Bradfordská střední

Chapter 66

„Zayne, to jako fakt nechceš vědět, jestli to bude holka nebo kluk?" Nevěřícně se na mě máma dívala přes okraj hrnku. „Ne. Hlavní je, že bude zdravé." „A jak já mám vědět, v jaké barvě nakupovat oblečky?" „Nakupuj v neutrální. A nečekej, že mimčo budeme oblíkat podle jakési normy. Když kluk, tak modrý a holka v růžovým... To fakt nehrozí." Zazíval jsem a nalil do sebe hrnek kafe. „Jdu, pa." Líbl jsem mámu na tvář, vyběhl k sobě a políbil spící Lex. Tak abych ji neprobudil, odkryl jsem ji, věnoval pusu malému na bříško a tiše odešel do práce. Ještě měsíc a pár dnů a budeme mít prcka na světě. Culící se, jako měsíček na hnoji sem dorazil do práce a když ve tři odcházel, div jsem si radostí nepískal.

„Co je?"Zbledl jsem, smích přešel a s nejistotou jsem zíral na Lex. Stála v kuchyni a chystala mi oběd. Byla pobledlá asi i ubrečená. V duchu jsem se psychicky připravoval, na nějakou hroznou zprávu. Od toho dne, kdy ji znovu operovali, bylo vše v pořádku. Tak co teď?!

„Sedni si."Zamumlala a položila mi na stůl talíř. „Co se děje?! Bylas u toho doktora?" „Jo. A myslím, že bude lepší, když si sedneš." Opřel jsem se o hranu stolu a očima naznačil, že sedat opravdu nebudu. „Mluv." Nadechla se a pak cosi zamumlala.„Cože?" Ne, rozuměl jsem ji, ale potřeboval jsem, aby mi to zopakovala.

Alex

Vystresovaná jsem odcházela z nemocnice, v doprovodu Zayna a Denise. Ta si nenechala vymluvit, že minimálně měsíc/dva budu doma. Škola padla úplně. Brácha mi od ředitele donesl dopis a moje studium bylo přerušeno.
Zayn byl pořád v práci, kašlal na školu čím dál tím víc, až mu máma dala nůž na krk. Buď jedno, nebo druhý, ale musí to či to dělat pořádně. Vybral si práci a říďa dostal další žádost o přerušení studia...
Denise mě samotnou nepustila ani na zahradu. Theo byl nadšený, že v domě bude za chvíli miminko a to, že si se Zaynem na tajno hledáme byt v centru, nevěděl nikdo. Já ale odmítala vychovávat dítě buď v našem domě nebo u Maliků. Tady byla Denise, která mi už teď do všeho mluvila, a tam Trisha. Byla zlatá a byla prostě... Jako máma, ale i ona měla sem tam výchovné řeči, když jsem například snědla celou čokoládu. A to mi zvedalo tlak...

Přetrpěla jsem měsíc doma. Jo, vyloženě přetrpěla. Denise byla chvilkami až vlezlá a já už z těch všech oblečků po Theovi, které mi donesla do pokoje a udělala z něj pro několik hodin neidentifikovatelný prostor, lezla po zdi. Čeho je moc...
Pro následující měsíc mě připravila o veškerou chuť řešit něco, kvůli miminku. Prostě jsem byla jen těhotná a to mi stačilo. I holky od Zayna jsem posílala k šípku, když mě cestou po obchodech táhly do obchodů s dětským zbožím.

Nikdo z nich ani nevěděl, že nám Yaser starší zamluvil takovou tu základní výbavu; kočárek, postýlka, přebalovací pult, autosedačka...Hromadu plen a další věci. Narazil na nás jeden den v Bradfordu, v centru a nedalo mu to, aby nás nezačal sledovat. Dlouhé minuty se hádal se Zaynem, že nic nechceme. On pak ale vyrukoval s tím, že jak se vůči mně zachoval by to tímhle mohl splatit, a přece nevezmeme starému dědkovi – podle jeho slov – tu radost, že může nakupovat pro pravnouče. Citový nátlak... Ani jeden z nich, však nevěděl, že ačkoliv to Yaser zaplatil, já objednávku pozastavila. Bylo by to totiž zbytečné pořizovat... 

Doma si pak prosadila, že budu u Zayna. Trisha, až na ty řeči o přejídání se, se krotila a většinou ji i Yaser zacpával pusu, když s něčím přišla.

A teď, skoro ke konci osmého měsíce, jsem stála dole v kuchyni a čekala, až dorazí Zayn. Musela jsem s ním mluvit a dřív jsem nenašla odvahu, ale teď...?

Už v nemocnici mi doktor řekl něco, co věděl jen on a tým, který operoval. Mluvil o tom se mnou v naprostém soukromí a nikdo neměl ani tušení... Dokonce ani já ne. Nepoznala jsem to.
Teď se mi v kapse ukrýval obrázek z ultrazvuku, který jsem chtěla Zaynovi ukázat.