Bradfordská střední

Chapter 43

Alex

Belhal se do schodů a tvrdošíjně tvrdil, že pomoc nechce. Čekala jsem, kdy spadne a zlomí si tu druhou. „Yeah!" vyšlo mu z úst, když došmatlal k dveřím mého pokoje. Za nimi se svalil na postel a funěl. „Už nikdy nejdu dolů." „A škola?" „Má moc schodů." „Nechci tam být sama." „Tak buď se mnou. Kdo se o mě budu starat? Jsem totálně neschopný!" „Řekni to tátovi." „Co mi má říct?" „Musí Alex do školy?" „Jistě." „Bobby..." „Ani to nezkoušej. Ty budeš doma teď do stehů, to máš čtrnáct dní, pak dostaneš zas sádru a minimálně další 3 týdny budeš s nohou v gypsu. A to ani ty tak dlouho doma nebudeš. Tě pak budem vozit." „A tak těch čtrnáct dní..." zkoušel na něj štěněčí pohled. „Tohle zkoušej na Alex." Uchechtl se táta a položil mu jeho tašku ke dveřím. Mám jít zalít kvítka k vám, chceš tam něco?" Šklebil se táta, Doniya byla v trapu, Waliyha s Niallem zamknutí a na něj to holt zbylo. „Nějaký oblečení."

„Máš hlad?" S nevolí jsem si prohlížela jeho tělo, které stačilo pohubnout. „Jo!" „A co bys chtěl?" „Těstoviny? To s tím špenátem a masem." „Okey." Utekla jsem mu z náruče, po dlouhých minutách u linky jsem mu nesla porci. „Je tam ještě?" ptal se už po druhý, pořád neměl dost. „Praskneš." „Já to vypotím." Zaculil se, posunul se a zakousl se mi do ramene. „Otesánek je oproti tobě tyčka!"

„Lex?!" „Nó?" houkla jsem přes dveře, když už Zayn měl dost, leželi jsme a dívali se na Saw – on se díval, já jen poslouchala. „Kdo snědl všechny těstoviny?!" nakoukl Niall obezřetně dovnitř, pak vstoupil. „Já je cejtím, těším se na ně a tam už jen jedna porce." „No tak se s Wee podělíš, nebuď hlad." „Jistě, to jste toho ale tolik snědli?" „Já jen po něm. Všechno on." „Hlade!" ublíženě se ušklíbl a odešel. 

„Mohli by vypadnout." „Proč?" „Protože mám absťák!" vypískla jsem a on následně vyjekl. Přecenil svoje síly a nějak se sesunul z postele. Nohou v sádře napřed. „Kam jdeš?" skousla jsem si ret, nechtěla jsem se smát. Muselo ho to bolet, ale... Sjel mě vzteklým pohledem a vytahoval se zpět na postel. Uraženě se zahleděl zase na obrazovku.

„Hodláš mě ignorovat?" zamumlala jsem mu do krku. Marně jsem se jej snažila přimět k tomu, aby mi oplácel polibky. „Jsi škodolibá." „Jsem úplně stejná jako ty..." zasmála jsem se. „Ne, promiň. Kdyby to bylo opačně, tak by ses bál, jestli jsem v pořádku." „Mělas pravdu, když jsme spolu, je to hrozný. Když jsem bez tebe, je to ještě horší. Jednou se navzájem zabijeme. Mr. & Mrs. Malik." Zaculil se a konečně mě políbil. „Kam jdeš?" „Zamknout. Nestojím o přepadovku."

Zayn

Hned jak ráno zapadli za Horanovic dvojčaty vchodový dveře, vytáčel jsem číslo Louise. „Zayne! Jak se vede?" smál se hned po ránu, žasl jsem nad jeho přístupem k brzkému vstávání. Měli na sedmou, Alex tu šaškovala už od pěti... „Pěkně debilně. Nikdy mě nenapadlo, jak noha v gypsu může omezovat v určitých činnostech..." Do ucha mi proudil jeho smích s jemnou dávkou škodolibosti.

„Asi voláš kvůli Marcusovi, co?" „Yeah." „Mluvil se mnou. Nechtěl tě ve špitále rozrušovat... No, Irwin je v tom až po uši. Ještě pár dnů, protože teď řeší dost velkou objednávku a pak ho sbalí." „A Devin?" „Ten to samý. Podle všeho pomáhá Hemmingsovi s prodejem drog ve škole. Jsme si ty lidi jeden den prohlíželi, stopro polovina je závislá. Bude tu pěkná čistka, až to vyjde na povrch. Jinak, staví se pak za tebou. Doufal, že se nikomu nic nestane a ty si musíš zlomit nohu." Uchechtl se.

„Jdeš do školy?" „Akorát kouřím před barákem." „Kašli na to, mám prázdnej barák, stav se." „Mám prázdnej barák? Nejsi náhodou u Lex?" „No, jsem." Přidal jsem se k jeho smíchu. „Jo, za chvíli jsem tam. Hele, nevadilo by, kdyby došel i Hazz?" „Ne, ale kafe si uděláte sami."

„Hojí se ti to pěkně, ještě tři týdny tuhle krásku, a pak už budeš bez toho." Vytahoval mi doktor stehy a přitom jedním okem šilhal po snímku z rentgenu. Další chlap mi pak opět dělal bílou „krasavici" na nohu. O berlách jsem došel – dá se tomu tak říkat? – do čekárny ambulance, kde seděla Alex. Dnes propouštěli ségru. K zánětu se přidalo střední ucho, něco s nosem a jako bonus ji rovnou vzali mandle. Za tu dobu, jsme k Horanům přirostli.

I když se táta vrátil ze služebky, já se domů nehnal a holkám se taky nechtělo. Co se týkalo Wee, tak to jsem chápal. Ale Doniya? Vysvětlení jsem dostal během dnešní noci. Liam bydlel kousek odtud a po půlnoci mě vzbudila rána. S pomylšením, jestli táta, který tu byl, s Bobbym zase něco neoslavují jsem šmatlal ke schodišti. Sešmatlal do mezipatra a ztuhl. Mezi dveřma se ti dva olizovali. Byli do sebe tak zakouslí, že si mě ani nevšimli. A to jsem dupal jako slon... S úšklebkem jsem se vrátil do pokoje a už plánoval, jak jim to zatajování osladím.

3:45 a já čučím do noťasu, místo spaní... Boha jeho... -_- xD Tahle část je o ničem, ale nic lepšího ze mě asi nevypadne. Nudné, snůška keců...

Btw, písnička opět nijak nesouvisí s tímhle blábolem. Ale poslouchala jsem ji při psaní a jen by mě tak zajímalo, je tu někdo stejně ujetý, jako já, na Hobitkovi? xD