Bradfordská střední

Chapter 37

Alex

Nějak teď nevím, co mu na to sama mám říct. Poraženecky vydechnu a doufám, že to Laura nebude nějak řešit, problémů už bylo opravdu víc než dost.

Cestou na oběd se Zayn vytrácí s Louim v patách a berou s sebou i přicházející hokejisty, Marka a Derecka. „Kam se hrnou?" „Nemám šajna." Pokrčím rameny a strčím do Liama, aby se posadil vedle Dee. Zavrtí hlavou a uchechtne se.

Na hodinu po obědě nedorazí ani jeden. Nervózně naťukám Zaynovi krátkou sms, s dotazem, kde je. Dočkám se odpovědi ihned. „Něco řešíme. Na další hodinu dojdem. Posílám pusu." Protočím panenky a zašeptám klukům přede mnou a vedle sedícímu Harrymu, co jsem si přečetla. Učitelka si užívá hodinu bez Zayna. I když mlčel, bylo vidět, že ho prostě nemá ráda. Snad všichni učitelé, co nás učili i ti, co jsme potkávali na chodbě se tvářili nevraživě, při pohledu na něj.

Jen co dojdou, nemůže nám ujít v Louisově tváři náznak pochybností. Zayn vypadá naštvaně a po škole je oba odtahují Dereck s Marcem. Netrpělivě čekám, jestli se Zayn uráčí přijít, nic... Pořád stojí několik metrů od nás a o něčem se baví. Sem tam se všem ve tváři mihne záblesk zoufalství a nejistoty.

„Jdu do tělocvičny. Počkáš na mě, po trenálu?" otočím se k bráchovi, který se muchluje s Waliy. „Jasně." Protočím panenky a rozloučím se se zbytkem.

Plazím se po zemi a dodělávám Zaynovi nákresy. „Jdem ti pomoct, trenál je nuda." Malikovic stojí ve dveřích a zubí se na celé kole. S vděkem souhlasím a na rovinu se ptám, jestli neví, co kluci řeší. „Ne. Prý je to jen mezi nimi. A Zayn byl naštvanej, když si utekla, podle jeho slov." Uchechtnu se. „Chtěl jít za tebou, ale chytil ho trenér a vyhnal ven." Nechápu ho a ani kluky. Jak můžou ještě teď běhat venku?! V sobotu bude další zápas. Další začnou až v březnu...

Niall a Liam dorazí jako první. „Zayn si tě vyzvedne!" houkne brácha a vyloženě vystrká ty tři pryč. „Moc se omlouvám!" padne mi něčí tělo na záda a ruce mě pevně drtí v objetí. „Jsi těžký a studený!" zasměje se a položí se na podlahu. Tváře má zčervenalé a unaveně se usmívá. „Ještě že další trenály už budou tady, jen tak pro efekt. Abychom se neflákali." Zadrkotá zuby a přitáhne si mou šálu, pohozenou na zemi. Zabalí si do ní krk a znovu se položí. Přistrčím mu kelímek s čajem, pro který jsem si byla pět minut zpátky. Protahuje si zmrzlé prsty a popíjí čaj. „Končím." „Už jen kousek, když ti teď pomůžu, tak bychom to mohli dodělat rovnou dnes." „Jsem už unavená." „Nechceš jít ke mně?" „Dlouho jsem neviděla prcka a mamku s taťkem, takže chci!" Zaculím se. Cítím, jak se šklebí.

U Zayna se mi pověsí Safaa kolem boků a vleče mě k sobě. Dolů přicházím s ní, tentokrát kolem krku omotanou, až na večeři. S vděkem vydechnu, když si ji Zayn vezme.

„Nemám tě rád!" zamumle mi do ucha, ocitáme se v kuchyni sami. Jeho hlas je prošpikovaný výčitkami. „Já vím, miluješ mě." „Co si tak dlouho u ní dělala?" „Dlouho? Necelá hodina a hrály jsme si s panenkama!" Chytí mi boky a vyzvedne mě. Omotám mu nohy kolem pasu a ruce kolem krku. „Dej mi pusu." škemrá a vousy mě škrábe na klíční kosti. Slabě syknu, jazykem přejel přes pokožku a „nenápadně" mi stiskl zadek. „Co za to?" zvedne hlavu a šibalsky se usměje. „Noc v mém objetí?" „Má to nadržený podtón." Opře mě o dveře, které vedou do spíže. „Nebudu ti lhát, chci s tebou zase spát. Hrát si s tvým tělem, líbat jej, hladit, dráždit. Slyšet tvoje steny a cítit, jak mi rozdíráš záda i ramena a - " „P-pardon! So-solnička?" zjeví se ve dveřích jeho máma. Zrudnu jako rajče a chci se propadnout. „Mami?!" „Jak mám vědět..." je divný, vidět jeho mámu s nachovými tvářemi. Očima šmejdí po kuchyni, konečně najde objekt svého zájmu a urychleně zmizí. Zavře za sebou dveře a já, planoucí pochodeň, se nějakým způsobem dostanu od Zayna.

Natlačím jej na linku a vytáhnu se na špičky. „A co dál?" „Hladově tě líbat, tišit tvůj křik." Skloní se, oči mu překypují nadržeností a nejsou jedinou věcí, na jeho těle, která jej zrazuje. „Mmm, zní to tak lákavě!" Sotva se otřu o jeho rty, které okamžitě žadoní o další políbení. „Mám jen lákavé nabídky." Zavrní a přitlačí mě na sebe. „Já vím, problém je, lásko, že si budeš muset vystačit sám. Já mám hlad." Vymaním se mu a uteču za zbytkem do jídelny.

Zayn

Poraženecky zavrčím. Nachystám si na talíř jídlo a odploužím se do pokoje. Jsem unavený, jak z trenálu, zkoušek, i toho co po mně Marcus chce... Trpím při pohledu na její tělo, které má být noc co noc pod tím mým... Ach ta nadrženost. V leže se najím a padá mi hlava, když se protáhne dovnitř. „Jsi naštvaný?" Zazní ode dveří. Je o ně opřená a ve tváři má výraz štěněte. „Proč?" „Kvůli tomu..." zamrká a přešlápne. Hraje tu nevinnost víc než dobře, ještě by mohla dát ruce za záda a vrtat špičkou nohy do koberce. „Nemám proč být naštvaný. Jsem jen hrozně unavený, proto jsem nepřišel." Vleze mi do postele, oddělá talíř a položí hlavu na polštář. „Pojď ke mně." Obrátím se a vlezu ji do náruče. „Miluju Tě." Zamumlu a užívám si, jak mě víská ve vlasech.

Shit! Proč já debil souhlasil, že tu věc pro Marcuse udělám?! Jasně, já sedět nepůjdu, ale co když se bude někdo z nich mstít právě na ní? Potřesu hlavou, nechávám se moc unést fantazií. Jsme střední, ne gang kriminálníků. „Nelíbí?" vytrhne mě její překvapený hlas. „Ne! Pokračuj prosím."