Bradfordská střední

Chapter 99

Násilím ji Zayn odtrhne od postýlky, vezme do náruče a bere ji do pokojíčku. Malou nakrmím, přebalím a hned usne. Položím ji do naší postele, z peřin udělám kolem ní rádoby ohrádku a jdu za nimi. „Kde je tatínek?" „Kouří." „Pojďte se mnou, něco vám ukážu." „Kde je mimino?" „Zayne...! Jmenuje se Zoe." „Mimino." Mumle si Zayn do rukávu mikiny, když mě chytá za ruku. „Já tam nechci!" „Ticho! Zoe spinká!" Popostrčím je dovnitř a posadím do postele.

„Vy myslíte, že když je tady maličký miminko, tak vás už nemáme rádi?" Dveře se otevřou, dovnitř se protáhne Zayn a posadí si Lex na klín. „Babička nám včera nedala ani pusu." Šišlají smutně a pošilhávají po Zoe.
„Když jste se narodili vy dva, byli z toho taky všichni celý paf. Přetahovali se o vás tak, jako o miminko. Přece na ni nebudete žárlit. Je to vaše sestřička, musíte ji mít rádi." „Jo," přidává se Zayn a přitahuje si na klín i Zayna. „Kdo jinej se o naše princezny postará líp, než ty? Jsi přece velkej kluk a brácha." „Já?" „No. Já se taky o maminku starám, protože je to holka a mám ji moc rád, stejně jako vás dva. Jste moje děti a není nic důležitější, než ty, Lex, maminka a teď i Zoe." „Chlapi se starají o holky?" „Jo. Musí je chránit a mít rádi." Oba špulí pusinky a přemýšlí. „Můžu ji dát pusu?" Zašišlá Lexi a Zayn napjatě čeká na odpověď. „Můžeš, ale opatrně." Přelezou ohrádku z peřin, Zoe rozlepí očka a dívá se na ně. Než stihneme zareagovat, Zayn ji cvrkne do nosu a pak se zaculí. „Bambulka." Žuchne vedle ní a dá ji pusu na rtíky. Alex ho následuje. Poskládají se vedle ni, Zoe ukáže bezzubé dásničky v úsměvu a ti dva ji skoro drtí v objetí.

„Představ si, že mi dnes gratulovala učitelka." „Cože?" Skláním se k raubířům, co dorazili ze školky a s jekotem běží do obyváku k Zoe. „Jo, jen jsem se ukázal, že jdu pro ně a už se ke mně hnala. Že celý den štěbetají o tom, jak mají doma miminko, že je to malá holčička a že strašně ráda spinká na mně, když jsem nahý. To jsem musel uvést na pravou míru, že jen od pasu nahoru." „Měli by se naučit neříkat vše, co se doma děje." „Jojo, učitelka mrkala, že to pochopila. A že ten obraz, kdy polonahý chlap drží malé miminko... Div mi tam nezavzdychala." „Zayne! Ještě slovo a měním jim školku." „Ááá, slečna začíná žárlit?" „Slečna je bude vyzvedávat sama, aby se paní učitelka rozpomněla, že dvojčátka mají i maminku a že jestli bude šilhat po tatínkovi, tak nedopadne vůbec dobře." Mumlám mu do rtů, když mě nenasytně líbá a tiskne ke kuchyňské lince.

„Brzdi, jsou tu děti." „Nerozumí tomu." „No právě, bůhví co pak řeknou před učitelkou." Pobaveně jej od sebe odstrčím a on, s rezignovaným povzdechnutím jde za dětma. Zoe stojí v ohrádce, tleská ručkama a křičí "táta, táta." S culením jej pozoruji, vyhazuje ji do vzduchu, následně musí i dvojčátka. Ječí, piští, smějí se... 

„Musím tam chodit?" První třída, Zaynovi se nechce, Alex zatím nadšeně stojí u dveří a čeká, až se brácha rozhodne sejít dolů. Zoe sedí na botníku a uraženě se ptá, proč nemůže jít taky. Od shora se nese řev, Zayn nese Zayna přes rameno a bez diskuze jej odnáší do auta. Lexi mi mává, posílá pusinky a Zoe prosí, že nechce do školky.
Volám Denise, začala pracovat ve školce, kam chodila i dvojčátka a omlouvám prcka. Pak společně poklízíme dům a jdeme do města. Přemýšlím, jak to Zayn ve škole zvládá. První den se mu líbil, ale pak ho nadšení opustilo. Teď to byl třetí týden, a už měl ke škole zjevný odpor.

Zatímco on šílel, já si užívala ty momenty kdy jsem je měla všechny pryč. Zoe ve školce, dvojčata ve škole, Zayn v práci. Stejně jako on, jsem si během let dodělala maturitu a pod záštitou dědečka jsem pro firmu pracovala jako externí pracovník. Byly dny, které jsem trávila práci z domu a jindy jsem byla v Zaynově kanceláři a pracovala s ním na jeho projektech.

Uplynulo pár měsíců a Zaynův odpor se maličko zmírnil. Začala se v něm projevovat kopie táty i po stránce v chování. Nebyl den, aby nepřinesl poznámku. Zayn se tomu smál a srovnával jeho s Lex, ta prý byla celá po mně. Ani jedna poznámka, samé jedničky. Zayn měl jediné štěstí, že měl nevinný kukuč a byl výmluvný. Na střední šel společně s Alex s vyznamenáním a jeho složka o školních přestupcích zmizela v nenávratnu.

Alex byla jeho opak, hodná, miloučká, pokud nechtěla, nikdo o ní nevěděl. A když už chtěla být v středu zájmu, zoufal si i její táta.

Co se týkalo školních úspěchů Zoe, byla stejná jako Zayn. Blond vlásky, modré oči ji zajišťovaly, že vyvázne z každého průšvihu. Na rodičáku jsem lezla pod lavici a připadala si jako vyvrhel. Rodiče ostatních se dívali vždy s nesouhlasem ve tváři, až když ji učitelka vychválila, že jinak jako studentík je velmi šikovná, pilná a pracovitá a má jedničky od shora až dolů, jim sklaplo.
Kolikrát mi přišlo, že zlobí víc, než Zayn.

A najednou, než jsem si stihla užít jak jsou malincí a jak rostou, byli všichni na střední škole. Zayn s remcáním pozoroval, jak se jeho princezny před brankou muchlují s kluky – měli jediné štěstí, že to byli pořád ti stejní – a Zaynie se chvástal tím, jak ho každá ze školy chce. On chce však jen tu jednu, která ho zatím stále posílá k šípku. Opravdu, celý tatínek...