Bradfordská střední

Chapter 58

"Pustíme je?" "No..." "Kriste. Ty zvládáš odloučení od Niallera hodně těžce, co?" S uchechtnutím jsem zamířila ke dveřím. "A ty snad ne?" Zaculila se a během chvilky,jsem byla v pokoji jen se Zaynem. Niall odvlekl Wee k sobě s komentářem, ať se hlavně nezapomeneme zamknout - to mi připomínat nemusel. Dědeček dorazil asi deset minut po tom, co oni odešli a rovnou zkoušel kliku.
Marně se dobýval dovnitř. Jen slušné vychování mě nutilo vstát, což mi krachlo, jen co jsem se postavila. Zayn nesouhlasně zavrtěl hlavou a stáhl mě zpět."Zayne... To je neslušný." "Bude mít řeči..."Pozvedl všeříkajíc obočí. Rezignované povzdechnutí a dědeček se přesunul k Niallovi. I tam měl smůlu, přes dveře jej bylo slyšet brblat, jak nám tohle vrátí.

"Vracení účtů máte, koukám, v rodině co?" Ironické uchechtnutí a až do večeře, jsme byli u mě. Snaha najíst se v pokoji - alespoň já - nevyšla. Seděla jsem u stolu, ani nedutala a jen se modlila,ať se dědeček neprojevuje.
Ten však vehementně těkal pohledem mezi mnou, bráchou a Wee. U Zayna to vzdal, ten mu pohled intenzivně oplácel a nikde ani náznak nějakého studu.

„Tak co mi o sobě řekneš?" Nejistě jsem na něj pohlédla. „Niall už povídal, tak teď je řada na tobě." Culil se dál, jako krokodýl. Zayn zavrčel na nesouhlas a Niall se zapřel o židli.Přitom nasadil zoufalou grimasu a vrtěl hlavou.

„Jsme dvojčata, máme toho hodně společnýho." Snažila jsem se ladně vykroutit, z pomalu blížícího se trapasu. Tak nějak jsem tušila,že ať řeknu cokoliv, udělá si z toho nějak srandu.
„Ale jsi děvče, tak povídej." „A?" Teatrálně protočil panenky.„Děvče moje, jak tys toho našeho kluka mohla sbalit?" Poklesla mi čelist a vytřeštila jsem na něj oči. Tohle... Prostě zabolelo? Všichni na něj zírali a on nevšímavě pokračoval.Díval se do stropu, lokty zapřený o stůl, prsty propletené.
„Takovej syčák a ty... Princeznička. Holky říkaly, že jsi taky zlobidlo, ale nevypadáš tak. Stydlivka a Bad Boy?" Sklopil zrak mým směrem a pro změnu zbledl on. Zayn jej vraždil očima,Yaser drtil skleničku a kdyby táta mohl, skočí po něm.

„Nevím,co jste o mně slyšel, ale zkuste se zeptat toho vašeho syčáka,proč se nechal ode mě sbalit. Určitě, pokud budete chtít, se se mnou může rozejít a můžete mu tedy najít nějakou mrchu."Židle s rachotem spadla k zemi, Denise se mě snažila zadržet,marně. Vztekle jsem za sebou práskla dveřmi a zamkla.

Zespodu zaznělo několik hlasů, chvíli na to se mi Zayn dobýval do dveří.S nasupeným výrazem jsem pozorovala dveře, kterým hrozilo že je vylomí z pantů. Přes dveře začal vyhrožovat, že je rozkopne,odemkla jsem a on vpadl dovnitř.

„Takto by mě strašně zajmalo, jak mě holky popsaly!" Zavrčela jsem mu do tváře, ve snaze dát mi pusu, byl skloněný v mé úrovni a nejistě mrkal. „Pokud má ON takovej problém, s tím, kdo jsem,tak se klidně můžeme rozejít!" vřískla jsem, moje snaha o to,aby to šlo slyšet až dolů se vyplatila. Zdola jsem stále slyšela Yasera, ten teď zmlkl a Zayn zabouchl dveře.

„Přehnal to." Zacpal mi dlaní pusu. „To je slabý slovo." mumlala jsem mu do dlaně. „Poslal jsem ho k čertu." Pozvedl obočí, otočil se, zamkl a sevřel mě v objetí. „On už je takový, urýpaný...Baví se na úkor cizích, ale zase když ho poznáš, tak je strašně fajn a přestane po čase rýpat."

„Po čase...!" „Neječ na mě." Výhružně se sklonil. „Zapomeň na to, hm? Pustíme si film, skočím udělat popcorn a dolů už nepůjdeme." Flegmaticky jsem trhla rameny. „A mimochodem,"otočil se ode dveří. „Chodím s tebou já, ne on, princezno."Mrskla jsem po něm polštář a on se smíchem zmizel.