Bradfordská střední

Chapter 53

"Kdyby teď řekl táta, že se vracíte, tak co?" Vypadlo to ze mě dřív, než jsem stihl zapojit mozek. Její slova mě rozhodila a její konečná věta mě neuklidnila. Přišlo mi, že je za ní skryté to odporné "Ale." "Tak co?" Vytáhla se na špičky. Zachytil jsem ji pod zadečkem a vyzdvihl na sebe. Omotala mi nohy kolem pasu a stáhla mi čepku. Nasadila si ji a vjela mi ledovými rukami do vlasů. "Zayne," Zašeptala mi do rtů. "Kdyby řekl, že se vracíme, tak se vrátí, ale beze mě. Já se tě nevzdám." Poklesla mi čelist. Přeci jen... Pořád jsme si říkali, jak se milujeme a to vše kolem, ale tohle... Srdce se mi rozbouchalo a moje myšlenky se rozlétly na kilometry kupředu. Představa, jak například za pár let bude čekat moje dítě...

"Myslíš, že já bych se tě vzdal?" "Nikdy!" Z dlouhých polibků nás vytrhlo zatroubení. S šokem jsem natočil hlavu na stranu a k mé hrůze si uvědomil, že stojíme na přechodu a auta, které chtělo projet jsme si nevšimli. Mladík stál u dveří a nejistě se pousmál. "Uhm, mládeži, mně je to na jednu stranu fakt trapné, ale blokujete cestu. Co se tak posunout na chodník a vyznávat si lásku tam?" Alex zrudla a sjela ze mě, než jsem se nadál, byla na druhé straně a zašila se za telefonní budku. "Pardon." Hlas mi přeskočil a borec se rozesmál. Odpelášil jsem na chodník, Alex byla v křeči smíchu na zemi a já se rozchechtal hned vzápětí. "Vstávej, no tak." Po tvářích ji tekly slzy a nemohla přestat. Dusila se mi do bundy a celá se od smíchu třásla.

"Chci k tobě. Je to blíž." Zadrkotala zuby, když jsme se uklidnili a její rifle byly celé mokré od sněhu, ve kterém seděla. "Tak pojď, ty smíšku." Domů jsme už doběhli, Alex se zničeho nic rozběhla a ve dveřích se míjela s tátou. Ten uskočil na stranu, jinak by ho smetla. Křikla na pozdrav a když jsem vyběhl do pokoje, z koupelny bylo slyšet téct vodu.

"No jo, válíš se v sněhu a teď se nahříváš." Prvně jsem zamknul pokoj a pak ji vrazil do koupelny. Roztáhl sprcháč a zařval. Už tak mi byla celkem zima a za mou připomínku, jsem si vysloužil ledové postříkání. Krom toho, že podlaha začala plavat, já se třepal a ona zase brečela smíchy.

"Ne! Zayne prosím!" vřískala, když jsem se vzpamatoval a vlezl za ní. Po pár minutách jsem držel v jedné ruce ji a v druhé sprchu, a ještě otáčel páčku na ledovou vodu. "Prosím! Je mi zima!" "To i mně." "Ne! Prosím!" Ječela a když jsem ji pokropil od hlavy k patě jekot ustal. Jen se klepala a propichovala mě očima. ""Ty-ty-ty." koktala. Škubnutím jsem ji k sobě přitáhl. "Co dát vanu?" Blýskla po mně znovu očima ale pak kývla.

Z vany šla pára, byla až po okraj plná horké vody, kterou jsem si užíval. Alex se mi v nohách sesunula a čouhala ji jen hlava. Kolem těla mi plavaly její vlasy a lechtaly. Natáhl jsem se po gumičce, položené na okraji. Překvapeně natočila hlavu, když jsem se snažil udělat ji culík. Když se mi to povedlo, chytil jsem ji za něj a natočil ji hlavu víc. "Co je?" Mrkla a obrátila se celá. "Přemýšlel jsem o nás." "A?" "Co teď, v týdnu dopsat všechny testy a odjet na chatu? Udělat si Vánoce jen pro nás dva? A pak je dodatečně oslavit s rodinou?" "Nebude to tvé mamce vadit?" "Nevím. Nechci je slavit s našima a pak až s tebou. Raději bych opačně." Zaculila se a zlehka mě políbila. "Budeš mě ale muset unést, protože mě táta nepustí. Bude argumentovat právě tím, že prvně rodinou a pak spolu." "Jenže," posunul jsem ji víc na sebe. "My dva jsme ale rodina. Jsme taková spojka, co drží naše rodiny u sebe. A stejně... Milerád tě unesu." To už jsem ji mumlal do rtů a užíval si její pozornost v dolních partiích.

Alex

"Spíš vůbec? Vypadáš hrozně." S vděkem v očích, za připomenutí, jsem se otočila na tátu a dál chroupala cereálie k snídani. Sněhu bylo kolem, jako by jej někdo navozil a já se těšila na cestu autem s Denise. Byl čtvrtek, už jen zítra do školy a hned po škole se Zaynem mizíme. Na tajno, nikdo o tom neví, tedy, až na Harryho. Ten se uvolil nám půjčit svoje auto, sice s připomínkami, ale pod mými přemlouvacími schopnostmi, se hřály jeho klíčky v Zaynově kapse.

Celý týden jsme doháněli testy a poslední písemky před Vánocemi. Učitelé žasli, nad naším přístupem a já, díky Zaynovi prolezla v laborkách i matice. On pro změnu ve fránině. Ještě dnes poslední test a konečně se vyspím. Jela jsem přes noc, jako králíček Duracell a cpala si do hlavy všechno učení. O moc líp nevypadal ani Zayn, jeho spíš ničilo samotné učení, než nevyspání. Taky jsem se vídali jen ve škole a den před matikou, fráninou a laborkami, kdy mi vše vysvětloval a já jemu. Upřímně jsem se divila, že to přežil. Byla jsem dutá, jako bambus a jeli jsme tahem i v noci. Po prvních třech hodinách, kdy byly ty testy, jsme oba na lavici usnuli a mohli vedle klidně střílet a neprobudilo by nás to.

"To se tak učíš? Niall vypadá, že má vše na háku." Rýpal do mě táta dál a znuděně listoval novinami. "Ne, vyvolávám po nocích všechny svatý..." Podrážděnost gradovala. Naházela jsem do sebe jídlo a s termohrnkem s kávou se soukala k Denise do auta. Cestou jsme vyzvedli Zayna s holkama, o kafe jsem hned přišla a ve škole, po písemce znovu usnula. Probudil mě Zayn, až po třech hodinách a to jen kvůli obědu.

"Konečně všechno hotový." ušklíbal se cestou domů. Ostatní vyzvídali, proč to najednou tak hrotíme a Harry se bokem uculoval. Domluvili jsme se s ním, že se Zaynem oslavíme Vánoce jen spolu, pak se vrátíme kvůli rodině a Silvestr strávíme na chatě všichni. To jim ale oznámí, až budeme pryč.

"Kampak?" Skočil mi Niall na záda. Jen zázrakem jsem to ustála, upustila jsem jen tašku. Na poslední, páteční hodinu jsme zmizeli ze třídy a urychleně se oblékali u skříňky. "Ty jsi vůl!" "Nač tak silná slova, sestřičko? Kam mizíte?" "Nebuď zvědavej a nebudeme ti muset lhát. Pac a pusu, bro." Odtáhl mě Zayn, stačila jsem dát Niallovi rychlou pusu a pak zamířili k Harrymu domů. U něj jsme už měli věci. Jeho rodiče byli v práci, Gemm někde trajdala a klíče od domu, jsme mu měli dát pod květináč.

Kvůli Gemm, která si jeho auto včera půjčovala, jsme nemohli mít tašky už v kufru a teď, jako bychom do domu patřili, jsme je hodili do kufru, klíče strčili pod květináč a s nevinností ve tvářích vyjeli.

Hazz nám psal o dvě hodiny později, že o Silvestru i o našem útěku řekl zatím jen Louimu a že nás zabije, jestli najde jediné škrábnutí na svém broučkovi. Se smíchem, jsme mu odepsali, že Louiho v kufru bohužel nemáme a jeho tudíž poškrábat nemůžeme.

"Je to tu ještě krásnější, než předtím..." Stála jsem na břehu a pozorovala zamrzlé jezero, kolem kopy sněhu a vánoční atmosféra tu dýchala ze všech koutů. Sníh na stromech jen umocňoval to vše kolem. "Budou to ty nejkrásnější Vánoce, slibuju."

Další várka, cukroušci ♥