Bradfordská střední

Chapter 86

Než jsem si šel lehnout, zkontroloval jsem děti. Lex měla tělíčko v jednom ohni a Zayn kašlal. S nevolí jsem vzbudil Alex. Sice jsem v ruce držel paralen, ale co já vím, jestli ho Lexi může.

Nemohla. Alex mi se smíchem dala pusu a zmizela dole, já je přenesl k nám. Malá dostala nějaký dětský prášek, Zayn sirup proti kašli a ve výsledku jsme nespali ani jeden. Možná tak půl hodiny.
Na střídačku se budili, plakali, křičeli. Ráno jsem volal dědovi, že se vážně omlouvám, ale Alex musí s dětma k doktorovi a v tom stavu, do jakýho se přes noc dostali, jsem je odmítal pustit jen s ní pěšky.

Oba dva, stejná diagnóza. Hnisavá angína, dostali sirupy, plno pokynů co s nimi a jak je užívat. Doktorka, zastupující tu naši, si evidentně myslela že je Alex úplně blbá. Kdyby to říkala mně, tak to pochopím.

Uzdravili se z angíny, strávili víkend u Deakinů a Jay nám v pondělí volala, že dvojčátka dostala neštovice. Alex zbledla a šla prcky zkontrolovat. Do rána byli obsypaní a zase jsme seděli v čekárně. A opět nás čekal zástup lékařky. Alex vycházela od doktorky, častovala ji nadávkami a vyhrožovala, že pokud při kontrole opět ta naše nebude, mění doktorku.

Mezitím se ona už maličko zakulatila. Změnila nepatrně styl oblékání. Nastala zima a mohla se halit do huňatých svetrů, aniž by někdo pojal podezření. Mezitím jsme se domluvili s Louim a Harrym, že nám půjdou za svědky.
Alex mi nenuceně dosedla na klín, a začala vyzvídat, jestli mám nějaký návrh na datum svatby. Vcelku mi to bylo jedno, ale navrhl jsem její narozeniny. Alespoň bych nikdy nezapomněl na výročí. Ona se však začala smát s tím, že ji napadlo to samé. Jen na moje narozeniny. Prý by měla ještě větší jistotu, že dvanáctého ledna dostane kvítko.

Po probrání s našimi poradci - Hazz a Loui - jsme ustanovili datum na dvanáctého ledna. Harry s ní byl ve svatebním salónu, zatímco já s Louisem sháněl oblek. Děti hlídal Liam se ségrou, naštěstí se ani neptali proč.
Máma s námi komunikovala už líp a tak nějak se smířila s tím, že nás do svatby zjevně nedonutí.

Alex

Šaty, co jsem původně chtěla se jaksi zvětšit nedaly, já do nich už nevlezla. Harry nakonec našel jedny, které mi padly do oka a hned jsem si je zamluvila s domluvou, že půjdou zvětšit. Do ledna ještě nějaké to kilo přiberu a netoužím po tom, abych sháněla šaty na úplně poslední chvíli.
„Mohli bychom to ještě říct Lottie. Maluješ se sama hezky, o tom žádná, ale ona se v tom fakt vyžívá. Udělá ti i vlasy. Je přece šikovná." „Hlavně to nesmí dál říct. Takže ji to řekneme, až na poslední chvíli a stejně to prvně musím říct Zaynovi." „Máš vůbec před ním nějaké tajemství?" „Jedno." „Jaké?" „Budeme mít holčičku."
„Cože?!" Zařval na celou ulici a pak mě málem udusil v sevření. „Jako vážně? A proč to on neví?!" „Řekl mi, že nechce. Že chce být překvapený a nechce se těšit třeba na chlapečka, a pak z toho bude holka." „A proč ty sis to nechala říct." „Zvědavost tentokrát byla silnější."

Cestou domů jsme debatovali nad tím, jak budeme mít nad kluky přesilu a že stejně budou všichni tatínkovi miláčci. Minimálně do puberty. Zayn se už teď mohl z Lex zbláznit, tady do puntíku platilo, že je jeho princeznou. Tím ale netvrdím, že by Zayna zanedbával, ani omylem. Dělali spolu jednu větší kravinu jak druhou - "my to nebyli, to samo", ale když si měl malej vybrat, komu vleze pod peřinu, byla jsem to já. Holt malej mamánek a tatínkova holčička.
A čím víc děti rostli, tím víc byli Zaynovi podobní. Hlavně Zayn. Stejně tmavé vlasy, tmavé oči. Lex z něj měla jen uhlově černé vlásky, rty a podobný nos. Jak rostla, oči ji světlaly a teď byly skoro šedé. Co se jinak chování týkalo, tak byli taky po něm. Trisha srovnávala jejich chování s jeho a vždy se dopracovala k výsledku.

Na Vánoce jsme se nechali přemluvit a trávili je u nás doma. Samozřejmě s celou rodinou od Zayna.

Zayn

„Alex, není ti teplo? Si ten svetr snad sundej, ne? A proč ho vůbec nosíš, se k tobě vůbec nehodí." Lex se nahrbila a protočila panenky. „No mami? Vždyť ji sluší." Věnovala mi Alex úsměv a mamka nakrčila čelo. „Ty mlč a neužírej." S úšklebkem jsem sebral capkajícího Zayna a odešel s ním do obyváku. Theo dotáhl z patra snad všechny hračky a projít skrz prostor a nedupnout na nic, bylo nemožné. Denise se rozčilovala, nicméně Greg, Bobby i Niall s ním seděli v tom bordelu a stavěli lego. Přidal jsem se a doufal, že to Alex v kuchyni s mámou a holkama přežije. Všechny do ní rýpaly, že by se měla svléknout.