Bradfordská střední

Chapter 62

„Jdi kouřit." „Cože?" „Jdi si zapálit, už jen čekám, kdy ses rachotem ocitneš na zemi, úplně." „Jsem v pohodě."Narovnal se, hrdina. Posadil se jako normální člověk a dál hypnotizoval dveře ordinace. Byla jsem už tak dost na nervy a on mi vůbec nepomáhal. Čekat venku, udělá líp.

„Slečna Horan? Pojďte dál." Vykoukla sestřička a rozevřela dveře.„Mladý muži, kampak?" Obrátila jsem se, Zayn zrudl a odkašlal si. „Já...Uhm. Nemůžu?" „Ne!" „Ale-" „Zayne, ne!"S mrmláním a rudnoucíma ušima se opět posadil. Ženy kolem se chichotaly a když jsem se v kabince svlékala, došla mi od něj sms. „Počkám venku, ty baby se furt culí...! A je to doktorka,není to chlap?!" S protočením panenek jsem mobil nechala v riflích a s knedlíkem v krku prošla za doktorkou.

„Tak, co tě přivádí?" Usmála se mile přes brýle. „Asi jsem těhotná."„Tak si vyskoč. Zpožděné měsíčky nebo ti vyšel pozitivně test?" „Obojí..." „V klidu, uvolni se." Mrkla a já se semknutými víčky čekala, až bude po všem."

„Pojď se posadit." Omývala si ruce a já se šla obléct. „Takže?"„Druhý měsíc, Alex. Co budeš dělat? Ví o tom rodiče? Přítel to asi ví, že?" „Jo, ten jo... A rodiče..." Uchechtla jsem se. „Můžeš podstoupit potrat." Zamračeně jsem na ni pohlédla. Křečovitě se pousmála a zapřela se o opěrku. „Jsi mladá, nemyslíš, že je zbytečné si kazit život mimčem? Bude ti," listovala složkou. „Devatenáct..." Jako bych to sama nevěděla... „Máš život před sebou a děti můžeš mít později." „Jenže já to dítě chci." „Alex, dítě ti změní život. Jsi ještě pubertální dívka, co si má užívat života a ne se postavit ke kočárku. Kdyby ti bylo přes dvacet,tak ti tohle říkat nebudu." „Myslím, že vy o tomhle nerozhodujete." „Já jen myslím na tvoje dobro." Zvedla se a obešla stůl. „Nic o mně nevíte, znáte mě jen jako pacienta,tak jak můžete mluvit o mém dobru?!" Vytáhla jsem se sama na nohy.

„Pokud budu chtít, můžu tě toho zbavit sama." „Cože?!" Obrátila jsem se prudce na odchodu. Zlověstně se usmála. „Díky tobě a tvému příteli je můj partner i syn ve vězení..." Zbledla jsem a zahleděla se na ni. „Nejsme svoji, mám své příjmení, ale Ashton je můj syn." Těžce jsem zpracovávala fakt, že ona je matkou Ashe. 

„Nemáte právo o tomhle rozhodovat. Váš muž i syn si to, co se stalo,zasloužili!" Zalovila jsem rukou do zadní kapsy a po zpaměti vytočila Zaynovo číslo. Mobil mi v ruce zavibroval, znamení že hovor přijal. Zvedla jsem hlas. „Já vám nedovolím, abyste mi dítě vzala!" „Alexandro, já jsem tvůj lékař a kdo mi vyvrátí, že dítě tě neohrožuje na životě?! Sestro!"Zahulákala do telefonu. Dveře se otevřely a v nich se ukázala sestřička. „Ano?" „Zavolejte o patro níž, ať připraví k potratu dvojku sál." „Tohle nemůžete!" „Mohu co chci!"Narazila jsem do zdi a sestra v naprostém klidu odešla.

„Co tu děláte?!" Zaječela, asi minutu po tom, co se doktorka pobaveně uculovala a já se marně snažila otevřít dveře, které sestra za sebou zamknula.

Přes dveře jsem slyšela Zaynův vzteklý hlas. Nějaký rachot a ode dveří jsem sotva stihla uskočit. „Mladíku!" Zahřměla doktorka. „Cosi to dovolujete?!" „Já?! Co si dovolujete vy?! Garantuji vám,že vaše kariéra doktorky skončila!" Střelila po mně vzteklým pohledem a já s hrůzou pozorovala, jak chmatá po čemsi na stole a pak jen slyšela Zaynovo zařvání. Mozek mi vypl a tělo mi zachvátila bolest. Pohled mi sjel dolů, z podbřišku mi trčel kus rukojetě skalpelu, pak tma.

Zayn

S přecházením sem a tam po chodníku, pod střediskem jsem kouřil jednu za druhou a čekal, až se Alex konečně ukáže. Se zvednutým obočím jsem vytáhl zvonící mobil. Přijal hovor a nadechl se k odpovědi, když mi do ucha proudila hádka Alex a doktorky. Napínal jsem uši, abych slyšel a pak mě hnal už jen amok.
Sestra na moje zaklepání nereagovala a ženský v čekárně se zaječením pozorovaly, jak jsem vyrazil dveře. I kdyby na mě ta zrzka podala trestní oznámení, smýkl jsem s ní na její židli u stolu a přitom srazil několik šanonů k zemi.

A teď jen čekal, až dorazí záchranka. Můj řev vlákal dovnitř doktora z protější ordinace, ten teď držel zmítající se doktorku a sestru krotila uklízečka. „Hlavně ji to nevytahuj!" Zoufale jsem pohlížel na doktora. „Je těhotná. Co když..." Doktor semkl víčka a přivolal si nějakého dalšího doktora. Ten si převzal doktorku a dovnitř vpadli policisté. S mou pomocí jsme Alex dostali na lehátko. Obvázal ji vyčnívající skalpel a objevili se záchranáři.

„Zayne!"Mamčin hlas mě vytrhl z devastačních myšlenek. Alex byla na sále a podle sestry, kterou poslal doktor, aby mě šla zkontrolovat, to zatím nevypadalo dobře. Skalpel ji projel až tam...

„Co je s Alex?!" Dosedla vedle, z druhé strany Denise. „Je těhotná."„Cože?!" Díval jsem se na podlahu a rozbrečel se. „Zjistila to včera, podle testu a dnes šla ke své doktorce -" Odvykládal jsem ne moc dlouhý příběh a obě se vedle rozbrečely. Denise volala Bobbymu a mamka dávala vědět tátovi. Jako první dorazil Bobby. Táta dorazil asi za deset minut po něm a pak se objevil doktor. 

Tak co, miláčci... Co bude dál?.... Přijde Alex o miminko? A pokud ano, co bude pak? Jak se s tím smíří...? A Zaynie?