Chains (Cz ff - Harry Styles)

27. Do you like it?

Řeč mého těla jasně nasvědčovala tomu, jak moc se stydím, tváře jsem jistě musela mít krásně rudé, dlaně se mi potily a v krku se tvořilo nepříjemné cosi, co mi zakazovala vydat jakoukoliv hlásku, pomocí které bych mu mohla podat odpověď. Pokusila jsem se zklidnit alespoň dýchání, protože to byl jeden z mála faktorů, který by mohl zpozorovat a tím i odhadnout, jak moc nervózní jsem. V duchu jsem si opakovala, že mu to nesmím říct, trvalo mi dlouho, než jsem se skutečně odhodlala k tomu, abych zapojila své hlasivky a konečně mu něco, po tom trapném dlouhém tichu, řekla.

„Já… Nevím… Zatím o tom… Nechci mluvit, jestli mě chápeš,“ vydechla jsem s občasnými přestávkami, ve kterých jsem si rychle urovnávala myšlenky, abych ho nijak neranila. Neměla jsem ponětí o tom, jak moc citově je založený, ale doufala jsem, že mě pochopí, sice malý kousek mého já fandil tomu, že mu to řeknu, ale převážná část – a za to jsem byla velmi ráda – mě udržela na uzdě, takže mé smíšené a neznámé pocity zatím zůstaly bezpečně pod zámkem, i když se Harry závratným tempem dostával ke klíči.

Jen přikývnul, za což jsem byla ráda, výraz jeho dokonalé tváře nijak nenaznačoval, že ho to rozhodilo nebo ranilo, čímž mě alespoň částečně upokojil, nechtěla jsem mu vysvětlovat, proč jsem se bránila přímé odpovědi, jelikož i to by mu mohlo cosi naznačit. Stále jsme leželi vedle sebe, ovšem už jsme od sebe nebyli tak daleko, jak tomu bylo před několika okamžiky, jeho teplou dlaň jsem cítila na svém hřbetu ruky, jemně po něm přecházel, jeho něžný dotek ve mně i navzdory svojí lehkosti vyvolával elektrické výboje, roznášel teplo do celého těla a na pár okamžiků mi zastavil srdce. Sklonila jsem k místu styku našich pokožek zrak, nemohla jsem uvěřit, jak lehké a motýlí doteky to byly, skoro jako kdyby se mi kůže měla proměnit v porcelán a při tvrdším styku se rozpadnout.

„Líbí se ti to?“ ozvala se chraplavá otázka, která vyplnila trochu napjaté ticho, nyní jsem čelila jeho smaragdovému pohledu, nemohla jsem říct, že mi jeho přítomnost nějak vadila, naopak, vyvolávala ve mně tak krásné, ovšem pro mě neznámé, pocity, že jsem v ní chtěla zůstat aspoň další hodinu. Přikývla jsem na znak souhlasu, jeho pohled zakazoval mým hlasivkám vykonávat práci, ale nedělalo mi problém být potichu, spíš to mělo jedno ohromné plus, bála jsem se totiž, že by můj hlas nebyl tak vyrovnaný jako obvykle, místo toho by se mohl třást a to by jistě prozradilo více, než bych si žádala.

Posadila jsem se, vlastně jsem si ani pořádně nedokázala odůvodnit, proč jsem tak učinila, jelikož jsem se tím dostala z jeho blízkosti a od jeho tepla, ale možná jsem to udělala právě kvůli tomu. Stejně jako předtím, i teď zopakoval můj pohyb, během lehkého přejíždění jeho dlaně po mé pokožce se na mě usmíval, ďolíčky se dostavily do jeho tváří a mně se rozbušilo srdce, které po celém těle začalo roznášet pocit štěstí, byla jsem ohromně šťastná, protože tak skvěle, jak tomu bylo dnes, jsem se ještě nikdy necítila, a i když jsem si to chtěla přiznat, nebo ne, věděla jsem, že částečné zásluhy na tom má i Harry – a ne jen jeho přítomnost.

„A tohle?“ zašeptal opět do ticha, když se ke mně znovu přiblížil a opět mě uvěznil mezi svými pažemi, jeho přirozená vůně, která nebyla nijak ovlivněna parfémem, se mi dostávala pod kůži, tiskl mě na sebe čím dál tím pevněji, jako by se v něm znásobila tvorba testosteronu. Opět jsem přikývla, nezmohla jsem se ani na slovo, natož tak na srozumitelnou odpověď, nemohla jsem se téměř hýbat – a nebylo to způsobeno silou, jakou si mě přivlastňoval, nýbrž tím, že mě doslova a do písmene paralyzoval, dělal to tak často, že se to zřejmě stalo jeho – ač nevědomou – rutinou.

Odtáhl mě jako hadrovou pannu, ale nijak jsem se nebránila, byla jsem až příliš omámena vším, co mi tu servíroval, okolí jsem vůbec nevnímala, mým středobodem vesmíru se stal kluk s těma nejkrásnějšíma očima, které jsem kdy mohla spatřit, kluk, který mě ještě před chvílí objímal, a kluk, který ve mně zrodil něco, co každým dnem rostlo více a více, vyvolávalo to ve mně náhlé pocity euforie, nutilo mě to k přemýšlení nad věcmi, o kterých jsem ještě před pár měsíci neměla ani zdání.