Pomalé ničení centimetrů mezi námi mě ubíjelo, každý jeho pohyb jsem registrovala všemi smysly, plně jsem se soustředila na to, co dělá, kdežto já nedělala nic, jen jsem seděla a dívala se na něj, jak se přibližuje ke mně, věděla jsem, co se chystá udělat, ale nevěřila jsem tomu, že se to opravdu děje. Lehký úsměv si pohrával s jeho rty, líbil se mi – ne jen ten úsměv, ale i on sám. Mírně rozcuchané kudrlinky jsem se chystala v následujících sekundách postrkat do všech možných stran a směrů, lehce narůžovělé rty jsem se chystala políbit. Má mysl byla zamlžená touhou a něčím, co jsem nedokázala identifikovat, ale ani jsem se o to nepokoušela – hrozilo by totiž zjištění, které by mohlo mít fatální následky.
Překonal poslední centimetr, který mezi námi byl, a jeho teplé rty se ocitly na těch mých. Byla jsem v šoku – i když to nebylo unáhlené, celou dobu jsem zřejmě doufala, že to byl sen, ale jakmile jsem ucítila jejich sladkost a hebkost, věděla jsem, že se to opravdu děje. Byla jsem ráda, že můj první polibek mi věnoval Harry, kdybych si v tomhle zkaženém světě měla někoho vybrat, rozhodně by to byl on – ale kdybych ho neznala, zřejmě bych nikdy sladké pokušení v podobě spojení rtů neokusila.
Jeho rty se něžně pohybovaly na těch mých, jako by testoval, co vše si může dovolit, na jaký level může zajít. Nechala jsem mu volný prostor a s hrdostí a příjemným pálením na hrudi, které bylo zřejmě způsobené splašenou činností mého srdce, doprovázeným rojem motýlů, kteří se rozhodli obývat můj žaludek a způsobit mi až příliš příjemné závratě, jsem spolupracovala. Zakázané ovoce – jediné spojení, které bych mohla použít pro označení chuti jeho rtů, bylo to něco neskutečného, jako by byl určený jen mě.
Nechala jsem se unášet kouzlem okamžiku, ani jsem nepomyslela na to, jestli je to špatně nebo ne, prostě jsem to udělala. Při zaregistrování mírné bolesti na spodním rtu jsem si uvědomila, že přišel do styku s jeho zuby, odpověděla jsem pootevřením svých napuchlých nástrojů na vracení polibků a dál se věnovala dokonalosti toho okamžiku, o kterém bych v domově mohla jen snít. Nikdy mě žádný kluk nepřitahoval, ale nebylo to způsobeno tím, že by se v okolí nevyskytovali hezký kluci – i když na Harryho žádný neměl -, jen jsem prostě neměla čas a ani chuť na hledání vztahů, které by stejně nevydržely déle jak den.
Mírně jsme se odtáhli kvůli nedostatku kyslíku, po kterém jsme začali bažit více než po svých polibcích, jeho smaragdy byly schované za víčky, ale jakmile je odkryl, mohla jsem v nich vidět neskrývané potěšení a štěstí. Byla jsem neskonale ráda, že jen pouhý polibek se mnou mu způsobil takové pocity, i když jsem byla sama zmatená ohledně toho, co cítím. Nevěděla jsem, co to je, ale bylo jisté, že je to nějaký, pro mě neznámý, druh náklonnosti. Možná jsem ho považovala za kamaráda, možná za něco víc, nechtěla jsem nad tím přemýšlet, protože ještě stále ve mně byly obavy. Neměla jsem ani ponětí o tom, kdy se konečně odhodlám k tomu si něco připustit, ale jisté bylo, že to v blízké době nebude.
Zalehli jsme ke mně do postele, slova nebyla potřebná, ve vzduchu se ještě vznášela ta dokonalá atmosféra, která se objevila před několika minutami, ale přetrvávala stále, zavřela jsem oči a doufala, že se mi ve snech neobjeví nic spojené s mými temnými myšlenkami, chtěla jsem si těch pár okamžiků klidu užít, jelikož v poslední době toho bylo i na mě příliš, zvláště velkým výkyvem bylo setkání s otcem, které na mě mělo až příliš velké psychické účinky.
Po probuzení jsem zjistila, že postel obývám sama, místo Harryho ležel na posteli dopis – bylo to několik stránek, jež bylo úhledně popsáno tmavým inkoustem. Párkrát jsem zamrkala, abych dokázala zaostřit na písmo, jelikož ranní nevyrovnanost mi zakazovala se na cokoliv pořádně soustředit. Trvalo mi to jen několik sekund a nakonec jsem dokázala plně zaostřit na první písmena, která mi prozradila, že se jedná o jeden z dopisů, které si od té doby, co mi je Harry dává, pečlivě schovávám, abych si prostřednictvím nich mohla v nejhorších chvílích zlepšit náladu.
ČTEŠ
Chains (Cz ff - Harry Styles)
FanficKdosi malého ptáčka do klece lapil, lněné provazy okolo obmotal, jeho maso ochutnal, krve jeho popil, krček přiškrtil, slabě skřehotal, kdepak je naděje, maličká má, kdo vysvobodí tě z tvé zlaté pasti, proč život ti přijde jako hra prohraná, svěř se...