uvolněný a přirozený, kdežto já se musela jistě chovat zaraženě při každém následujícím kroku.

Jakmile se jeho rty opět setkaly s těmi mými, nyní jistě načervenalými a opuchnutými od všech těch polibků, které mi věnoval, ucítila jsem ostrou bolest zarývající se do mých zápěstí, poznala jsem ji téměř okamžitě a Harry taky, vmžiku se odtáhnul a vyděšeně se na mě podíval, bolest se stále zvyšovala a s každou uplynulou sekundou se stávala nesnesitelnější. Okamžitě se postavil, stále sledoval moji reakci, na jednu stranu bylo příjemné vědět, že v tom nejsem sama, ale rozhodně jsem nechtěla, aby trpěl stejně jako já.

„Sky?" zašeptal do ticha, které bylo přerušováno jen naším nepravidelným dýcháním, „proč se to stalo znova?" dokončil, přičemž si musel být jistý, že to beru jako řečnickou otázku, oba dva jsme o té bolesti věděli minimum, jediné, čím jsme si mohli být jistí, byl její důvod, ale příčina? Věděli jsme, proč to cítíme, ale občas byly prostě vytipované okamžiky – a musím přiznat, že to poslední dobou byly dost nevhodné chvíle, kdy jsme je cítili, i když jsme si lásku dokazovali.

Přivřela jsem oči, jakmile jsem cítila nepříjemné pálení návalu slz, pevně jsem tiskla víčka k sobě a snažila se zahnat ten nepříjemný pocit, nechtěla jsem před ním brečet, protože by ho to zlomilo a to by mě bolelo snad více než okovy. Hlubokými nádechy a výdechy jsem se pokoušela uklidnit mé zmožené tělo, byla jsem psychicky vyčerpaná ze všeho, co se poslední dobou dělo, chtěla jsem se konečně zbavit největší překážky, která mi stála v rozletu za svobodou, a když už se jí chystám přeskočit, posune se a opět zaútočí.