Bradfordská střední

Chapter 47

„Chceš spoutat?" Natáhl jsem se po želízkách. „Rozhodni to sám." Zasmál jsem se a její tělo mi bylo vydáno napospas. „Jen buď něžný." Protočil jsem panenky. „Jak zkazit romantiku ve třech slovech..." „Romantiku?" Vypískla pobaveně, zatímco jsem ji šimral na krku vousy. „Ano. Chtěl jsem být extrémně něžný a donutit tě, abys křičela a prosila, ať tě odemknu. A ne, že mi ještě předtím připomeneš, jak tě to předtím bolelo." „Nechtěla jsem tě naštvat." Pípla plaše a vtiskla mi na rty dětskou pusu. „Nenaštvala. Jen to zamrzelo." Mrkl jsem a zaměřil pozornost opět na její krk. Ten můj bolel a pálil, už jsem slyšel všechny z rodiny, jak do mě budou rýpat. Tak ať si to užije i ona.
„Zayne?" „Hm?" „Promiň." Povzdechl jsem si a odtáhl se. „Není proč. Byla to moje chyba." „Odemkni mě." „Proč?" „Proto." Tentokrát se povzdech prohloubil a mně bylo jasné, že je po sexu. No co...

Zatlačila mi dlaněmi do hrudi, rezignovaně jsem se svalil na záda a zadíval se do stropu. Snažil jsem se onu vzpomínku vymazat, nebo alespoň zasunout někam do pozadí. Vadilo mi to, nechtěl jsem ji ublížit, nijak... Opomenu-li teda to, jak jsem ji chytil v chatě... Dobře, dvě, vyloženě odporné, vzpomínky na momenty, kdy jsem ji já ublížil, jsem se snažil vymazat. A ona mi teď tu jednu chce evidentně připomenout, nebo ji nějak rozebrat.
„Tváříš se, jako bys chtěl někoho zabít." „Jo. Sebe." „Blbečku." Vytáhla se mi do zorného pole, přes holé tělo se přikryla peřinou a výhružně přimhouřila oči. „Já se tvářím jako bych chtěl někoho zabít, ale pohled vraha čiší i z tvé tváře." „U mě to nevypadá tak drsňácky." Nevinně škubla rameny a její rtíky se přitiskly na moje. „Miluju Tě." „A já tebe." Zamumlal jsem, trochu rozhozený. „Nechtěla jsem tě naštvat, vážně. Ale... Bylo to jen jednou, pak už to nikdy nebolelo." Zaculila se a pokračovala. „Jen jsem tě chtěla pozlobit. Nic víc." „Já vím. Jenže mě to fakt mrzí. Je to věc, na kterou chci zapomenout. Pořád vidím, jak ti tekly slzičky a nemohlas skoro chodit."

„Nemysli na to. Byla to jen blbá, nevhodná připomínka. Chci pokračovat, jako bych to nikdy neřekla." Natáhla se po poutech a s pozvednutým obočím mi je podala. Rozesmál jsem se, zavrtěl hlavou a pouta odhodil. „Budeš mi vydána napospas i bez pout." Mumlal jsem ji do rtů a rukou sjížděl přes ploché bříško ke klínu.
Zasténala mi do úst jen, co jsem se ji dotkl. Samolibě jsem se pousmál a rukou začal pracovat. Stačila chvilka a svíjela se pode mnou rozkoší. S pomyšlením, že přece jen za tu poznámku bych ji mohl vytrestat, jsem do ní pronikl. Sykla a jen co slastí zakňourala moje jméno, moje malá pomsta se rozplynula.

Poslední výkřik vyplnil pokoj, zhroutil jsem se ji na hrudník. Prudce oddechovala a třásla se v dozvucích.
Usnula mi v náručí, při sledování jednoho z mnoha hororů, který ona jen poslouchala, a já pomalu plánoval, jak vrátit těm dvěma, jejich zatajování. Ke konci jsem si už mnul ruce. Ségra není žádnej puritán, ale TOHLE ji stopro rozhodí, mě pobaví a fakt, že ve výsledku mě ona, Liam i Alex budou chtít pravděpodobně zabít, mi nemohl smáznout úsměv z tváře.

Se stejně širokým úsměvem jsem přišel i do školy. Předstíral jsem, že nevnímám jak ségře hoří líčka a Liam intenzivně okopává roh zdi, když jsem vletěl do chodby a ti dva div nedostali infarkt. Urychleně od sebe odskakovali a já se i s Niallem rozchechtal až v další chodbě.
„Tak povídej." „Co?" „Cos tam koupil?" „Pouta." „Jen?" „Nebudu nic prozrazovat, vše se dozvíš." Mířili jsme do třídy, mě si cestou ale odchytil Marcus. 

„Noha už zdravá?" „Jo. Pohoda." Pozvedl jsem obočí. „Chci ti poděkovat, i za to obětování se." „Irwin a ostatní už jsou teda - " „Ne, ještě ne. Zítra dojde k chycení ptáčků." Zasmál se a poplácal mě po zádech. „Irwin, mladý Hemmings i Devin jsou v tom až po uši. Dospělí můžou dostat až dvacet let, mladej je ještě pod zákonem. Ale jeho přestupky a vše kolem... Myslím, že i jemu se vazba nevyhne. A co se týče dětí tady, které fetují, pasťáky a léčebny budou mít nával." Zmohl jsem se jen na kývnutí, pak mi pokynul, ať jdu do třídy.

„Kde jsi byl?" „Odchytil mě Marcus. A tady ne, řeknu ti to pak doma. Stejně mi ale nic neřekl."
„Proč po mně celý den tak čučíš?" „Nemůžu?" Liam se ohradil právem. Celý den měl v zátylku zabodnut můj pohled a propaloval jsem jej i u oběda. Koutky mi cukaly a když jsem viděl, jak se letmo dotýká tvářičky ségry aby ji políbil, rozkousal jsem si tváře zevnitř.

„Proč nebudeš u nás?" „Přijdu. Jen si doma něco zařídím." Vyloženě jsem utíkal z náruče Alex. Sice se mi nechtělo, ale chtěl jsem slyšet, jak bude sestřička reagovat. Alex si můžu udobřit pak. Hnal jsem se domů jako o život, vše si připravil a když byli všichni doma, proběhl jsem skrz zahradu před dům, položil krabici na rohožku a zazvonil. Stejnou trasou jsem vrátil i do pokoje a škvírou ve dveřích pozoroval, jak si ségra odnáší krabici k sobě. Když se ozvalo šokované zaječení provázené: „Ježiši Kriste!" rozesmál jsem se na plno. Jestli pak to jen Doniya s Liamem využijí?

Moc moc moc se omlouvám za takovou prodlevu! Jenže s dětma za zadkem to šlo blbě, pak buď nebyl čas nebo nebyl, ale nebyl nápad. Tudíž... Minimálně dalších 14 dní, možná 3 týdny budu doma, tak vám to vynahradím. Pak se - zase -_- -uvidí, jak to bude. Snad to budu zvládat skloubit nějak do sebe :) Love youuu ♥