Chains (Cz ff - Harry Styles)

21. Childhood

I když to bylo několikáté ráno mimo domov, stále jsem byla trochu překvapená, když jsem po otevření očí uviděla vlastní pokoj, ještě více překvapující pro mě byl Harry, jehož spící postavu jsem uviděla po otočení. Nemohla jsem si nevšimnout lehkého úsměvu, který už od včerejška neopustil jeho rty, vypadal poměrně zranitelně, přesto si zachovával jakousi svou zvláštní a možná i lehce temnou stránku.

Neměla jsem v plánu ho budit, často jsem se probouzela mnohem dříve než on, a ani dnešek nebyl výjimkou. Pomalu jsem vylezla z postele, cítila jsem se mnohem lépe než kdy předtím, přisuzovala jsem to dlouhému spánku, i když malá část mého mozku mě nutila k domněnce, že to bylo díky Harrymu, který mě celou noc obdarovával svou přítomností.

S povzdechem jsem otevřela skříň a pohledem projela po novém oblečení, které jsme včera s Harrym koupili, kdykoliv jsem se na to podívala, udělalo se mi špatně od žaludku, protože Harryho úbytky z peněženky na můj úkor nebyly příjemné, ale chtěla jsem, aby ještě alespoň pár hodin držel úsměv na jeho tvářích, proto jsem se rozhodla pro pár kousků, které mi Harry víceméně vnutil.

Má neutrální a možná i lehce pozitivní nálada byla překvapující, dneska jsem se cítila trochu jinak než obvykle, ovšem byla jsem za to ráda, konečně jsem si mohla odpočinout od všeho toho stresu, který se mi samovolně hromadil v mozku a uváděl mě do depresí. Dlouho, vlastně možná nikdy, jsem se takhle necítila, doufala jsem, že celý den se bude nést v podobném duchu, neměla jsem v plánu nic velkého a vyčerpávajícího, co b mě opět posunulo k pesimismu.

Sešla jsem dolů do kuchyně s úmyslem se najíst, jelikož v posledních dnech jsem toho do sebe moc nedostala, nějak mě přecházela chuť k jídlu, zvláště od té doby, co jsem se dozvěděla část svého vlastního tajemství. Nějaké větší úbytky váhy ovšem nebyly patrné, což byl bod pro mě, Harry tak nemohl zpozorovat mírně narůstající odpor k potravinám.

Začala jsem dělat snídani, chtěla jsem udělat i něco pro Harryho, protože jsem se mu každou minutou cítila více a více dlužná, všechno, co pro mě dělal, mi přišlo nesprávné, jelikož jsem neměla jak mu to oplatit, nedělala jsem nic, co by mu nějak prospělo, protože mi nic nedovolil. Nikdy jsem nechtěla být na někom tak moc závislá, vždycky jsem doufala, že opustím domov a budu muset bojovat sama za sebe, místo toho tu byl Harry – můj lidský štít a zároveň můj pán.

Vrzání schodů značilo, že jde dolů, nevěděla jsem, co se se mnou dělo, ale mé srdce náhle mírně zrychlilo, začaly se mi potit dlaně a nebyla jsem si jistá, jestli jsem opravdu tak moc nervózní, nebo je to jen chvilkový zkrat, avšak jakmile jsem ucítila malý ruměnec vkrádající se do mých tváří, věděla jsem, že je to nervozita, která začínala pomalu zaplavovat mé tělo.

„Dobré ráno,“ ozval se jeho chraplavý hlas, jenž byl mírně ovlivněný nedávným vstáváním, jakmile vešel do místnosti, otočila jsem se ke dveřím, o které se ležérně opíral, a podívala se mu do očí, které mě bez jakéhokoliv přerušení a bez ostýchavosti pozorovaly, začala jsem se doslova topit v nefritovém moři plném skrývaných pocitů, které jsem nedokázala odhalit.

„Dobré ráno,“ opětovala jsem mu pozdrav a odvrátila pohled, abych se opět mohla soustředit na něco jiného než jen na něj, „udělala jsem snídani,“ hlavou jsem pokynula k talíři a následně mu ho podala, bez dalších zbytečných slov se posadil za stůl a já ho následovala, jeho přítomnost byla příjemná, avšak svým způsobem i trochu útrpná, jelikož mi vadilo velké množství emocí a citů, které jsem nedokázala rozeznat.

„Jak ses vyspala?“ zeptal se po chvíli, zřejmě mu došlo, že sama od sebe konverzaci načnu jen velmi zřídka, líbil se mi jeho zájem, protože jsem věděla, že se neptá jen ze slušnosti, bylo na něm zřetelné, že každá jeho otázka je smyslná, že baží po odpovědi, věděla jsem, proč chce znát kvalitu mého spánku.