Chains (Cz ff - Harry Styles)

17. Curse

Neustále jsem se převracela na posteli, nemohla jsem usnout, možná to bylo způsobené napětím z toho, co všechno se zítra dozvím, nebo z toho, co jsem dneska řekla Harrymu. Nebyly to výčitky svědomí ani nic tomu podobné, jen jsem si neuvědomovala tíhu toho, co jsem mu vsugerovala, nikomu jsem toho tolik neřekla, ani Lily toho tolik nevěděla, jen já, a teď to bylo venku.

Stále jsem musela přemýšlet nad tím, proč to vlastně dělá, už mi na tu otázku jednou odpověděl, jenže každá jeho odpověď byla matná a zavádějící, skoro jako by chtěl, abych si domyslela, co mi vlastně chtěl říct. Nedokázala jsem vyvodit nic logického, byla jsem ze všeho příliš unavená a emocionálně vytížená.

Vzpomněla jsem si na to ráno, kdy jsem se vzbudila vedle něj. Ne, že by mi to bylo nepříjemné, spíše mě to přivádělo k ještě větší tíze, než jsou okovy, jelikož tehdy během noci jsem je necítila. Sváděla jsem vnitřní boj sama se sebou, jedna strana byla toho názoru, že se mi to líbilo, druhá pak zastávala myšlenku, že to bylo nepřípustné a nikdy se to nesmí opakovat. Nevěděla jsem, co vyhraje a pro jistotu jsem to ani zjistit nechtěla.

Bála jsem se usnout, ne proto, že bych se opět mohla probudit vedle něj, ale protože by mě mohly navštívit noční můry, které mě vždy dokázaly přivést ke špatnému myšlení a ponořit mě ještě více do pesimismu.

Nechtěla jsem měřit čas, který jsem promrhala myšlením o ničem, chtěla jsem jen upadnout do říše spánku, i kdyby to mělo znamenat, že se budu svíjet v myšlených bolestech způsobených nepříjemnými výjevy.

Opět jsem se probrala uprostřed noci, všude kolem byla tma, bylo mi špatně, opět, zase ta samá noční můra, která se mě drží už delší dobu a nechce odejít. Náhlé rozsvícení světla způsobilo objevení malého světlého proužku pode dveřmi, slyšela jsem kroky na schodech a byla jsem si téměř jistá, že je to Harry, kterého jsem opět vzbudila svým křikem.

Srdce se mi okamžitě rozbušilo, i když díky snům i tak utíkalo dost rychle. Nechtěla jsem, aby opět zůstal poblíž mě, bála jsem se toho, co by se ve mně mohlo zlomit, kdyby se to stalo naší rutinou.

„Sky, jsi v pohodě?“ ozval se jeho rozespalý hlas, když se jeho kučeravá hlava objevila ve dveřích. Nutila jsem se k tomu, abych se mu nedívala do očí, ovšem ty podmanivé smaragdy mě i tak donutily k tomu, abych se jimi nechala hypnotizovat.

Mírně jsem přikývla, byla jsem zpocená a ztuhlá, chtěla jsem spát, ale bála jsem se, že bych se opět vzbudila s křikem a o to jsem nestála. Díval se na mě celkem podezíravě, šlo poznat, že mi nevěří, ale nedivila jsem se mu, ani já jsem své odpovědi nevěřila.

„Chceš, abych zůstal s tebou?“ zašeptal, boj odehrávající se uvnitř mého těla pomalu ale jistě končil, vrchol té války byl nekonečný, nemohla jsem se rozhodnout, jestli stojím o jeho přítomnost v posteli nebo ne.

Přikývla jsem, bylo to tak automatické, že jsem to ani neovládala, neuvědomovala jsem si, že jsem ten pohyb vykonala, ale bylo už moc pozdě, světlo na chodbě se zhaslo a jeho postava, kterou jsem stěží v té tmě pozorovala, se ke mně začala přibližovat.

Ztuhla jsem, ani jsem nedýchala, pokoušela jsem se nabrat trochu vzduchu do plic, ale bylo to marné, jakmile se postel prohnula, což značilo, že leží vedle mě, srdce mi začalo být do hrudi a dech se mi krátil.

Zavřela jsem oči a opět se pokusila usnout, teď jsem doufala, že vydržím Harryho přítomnost, ale naštěstí jsem okovy necítila.

Rozlepila jsem víčka, bylo ještě brzo, ale i navzdory tomu, kolik jsem včerejší večer věnovala spánku, jsem vstala a šla do koupelny za účelem teplé sprchy, která pro mě byla téměř luxusem. Bylo zvláštní mít koupelnu sama pro sebe, mé věci nezabírali ani polovinu poliček, které lemovaly stěny, naštěstí Harry tady už pár věcí v podobě solí do koupele měl, tudíž to tu nevypadalo tak moc nezabydleně.