Chains (Cz ff - Harry Styles)

25. Future vs. past

Opět jsem obývala svou postel a utápěla se v myšlenkách, přišlo mi, že poslední dobou se nevěnuji ničemu jinému, opravdu mě štvalo, že nevím, co se stane a co bude dál, jestli alespoň dodělám školu, nebo se budu muset spokojit s tím, co jsem zatím absolvovala. Zhluboka jsem se nadechla a posadila se, bylo tu až příliš mrtvolné ticho, sice se mi líbil klid, ale v posledních dnech se mi ho příliš nedostalo, proto to teď nebylo příliš komfortní. Harry nakupoval a upřímně jsem byla velice ráda, že mě opět nedonutil mu dělat doprovod, radši jsem se chtěla držet dál od velkého množství lidí.

Sešla jsem po schodech dolů, i když jsem vůbec nevěděla, co budu do Harryho příchodu dělat. Nechtěla jsem se tady hrabat, ale začínala mě sžírat nuda, byla jsem sice zvyklá, že nemám co dělat a musím se zabavit sama, ovšem tady to bylo jiné, mezi čtyřmi stěnami jsem si připadala trochu jako v umělém vězení – v domově jsem trávila čas venku, tady to ovšem nešlo, jelikož od toho incidentu s mužem v lese jsem se raději držela uvnitř jako v kleci.

Procházela jsem opět celý dům, vše mu to připadalo tak nové, nedotčené, jako by to sem právě kdosi nastěhoval, dlaní jsem přejížděla po hladkých materiálech a vdechovala vůni domova – nad tou myšlenkou jsem se musela pozastavit, nikdy jsem se nikde necítila jako doma, jelikož s ostatními dětmi to bylo jako školka nebo ústav, necítila jsem se tam jako v zázemí, nikdy jsem nevěděla, co to znamená mít se kam vracet. Ale čím více času jsem trávila tady, ať už v Harryho přítomnosti nebo ne, připadala jsem si tu jako doma.

Jakmile jsem uslyšela klepání na dveře, prudce jsem se otočila a začala zrychleně dýchat, nevěděla jsem, proč mě najednou popadla tak obrovská nervozita, ovšem i navzdory svým pocitům jsem se vydala ke vchodovým dveřím, bažila jsem po zjištění, kdo se dobývá do tohoto domu, Harry to být nemohl, jelikož má klíče – pokud si je ovšem nezapomněl. Tichými kroky, abych tomu, kdo čekal za dveřmi, nenaznačila, že se v bytě někdo nachází, jsem se doplížila až k mohutným dřevěným dveřím, načež jsem se postavila na špičky a kukátkem se podívala, kdo za nimi stojí.

Poznala jsem ošetřovatelku z domova, nevěděla jsem, co tu dělá, ovšem i tak jsem jí otevřela a s ne příliš vřelým úsměvem jí pozvala dovnitř. Popadla mě panika, bála jsem se, že mě opět chtějí vrátit do domova, byla jsem si stoprocentně jistá, že tam už nikdy nechci vkročit, ovšem nevěděla jsem, co by je k takovému rozhodní táhlo, Harry si mě přeci normálně adoptoval – nebo alespoň to mi řekl. Hlasitě jsem polkla, zřejmě jsem doufala, že mě to alespoň trochu uklidní, ovšem pocení dlaní a husí kůži jsem zastavit nedokázala.

„Dobrý den,“ ozval se jemný ženský hlas, jen jsem přikývla na pozdrav a odvedla postarší paní do obývacího pokoje, načež jsem se otočila ke vchodovým dveřím s nadějí, že se v nich objeví Harry, aby mě alespoň trochu uklidnil. Posadila se na pohovku a pečlivě mě sledovala, ovšem já se jí do očí raději nedívala, bála jsem se toho, co mělo přijít, nervozita mi zavázala jazyk a já byla ráda, že jsem alespoň byla schopna pohybu. Ležérně jsem se opřela o rám dveří, abych nevypadala tak strnule, jak jsem se cítila, hned na to se ozvalo řinčení klíčů a následné otevírání dveří, což mi způsobilo neskutečnou úlevu a radost.

Usmála jsem se na Harryho, který s několika taškami v rukou mířil do útrob bytu. Jakmile uviděl ošetřovatelku, lehce ztuhnul, ale zřejmě kvůli zakrývání rozpaků se na ní vřele usmál a posadil se naproti ní. Slyšela jsem tlukot svého srdce a bála se, že ho oni dva uslyší také, ovšem přišlo mi nemístné právě teď odejít, proto jsem se vydala k nim a posadila se co nejblíže Harrymu, sama jsem nevěděla, co mě k tomu gestu donutilo.

„Dobrý den, děje se něco?“ zeptal se Harry s trochou strachu v hlase, ovšem stále si udržoval klidnou a mírnou tvář, dokonce se pokoušel i o přátelský úsměv, ovšem bylo mi jasné, že tahle situace je pro něj stejně nepříjemná jako pro mě, možná dokonce i víc. Pečovatelka nás chvíli sledovala, byla mi povědomá a věděla jsem, že je z domova, ovšem nikdy se mi nevěnovala, nedokázala jsem si jí s ničím spojit.