Bradfordská střední

Chapter 80

Abych to trošku natáhla, tak poněkud kratší... Když se mi povede, bude ještě dneska další :3

Zayn

Pobaveně jsem sledoval Nialla. Stál u postele, v rukou ségřin mobil a marně se do něj snažil dostat. "Ještě nejste tak daleko, aby jsi věděl heslo?" Leknutím nadskočil a pohledem mě vraždil. "Debile!" "Kitten." "Co?" "Heslo, vole." Tvář se mu rozzářila. "A jestli hledáš, to co si myslíš, tak to nenajdeš. Stěžovala si kamošce na tancování, kde i včera skončila." "Uh?" "Nebavilo ji to v tancování. Myslím, že ona je typ, kterej by ti řekl, že ji sex nebaví..." Otřásl jsem se. "Je divný mluvit o tom, když je to moje sestřička... Hoď mi ten papír." Změnil jsem raději téma a věnoval se medvídkovi, kterého jsem se snažil úhledně zabalit - naprosto zbytečně, malá to stejně rozcupuje...

"Hodláš jim to strčit jen do ručiček a připravit se o ten zážitek, jak to budou trhat?" Niall stál stále nade mnou. Ve tváři mu seděl přiblblý úsměv a asi i zapomněl na mou přítomnost. Jak ve zpomáleném filmu se na mě natočil, usmál se jako krokodýl a sedl na zadek vedle. "

"Proč vypadá tak mimo?" Naskládal jsem kopu blbostí na stůl v kuchyni a obrátil pozornost k Alex. Stála mezi futry, nakukovala do obyváku, kde to žilo a pozorně sledovala bratra. "Řekl jsem mu to o tancování..." "A?" "A proto je tak mimo. Mluvila jsi s Wee?" "Ne. Nebyl čas... Jsem si chvíli hrála s dětma a ona se pak někam vytratila. Máš to tam všechno?" Znovu jsem pohledem zkontroloval hromadu na stole a krátce kývl. 

Rozcupovaní bylo slabým slovem. Divoši to trhali jako vzteklí psi. Papíry letály kolem hlav a co chvíly jeden nebo druhý nadšeně zatleskal. Úsměvy od ucha k uchu, přetahování se o hračky s další drobotinou... 

Když bylo po oslavě, rodiny zmizeli a děti spokojeně spali v postýlkách, svalil jsem se na pohovku a natáhl se po tácu s cukrovím. "Pán je asi gurmán, co?" Teatrálně jsem protočil panenky a oprašoval si z hrudníku drobečky.
"Něco proti?" "Ani v nejmenším." Hekl jsem a vytáhl se do sedu. Skočila na mě s drzým úšklebkem a teď mi zahákla ruce za krkem. "Co je?" "Přemýšlela jsem." "Vážně, blondýnko?" Uraženě vystrčila bradu. Bylo jedno, že máme děti, že na tajno plánujeme svatbu, vše šlo bokem. Pořád se uměla chovat jako puberťák a já vlastně taky.
"Ale no tak..." "Chci dítě." "Co?" "M.I.M.I.N.K.O." Jen jsem pozvedl obočí a čekal, co bude dál. Není to tak dlouho, co mi vyhrožovala kastrací, když jsem o mimču sám začal.

"Čemu na tom nerozumíš?" Uculovala se škodolibě a přitom mi rozepínala košili. "Hej, hej, hej. Zpomal zlato. Miminko? Teď? Co tak najednou? Ještě ráno jsi byla ochotná mě vykastrovat." "To nepopírám. Nicméně, jsme mladí... A já další mimčo nechci až ve třiceti a když jsme schopní postarat se o dvě, zvládneme i tři. A čím dřív, tím líp. Vyrostou a my si furt budeme moct užívat života na plno." "Souhlasím." Mumlal jsem ji do rtů a nechával si už bez řečí sundat košili. "Jen se budeme muset vzít co nejdřív. Nebo by ti nevadilo, že bys měla v šatech bříško?" "Nevadilo..." S úšklebkem jsem začal plnit její touhu po dalším prckovi...