Bradfordská střední

Chapter 57

Alex

Cestou domů jsem zjišťovala situaci. Niall mi tiše huhlal do telefonu, že rodičovstvo je naštvané a Yaser zvažuje, že Silvestr strávíme za trest doma. Safaa i Theo brečeli pod stromečkem, že nejsme s nimi a on dostal od táty pěknej kartáč. Nezapomněl i na Harryho, když ho další ráno potkal, zpucoval jej taky. To vysvětlovalo Hazzovu vzteklou sms.

"Tak?" "Vůbec se mi tam nechce, když to tak slyším." Poklepala jsem na telefon a poskládala se na sedadle. "Měli řeči?" "Tvůj táta je naštvanej, chce nám zakázat Silvestr, prckové brečeli, Niall i Harry dostali od mýho táty kartáč. A mamka s Denise jsou naštvaný za cukroví. Nemůžu za to, že já vybrakovala, co mi chutná nejvíc." "No, toho jsem si všiml. Že ses ani moc nedělila." Nevěřícně jsem na něj pohlédla. "Co?" "To je takový to "co," kdy mi rozumíš, ale mám změnit odpověď, že?" Vybuchl smíchy, vraždila jsem jej pohledem a bylo mi to prd platný. Jeho smích byl nakažlivý.

Dohadovali jsme o tom, kdo je větší hlad tak dlouho, až jsem usnula a on mě vzbudil až při vjezdu k Bradfordu.

"Napiš Niallovi, kde je." "Jsou všichni u nás. A počkat, dokonce i tvoji prarodiče?!" "Hech." ""Hech?" Nic jinýho neřekneš?" "Uhm... Oni jsou strašně fajn, všechno... Jen děda je dost, hm, přátelský a mluvný. A babička... No poznáš sama." "Mám se bát?" "To ne. Budu tam s tebou. Věř, že pro mě to bude horší." "Nerozumím ti." "To pochopíš až tam..."

Na prázdno jsem pohodila rukama a frustrovaně vydechla.

"Myslím, že tvoje babička s dědou už nebudou horší..." Sykla jsem, když nás vypucovala jeho mamka s mým tátou. Typické kecy o tom, jak jsme si to mohli dovolit, nikomu nic neříct, víceméně utéct... Co kdyby se nám cestou něco stalo, nebo na chatě... Atd atd...

"Raději bych nechal tvýho tátu, ať na mě ječí." Dal mi pusu do vlasů a zkoumavě se hryzl do rtu. Byli jsme se převléct a teď jsme se sekli dole na schodech. "Slib, že mi neutečeš." "Cože?" "Že mi nedáš košem." "O čem to mluvíš?" Potlačovala jsem smích.

"On děda je takovej... trochu víc komunikativní v jistém směru a někdy i já mám co dělat, abych ty jeho řeči ustál." Nadechla jsem se k nějaké rozumné odpovědi. Nicméně, ticho kolem nás prořízl stejně hluboký hlas, jako měl Yaser.

"Áááá heleme se, kdopak se uráčil dorazit." Obrátila jsem se. Culil se na nás starší chlapík s vousy - to je evidentně něco jako tradice. Yasera jsem ještě bez vousů neviděla a Zayn se holil jen, když už jsem si já stěžovala.

"Tak tohle je ona? Děvčisko, co ti ukradlo tělo a srdce?" Vytřeštila jsem na něj oči. Ústa se mu roztáhla v ještě větším šklebu. "Dědo...!" Zaúpěl mi Zayn nad hlavou a já se mimoděk přitiskla do jeho náruče. "Vítej do rodiny. Pojď mě objemout!" Rozevřel náruč, kdyby to šlo, obrátím se k Zaynovi a prosím, ať nemusím. Už mi došlo, v jakém slova smyslu je jeho dědeček komunikativní.

"Ale no tak, přece se mě nestydíš! Se Zaynem jste se muchlovali hned, co jsi u něj spala a tady budeš dělat ofuky?" Teď už jsem se obrátila. Lapala jsem po dechu a Zayn bez hnutí brvy tvrdě pohlížel do jeho tváře. "Dědo!" Zavrčel a přimhouřil oči. "No co synku. Jen ať si zvyká, je v naší rodině, tak musí dostat školení hned od začátku." S pobaveným úsměvem zmizel v obyváku, odkud předtím hovor utichl. Nepochybně se tam všichni teď culí, což byla pravda. Náhle se domem rozezněla salva smíchu.

"Trochu víc komunikativní v jistém směru?!" Vytáhla jsem se na špičky a praštila jej do ramene. Nevinně trhl rameny a zakmital řasama. "On už je takový..." "To není omluva. Vždyť... To bylo trapné! Ukradla jsem tvoje tělo a -" "Ukradlas, to nepopřeš." Sklonil se a já se poraženecky navrátila na svou původní výšku. "Tohle. Není. Fér." vrčela jsem, zatímco mě víceméně vlekl k obyváku.

Přeskočila jsem pohledem dědečka, a mrkla kdo tu sedí. Niall vypadal jako oukropeček, div nesplýval se sedačkou. Waliyha měla nachové tvářičky a jediný, kdo se tvářil že má vše na háku, byla Doniya. Jeho babička mě skenovala pohledem, od hlavy k patám a zpět, ne, vůbec jsem nebyla nervní. Jeho rodiče se uculovali, můj táta vypadal že nemá daleko k hysterickému smíchu a jedinej, soucitnej pohled mi věnoval Greg s Denise.

S radostí jsem vytáhla Thea do náruče, když přiběhl. "Dobrý den." Zamumlala jsem, když už jsem nemohla ignorovat pohled babičky. "Ahoj. Pěkná, Zayne. Jen poměrně stydlivá." Zamrkala, střelila jsem pohledem k Zaynovi, ať si dobře rozmyslí, co řekne. Když zachytil můj pohled, křečovitě se zakřenil a hlasitě polkl. Jistě, kdyby bylo na něm, pronese něco ve smyslu, že určitě nejsem. Minimálně ne s ním. Chlap!

"A ty se divíš? Vidí dědu minutu a ten ji stihne rozhodit!" Přešel za ní, chvíli jej drtila v náručí, něco mu šeptala a pak zamířila za mnou. Plaše jsem střelila pohledem k němu. Mrkl a svalil se na pohovku, vedle Niallera. Pěkně děkuju...

"Z Yasera si nic nedělej." "Uh?" "Zaynův děda." "Aha." Zamumlala jsem, voněla drahým parfémem a svírala mě, jako bych chtěla utéct - neměla jsem k tomu daleko. Objetí s jeho dědečkem jsem se už nevyhnula. "Udusíš mi ji!" Opět salva smíchu a já z jeho náruče utekla. Posadila jsem se na okraj křesla k Wee. "Trapas... Buď ráda, že jste tu předtím nebyli. Nám to dal sežrat ještě víc." Zamumlala tiše, zatímco rodičovstvo zapředlo rozhovor. "Pojď." Odtáhla jsem ji k sobě. Doniya zmizela za Liamem a kluci nám za pět minut bouchali na dveře, ať je pustíme dál.