Bradfordská střední

Chapter 38

Alex

Není ve své kůži. Něco ho žere a upřímně nevím, jestli se ptát. „Nechceš mi říct, co tě trápí?" vydechnu dřív, než se proberu ze svých úvah. Něco zabrble a zavrtí hlavou. „O nic nejde, jen je toho moc." „Nevěříš mi?" „Lexi, nezkoušej citový vydírání." „Takže mi nevěříš..." „Věřím ti! Jsi jedinej člověk, kterýmu jsem schopen říct cokoliv." „Ale?" „Nemůžu..." „Můžeš! Chci ti pomoct, no tak." „Jdu kouřit." Zbaběle uteče na balkón. „Zbabělče!" prsknu mu za zády, až nadskočí. „Jo, jsem." Pokývá hlavou a vydechne kouř. „Maliku!" „Horan?!" „Miluju Tě!" „Já tebe taky, ani netušíš, jak moc. Lex?" „Hm?" Schovám se mu v náručí, před chladným větrem. „Děkuju." „Za co?" „Za druhou šanci. Už to nezkazím!" „Bad Boy from Bradford!" zaculím se a ukradnu jeden z jeho sladkých polibků. Pro dnešní noc to nechávám plavat, však já se od někoho dozvím, o co jde...

„Tommo?" „Hm?" Třída se s remcáním rozcvičuje při tělocviku a jen co jsem zjistila, že Louis necvičí, vykašlala jsem se na to taky. Seděli jsme na matračkách a znuděně je pozorovali. „Co máte se Zaynem za lubem?" „Neřekl ti to?" „Ne." „Promiň. Nemůžu, by mě snad zabil." „Já mu nic neřeknu, chci jen vědět, že je všechno v pohodě." Div nezačne šilhat. Zayn se na nás divá a očima ho propichuje. Už mu asi došlo, proč necvičím... „Já bych rád, opravdu. Ale znáš ho... Nic ti říct nemůžu." „Řeknu Harrymu, že ho podvádíš!" Začne se dusit. „Alexandro!" „Má mě rád, uvěří mi." Vypláznu na něj jazyk. „Jsi mrcha! Seš úplně stejná, jako Zayn!" „Děkuji, děkuji. Komplimentů bylo víc než dost. Takže?" „Ne!" „Podívej, jak Hazz zamilovaně kouká. Přece mu nechceš ublížit." „M.R.C.H.O!" „Taky tě milujůůů!" „Fajn!" rozhodí rezignovaně rukama. „Marcus chce, abychom - " „V čem je teda problém?" „Problém je ten, že se musíme nějak dostat i k Ashovi domů. Starej Irwin a fotr od Joshe jsou pravděpodobně ti, od kterých má Hemmings drogy." „Ale to je vloupání!" Vypustím fakt, že něčí rodič dodává drogy do školy. To můžu řešit později. „Neřvi!" hysterčí zbytečně. Kluci si vydupali fotbal a ani holky se nebránily. Je tu řevu jako na pouti... „Nejde o to, že by nás chytili. Marcus tohle pojistil, o tohle nejde. Zayn má jen strach, aby se pak někdo nemstil na tobě. Proto ti to nechce říct." „Nechápu...?" „Má strach, že uděláš nějakou blbost a něco se ti stane. Je mu jasný, že když bys to věděla, jako že už víš, tak něco někde omylem řekneš nebo tak... Nic jinýho v tom není." „Nic nepovím." „Co nepovíš?" svalí se vedle nás Zaynovo tělo a drží se za kotník. „Co je?" „Hazz si mě spletl s míčem." Uchechtne se a vytáhne se do sedu. „Co nepovíš?" „Se tě netýká." „Nééé?" „Ne. Taky můžu mít tajemství, viď, Tommo?" Horlivě kývá a ještě horlivěji mává na učitele, že jde na záchod.

„O čem jste to mluvili?" „Není důležité." „Vracíš mi to?" „Tak trochu." „Tak jsme si kvit?" „Jasně." Culím se jako měsíček na hnoji, ačkoliv uvnitř vyloženě ječím. Si opravdu myslí, že bych tohle někde vyslepičila? Pf!

„Pomůžeš mi dodělat ten transparent?" podívám se na momentálně zmuchlaný několikametrový papír v rohu. Jestli ho někdo byť jen natrhne, natrhnu já jeho. „Jasně." „Malik! Když se můžeš cukrovat, můžeš i hrát. Naklusej!" „Řekni Harrymu, ať tě nakopne i do druhýho." Uchechtnu se, když se belhá zpět do hry. Očima mi naznačí, že si tu drzost vypiju a řev se zase znásobí...

„Co tu přespat?" „Cože?" poklízíme barvy a štětce do kufru, který mi přinesla učitelka. Transparent pomalu schne a je kompletně hotový. Zaynovo nadání pro graffity je dech beroucí, většinu mých původních nákresů jsme smazali a pižlání se se štětci a barvami přineslo svoje. Sprejem by to bylo sice mnohem hezčí, ale to by tady nikdo nezaplatil. Zayn měl doma sice zásoby, ale odmítal je vyplácat tady na to, což jsem chápala.

„No normálně, přespat. Matrace nejsou až tak nepohodlné." „Školník nás tu nenechá." „Tak ho necháme si myslet, že už jsme pryč." Šibalsky se usmívá, zámky na kufru klapnou a on se rozběhne k vypínačům. Tělocvična se ponoří do tmy, trocha světla prochází skrze okna a on mě táhne kamsi do hlubin, pod tribuny. Krom několika míčů, a dalších blbostí je tam i kopa matrací. Hodí s sebou na jednu a poklepe vedle sebe. „Jenže on to tady zamkne, a co když budu chtít na záchod?" „Z tašky vytáhne svazek klíčů. „Děláš si srandu?!" „Není nad to, mít kopie od všech zámků." Zubí se a opět klíče schovává. „Mám hlad a žízeň..." zkouším to dál. „Já vím." Místo učení má v tašce dvě petky, nějaké sladkosti a v misce buchtu. „Mamka pekla. Dala mi to ségra o pauze." „Připravený na vše, co?" „Hmm." Sundá si mikinu a zabalí mě do ní. „Počkej!" „Co?" vytřeští oči. „Jak víš, že ty matrace tady nejsou až tak špatné. S kým si tu už přespával?!" cukají mi koutky, ale on se tváří opravdu vyděšeně.

„Jen jsem to slyšel. Vím, že tu spal Liam s někým. Ale jinak... Normálně se po tom válíme, tak proto to vím." Začnu se tiše smát. „Čemu se směješ?" „Tobě!" „Co?" „Kdyby ses viděl, tak bys pochopil." Směju se dál, v očích se mu bleskne a smích zesílí. Marně oddělávám jeho ruce, které mě lechtají po celém těle.

Když uzná, že tohle jako pomsta postačí, položí se vedle a mlčky hledí do sedaček tribuny. Nadechnu, dveře však oznamují, že někde vešel. Posunu se, světla zablikají a prostor se osvítí. Školník přejede pohledem okolí, a k transparentu co leží v půlce, se vydá. S úsměvem si jej prohlíží a pokyvuje hlavou, pak zhasne a těžké dveře se zabouchnou, lupnutí zámku naznačí, že jsme zamčeni.

Otočím se na Zayna. Má zavřené oči, neusmívá se. Celkově je nějaký strnulý. To co po nich Marcus chce, jej musí sžírat. Nedokážu pochopit, že se opravdu tak moc bojí, že se mi kvůli němu něco stane. Jenže jak řekl Louis, pokud se ukáže, že pan Irwin i Joshův táta jsou v tom namočení, půjdou do vězení na pěkně dlouho. Hemmingsovi a ostatním bude v lepším případě hrozit jen polepšovna nebo jen pár let za distribuci. S úšklebkem si vzpomenu na to, co mi kdysi řekla Denise: „Na nervy je nejlepší sex." Nechtěla jsem s ním spát zase hned, ale lhala bych, kdybych řekla, že mi to nechybí.

Obkročmo se na něj posadím, otevře oči a usměje se. „Copak?" „Chci tě." Vyhrnu mu triko, ukáže se mi vypracované břicho, tetování... Vytáhne se do sedu a nechá si jej svléct úplně. „Nechci tě do toho nutit. Nemusíme... Nechtěl jsem tu zůstat, kvůli tomu." „Nenutíš mě do toho. Já to chci. Prosím!" drsně mě políbí na krk. „O tohle prosit nemusíš." Hlas se mu zatřese a jeho mikina padá z mého těla. Ocitám se nahá pod jeho tělem...