Bradfordská střední

Chapter 60

Ve škole se toho celkem dost změnilo. Snížily se rapidně stavy studentů. Většina skončila na odvykačkách, někdo odešel dobrovolně. Hemmings i Devine dostali podmínku a odešli ze školy, Irwin skončil za mřížemi za vraždu té malé holky.

U soudu bylo plno děvčat, která byla spojovaná s Ashem. Některá jsem znal ze školy, zbytek byl z Bradfordu. Přitížila mu i nahrávka z napadení Alex, moje výpověď o tom, jak jsem ho zmlátil mu k prospěchu nebyla. Jestli si myslel, že i já z toho budu mít nějaký problém, tak ani v nejmenším.

Co se týkalo starého Irwina, ten jako Velké zvíře skončil. Sám seděl v chládku za drogy a otec Joshe dostal dva roky.

Říďa si stále hřál zadek na ředitelské židli a ze školy se stal tak trochu loch. Hned první den, nás postupně volali do jeho kabinetu,kde jsme museli odevzdat vše, co připomínalo zbraň. Když na mě zkoušel, ať mu dám i zapalovač, tak jsem nevěřícně mrkal.Nakonec jej nechal všem kuřákům s připomínkou, že jak najde cokoliv ohořelého, nebude vstřícný.

Blížilo se jaro, sníh konečně zmizel a krom nervů ze školy, kdy díky prořídnutí studentů, nás bylo ve třídě míň a tím pádem se i víc zkoušelo a podobně, mě znervózňovala Alex. Byla pobledlá,skoro nejedla a co snědla, letělo do záchodu. Niall byl na prášky taky, podle jeho slov zvracela nejčastěji ráno a několikrát se stalo, že dorazil bez ní. Mně se zvedla absence, ze strachu, co ses ní děje, jsem dny kdy nepřišla do školy, trávil s ní doma.

Hlavou mi to šrotovalo ale možnost těhotenství mě nenapadla. Volala mi jeden den při tréninku. Hazz si natáhl Achillovku a seděl na lavičce.Zuřivě gestikuloval a já s vyfakováním trenéra běžel k němu.„Co je?" „Alex ti pořád volá." „Tak ji to zvedni, co potřebuje." „Kámo, máš dvacet zpráv a přes padesát zmeškaných hovorů. Myslím, že potřebuje mluvit s tebou."

„Maliku! Nastup!" „Musím si zavolat!" Hádal jsem se s trenérem a nakonec zdrhl. Vyrval mi z ruk mobil a ječel, že mi ho nedá, až po skončení. Zmrd! Dohádal jsem se s ním a s mobilem u ucha jsem se převlíkal. Prosila, ať okamžitě přijdu k ní, že se mnou musí mluvit, ale po telefonu to řešit nechce. Jen si mám pospíšit. Se srdcem v krku jsem se zlomil u dveří a držel zvonek. Denise mi otevřela, nezapomněla mi nadat, že jsme vzbudil Thea a já se sprintem hnal do patra.

„Co je?!"Vrazil jsem ji do dveří a s úlevou, že vypadá celkem v pořádku,jsem dveře zavřel a opřel se o ně. „Jsem těhotná."

Zíral jsem na ni a čekal, kdy se zaculí, se smíchem mě obejme a vypadne z ní, že mě jen chtěla vidět, proto tak urgovala, abych dorazil. Místo toho se však jen zničeně sesunula na postel, přitáhla kolena k bradě a s pohledem spráskaného štěněte se na mě dívala.

„Vážně?"Zaskřehotal jsem a potlačil sesunutí podél dveří na zem. Na vratkých kolenou jsem se doplazil do postele a položil se. Natočila hlavu na stranu, otřela si slzy a kývla. Pak se přese mě natáhla a podala mi těhotenskej test. Pozitivní...

„Promiň."Zamumlala a odtáhla se tak, aby mi viděla do tváře. Nevěřícně jsem na ni pohlédl. Tohle bylo jaksi hlavně mým problémem...„Nevím, proč se omlouváš. Myslím, že za tohle můžu hlavně já." Ušklíbla se a sedla si do tureckého sedu.
„Byla jsi u doktora?" „Zítra. Volala jsem ji, ale neměla už dnes místo."Slabý náznak radosti, že se test mohl seknout a není těhotná zmařil fakt, že poslední dobou ji bývalo pořád zle. „Pojď ke mně." Nejistě nakrčila obočí. „No tak, pojď lásko."Stulila se mi v náručí. Stáhl jsem ji pod sebe a vyhrnul triko.Bříško měla maličko vypouklé, ale to ji dělalo vždy, když se pořádně najedla. Kroužil jsem ji prsty po něm a pak se sesunul.„Chci holčičku, blondýnku s modrýma očima." Zamumlal jsem ji do bříška a položil ji na něj hlavu.

„Třeba byl vadnej... Mohl se seknout." Trhl jsem rameny a dál se k ní tulil.Hlavou mi to šrotovalo, nedělám, jak to malé uživím. Spoléhat na rodiče? Po prvotním šoku, kdy se máma bude asi radovat a táta mě stále bude držet pod krkem, se zeptají, jak se o ně postarám.Což o to, pomohli by, ale na jednu stranu nechci.

„Jsi naštvaný?"„Ne. Přemýšlím, co bude, jestli jsi opravdu v tom." „Dlouho nebudu, až to zjistí táta, tak mě zabije." Ze srdce mi spadl kámen, po první části věty mě napadlo jediné; potrat. „To mu nedovolím." Uchechtla se a projela mi prsty vlasy. „Nepůjdeš na potrat, že ne?" Vytáhl jsem se ji k obličeji. Uhnula očima.„Jsme děti, to mají mít děti děti?" „Nejsme děti, Lex.Jsme sice pubertální pošuci, ale zvládneme se o mimčo postarat. A já nechci, aby si na něj šla." „Ne?" „Ne. Co když něco zkurví a pak už nebudeš mít moct děti vůbec? Stává se to... Já se o vás postarám, o oba. Slibuju."

„Jak? Jsi na tom s penězma sice líp jak já, ale... Spočítej si to. Kočárek,postýlka, plínky, oblečky, co když nebudu moct kojit? Víš kolik stojí krabička sunaru, co vydrží chvíli?" „Neřeš to. Teď ne, probereme to zítra. Můžu jít tam s tebou?" „Jdu místo školy..." „Myslím, že další absence mi neublíží."

„Můžu spát u tebe?" Začínalo se smrákat. Dívali jsme se na nějakou komedii,která sloužila jen jako zvuková kulisa. Oba jsem se utápěli ve svých myšlenkách a já jen doufal, že jestli je v tom, tak potrat nepodstoupí. Tohle bych ji neodpustil...

„Jasně."Vytáhl jsem se na nohy a za naprostého tichosti dorazili ke mně.Sprcha, postel, film... Usnul jsem chvíli po začátku a když se vzbudil, do pokoje mi proudil smrad cigaret.