Bradfordská střední

Chapter 35

Alex

Kráčíme tmavou chodbou k východu na hřiště. Školník zapomněl, že jsem stále ve škole a hlavní vchod uzamkl. Měl ještě práci u šaten fotbalistů, tak nás vypustil tudy. Je tma a pod bundu se snaží prokousat zima. Každým dnem přituhuje, za měsíc a něco budou Vánoce. Jsem zvědavá, jaké budou tady... Úkosem střelím k Zaynovi. Pravou ruku má v kapse, levou nechává svěšenou vedle těla.

V duchu se vrátím se k uplynulým dnům. Šíleně mi chyběl. Chybělo mi vše, co s ním nějak souviselo. Nikdy by mě nenapadl, že láska umí být tak silná. Že je to doopravdy a ne jen v romantických filmech... Snaha na něj zapomenout nevycházela, pořád se mi vybavovaly chvíle s ním, což bylo s podivem. Tak krátký vztah a přitom tolik silné emoce. K nepochopení...

Jeho snaha se mnou mluvit mě ničila. Prosila jsem bráchu, Harryho a Louise s Liamem, aby mu nedovolili se ke mně přiblížit. Pak se to doneslo i ostatním a oni mu v tom bránili. Chtěla jsem s ním mluvit, jenže vzpomínky na Jacoba se vrátily a mě ochromil strach. Noc co noc se mi zdál sen, který dopodrobna zobrazoval, co se stalo ten den, když jsem Jacobovi řekla „ne" a jeho reakce byla velmi bolestivá. Probrala jsem se v nemocnici a nic si nepamatovala. Vzpomínky se začaly projevovat až doma a půl roku jsem odmítala komunikovat s kterýmkoliv klukem. Začala jsem tak nějak přebírat Niallovo chování a povaha holky pro několik měsíců zmizela. Naučila jsem se nebát se, aspoň jsem si to teda myslela.

Incident se stal, když mi bylo šestnáct a Zayn byl od té doby jediný kluk, se kterým jsem něco měla. Věřila jsem mu a on zradil...

„Lexi?" Zastavila jsem se, ani jsem si to neuvědomila. Zírala jsem před sebe a když jsem zaostřila, viděla jsem jeho starostlivou tvář. „V pořádku?" Nádech, výdech... Pláč. Prudce vrtím hlavou a tisknu se k němu. „Copak je?" „Promiň... Já jen potřebuju čas." „Jo, já vím. Dám ti ho tolik, kolik budeš potřebovat." Zlehka se mi otře rty o tvář. „Zayne?" „Hm?" „Ještě nechci domů. Můžeme se jít někam projít?" Usměje se na souhlas a nabídne mi dlaň.

Poflakujeme se městem, až dojdeme nějakou uličkou mezi zahradami na okraj. Tma stále houstne a pouliční lampy na konci osvětlují minimum. Na obloze matně poblikává několik hvězd. „Řekneš mi, proč jsi plakala?" Stoupne si váhavě přede mě a zvedne mi bradu. „Vzpomněla jsem si na Jacoba..." „Tak se jmenoval?" Kývnu a trhaně převyprávím vše, co se stalo. Poslouchá, rty má semknuté v úzkou čárku a na krku, který je odhalený můžu vidět pulzující tepnu. Sevře mi bradu mezi ukazováčkem a palcem. „Tohle bych nikdy neudělal. Nedokázal bych... Teda... Nemůžu říct, že bych to nedokázal, když jsem to už udělal... Ale zmlátit tě? Kvůli odmítnutí sexu..." zavrtí hlavou a jeho ruce se mi omotají kolem těla.

Rozepnu mu bundu a přitisknu se k němu. Cítím, že se usmál. „Jsi úplně zmrzlá." „Nechci domů. Ještě ne." „Co jít do tepla? Někam na čaj, hm?" zamručím na souhlas a schovaná v jeho teplém objetí se vracíme zpět do centra.

Niall

Celou dobu, co jsem doma, jsem přemýšlel o Zaynovi a doufal, že to nezvoře. Bych ho snad už musel zabít... Alex se ve škole zdržovala vždy do sedmi a o půl osmé už byla doma. Teď bylo skoro čtvrt na devět a ona pořád pryč. Táta byl nervózní a Denise co pět minut odhrnovala záclonu. Greg, který se vrátil dnes ze služebky se několikrát zvedl, že se půjde podívat ke škole. Já se jen potutelně culil. Jen dvojče pozná, že je to druhé v pořádku. Věděl jsem, že je se Zaynem.

„Chtěla bych mít tvůj klid!" vyštěkla Denise, když jsme s prcek rozkramařili celej obyvák. „To se o Alex ani trochu nebojíš?!" „Ne." „Nialle? Kde je?" šlehl po mně očima táta. „Je se Zaynem." „Co?" „Tak se jmenuje ten frajer, jak se rozešli?" zvedl se Greg zase na nohy. „Yep." „Můžeš nám to nějak vysvětlit?" Pohlédnu k Denise. Od ní jsem se dozvěděl, co Zayn udělal. Ona už ale nevěděla, že jsem mu zmaloval tvář a dal mu echo, kde ségru najde.

„Jseš si jistý, že ji znovu neublíží?!" Táta se uklidnil a Greg prskal, že toho zmetka chce stejně poznat. Denise mě odtáhla do kuchyně, pod záminkou, že ji pomůžu uklidit nádobí. „Naprosto. Denise, on je fakt zničený... Uvidíš že přijdou a on ji doprovodí. A garantuju ti, že ségra se bude zase usmívat. Cítím to!" poklepu si na levou stranu hrudi a zaculím se. Kývne, ale dokud neuvidí, neuvěří...

Zayn

Vešli jsme do malé kavárny. Capala přede mnou a pořád se dotýkala mé ruky. Zavedl jsem ji do toho nejtmavšího koutku, který zde byl a přitáhl ji k sobě. „Dvakrát čaj. Jahodový?" Kývne a ani na číšníka nepohlédne. „Já si dám jabko a skořici." Odkvapí a za chvíli se přiřítí zpět. Na tácu drží dva obrovské hrnky a z nichž se kouří. Vůně se line kolem nás a Alex se o mě opře, jen co boreček zmizí.

„Lásko?" zamumlu sotva slyšitelně. Zvedne hlavu a usměje se. Nehty mi přejíždí po krku, tak dlouho, dokud ji ruku nechytím a nepropletu svoje prsty s jejími. „Můžu?" „Musíš." Skloním se, její rty se něžně otírají o ty moje. „Nepřestávej." Zašeptám, když se odtáhne. Zním zoufale, vím to... Jenže já chci, aby pochopila, co všechno cítím, když jsem s ní. Mám nutkavou touhu se zeptat, co mezi námi teď je. Chce čas, dám ji ho ale... „Miluju tě." Zašeptá náhle. „A je fuk co uděláš, nikdy to nic nezmění. Je to šílený, nechápu to." Odtáhne se a v rukou sevře hrnek. Hledí před sebe a hlas se ji chvilkami zatřese. „Nedokážu pochopit, proč ses mi dostal tak moc pod kůži. Proč, když jsem s tebou tak se cítím tak jiná... Miluju ty chvíle s tebou. Miluju na tobě všechno, to jak vypadáš, povahu, tvůj smích i ten chlad v očích, když se díváš na někoho, koho nesnášíš." Uchechtne se a usrkne. „Mám pocit, že je to jako na horské dráze... Jednou dole, nahoře, pak šílený otočky... S tebou je to hrozný ale bez tebe tisíckrát horší." Otočí se a pousměje se.

Vezmu její tvář do dlaní. Čeká co přijde. Její ruce, které má zahřáté od čaje mi položí na krk a přisune se. „Just close your eyes and enjoy the Roller coaster that is life!"

Alex

Ruku v ruce jsme dorazili před náš dům. V oknech se svítilo, blížila se půlnoc a když nás vyhnali z kavárny, procházeli jsme se v parku, kde jsme poprvé seděli v altánku. Hledíme si do očí a rty se kroutí do úsměvů. „Můžu tě ráno vyzvednout?" „O půl?" „Jo, o půl." Mrkne a skloní se. „Ty dny, hodiny, minuty, vteřiny bez tebe... Já už to nechci nikdy zažít!" Zaháknu mu ruce kolem krku, narovná se a ocitnu se ve vzduchu. „Miluju Tě." Šeptám mu do rtů, několikrát po sobě. Stisk pokaždé zesílí, mám pocit, že mě rozdrtí, ale nebolí to.

Před brankou jeho sevření zesílí. „Nechci tě nechat jít..." mumle a jeho dlaně mě studí pod bundou. „Za chvilku bude ráno... A... Můžeme si přece psát." „Sedneš si zas za mnou? Liam je super, ale sahat mu na stehna nemůžu..." protočí oči a přehnaně si povzdychne. Vyprsknu smíchy a on se přidá. „Uvidíme. Dobrou noc. A napiš mi, jak dojdeš domů, ano?" „Napíšu ti hned, jak zavřeš dveře. Dobrou noc." Hladové políbení a jeho ruce mě neochotně pustí.

„Miluju Tě!" dojde mi sms hned, co vchodové dveře zaklapnou. „Miláčku?" zvednu oči. Denise vykukuje z průchodu do obyváku. Za ní se krčí tři důležití chlapi. „Gregu!" zapištím a pověsím se mu kolem krku.

„Ségra?" Niallův obličej září. „No?" „Zayn?" „Mám dojem, že jste šmírovali za záclonou..." nevinně se zaculím, pustím Grega a uteču k sobě. Naložím se do horké vody a odepíšu Zaynovi. Po pár smskách oznamuje, že je doma a jde se osprchovat. Snažím se neusnout, u hlavy mi vibruje sms. Jsem ale až moc unavená, na to, si ji přečíst. Vibrace se změní v melodii, neochotně rozlepím oči a přijmu hovor.

„Promiň! Já vím, že si usnula... Jen jsem tě chtěl ještě slyšet." „Ty nejsi unavený?" zasměju se tiše a přetočím se na bok. „Ne, mám energie na rozdávání. Nejraději bych se šel ještě projít někam." „Mám otevřený balkón..." vypadne ze mě dřív, než nad tím zapřemýšlím. „Chceš...?" „Potřebuju tě."

Jeho tělo je studené, boty nechá u dveří na balkón, stáhne si z horní poloviny těla oblečení a nechá si jen džíny. „V tom se ti nebude spát pohodlně." Přitáhnu si jej za pásek a rozepnu mu je. Jen v boxerkách mi vleze do postele a pevně mě obejme. „Dobrou noc." Políbení na rameno je jako dotek motýla a já chvíli po něm usínám s vědomím, že tohle je to, co opravdu potřebuju.