Chapter 66

7K 312 5
                                    

„Zayne, to jako fakt nechceš vědět, jestli to bude holka nebo kluk?" Nevěřícně se na mě máma dívala přes okraj hrnku. „Ne. Hlavní je, že bude zdravé." „A jak já mám vědět, v jaké barvě nakupovat oblečky?" „Nakupuj v neutrální. A nečekej, že mimčo budeme oblíkat podle jakési normy. Když kluk, tak modrý a holka v růžovým... To fakt nehrozí." Zazíval jsem a nalil do sebe hrnek kafe. „Jdu, pa." Líbl jsem mámu na tvář, vyběhl k sobě a políbil spící Lex. Tak abych ji neprobudil, odkryl jsem ji, věnoval pusu malému na bříško a tiše odešel do práce. Ještě měsíc a pár dnů a budeme mít prcka na světě. Culící se, jako měsíček na hnoji sem dorazil do práce a když ve tři odcházel, div jsem si radostí nepískal.

„Co je?"Zbledl jsem, smích přešel a s nejistotou jsem zíral na Lex. Stála v kuchyni a chystala mi oběd. Byla pobledlá asi i ubrečená. V duchu jsem se psychicky připravoval, na nějakou hroznou zprávu. Od toho dne, kdy ji znovu operovali, bylo vše v pořádku. Tak co teď?!

„Sedni si."Zamumlala a položila mi na stůl talíř. „Co se děje?! Bylas u toho doktora?" „Jo. A myslím, že bude lepší, když si sedneš." Opřel jsem se o hranu stolu a očima naznačil, že sedat opravdu nebudu. „Mluv." Nadechla se a pak cosi zamumlala.„Cože?" Ne, rozuměl jsem ji, ale potřeboval jsem, aby mi to zopakovala.

Alex

Vystresovaná jsem odcházela z nemocnice, v doprovodu Zayna a Denise. Ta si nenechala vymluvit, že minimálně měsíc/dva budu doma. Škola padla úplně. Brácha mi od ředitele donesl dopis a moje studium bylo přerušeno.
Zayn byl pořád v práci, kašlal na školu čím dál tím víc, až mu máma dala nůž na krk. Buď jedno, nebo druhý, ale musí to či to dělat pořádně. Vybral si práci a říďa dostal další žádost o přerušení studia...
Denise mě samotnou nepustila ani na zahradu. Theo byl nadšený, že v domě bude za chvíli miminko a to, že si se Zaynem na tajno hledáme byt v centru, nevěděl nikdo. Já ale odmítala vychovávat dítě buď v našem domě nebo u Maliků. Tady byla Denise, která mi už teď do všeho mluvila, a tam Trisha. Byla zlatá a byla prostě... Jako máma, ale i ona měla sem tam výchovné řeči, když jsem například snědla celou čokoládu. A to mi zvedalo tlak...

Přetrpěla jsem měsíc doma. Jo, vyloženě přetrpěla. Denise byla chvilkami až vlezlá a já už z těch všech oblečků po Theovi, které mi donesla do pokoje a udělala z něj pro několik hodin neidentifikovatelný prostor, lezla po zdi. Čeho je moc...
Pro následující měsíc mě připravila o veškerou chuť řešit něco, kvůli miminku. Prostě jsem byla jen těhotná a to mi stačilo. I holky od Zayna jsem posílala k šípku, když mě cestou po obchodech táhly do obchodů s dětským zbožím.

Nikdo z nich ani nevěděl, že nám Yaser starší zamluvil takovou tu základní výbavu; kočárek, postýlka, přebalovací pult, autosedačka...Hromadu plen a další věci. Narazil na nás jeden den v Bradfordu, v centru a nedalo mu to, aby nás nezačal sledovat. Dlouhé minuty se hádal se Zaynem, že nic nechceme. On pak ale vyrukoval s tím, že jak se vůči mně zachoval by to tímhle mohl splatit, a přece nevezmeme starému dědkovi – podle jeho slov – tu radost, že může nakupovat pro pravnouče. Citový nátlak... Ani jeden z nich, však nevěděl, že ačkoliv to Yaser zaplatil, já objednávku pozastavila. Bylo by to totiž zbytečné pořizovat... 

Doma si pak prosadila, že budu u Zayna. Trisha, až na ty řeči o přejídání se, se krotila a většinou ji i Yaser zacpával pusu, když s něčím přišla.

A teď, skoro ke konci osmého měsíce, jsem stála dole v kuchyni a čekala, až dorazí Zayn. Musela jsem s ním mluvit a dřív jsem nenašla odvahu, ale teď...?

Už v nemocnici mi doktor řekl něco, co věděl jen on a tým, který operoval. Mluvil o tom se mnou v naprostém soukromí a nikdo neměl ani tušení... Dokonce ani já ne. Nepoznala jsem to.
Teď se mi v kapse ukrýval obrázek z ultrazvuku, který jsem chtěla Zaynovi ukázat.  

Bradfordská středníKde žijí příběhy. Začni objevovat