Bradfordská střední

Chapter 64

Zašmátrala jsem kolem sebe. Se semknutými víčky našla Zaynovu ruku a surověji stiskla i se zarytím nehtů. Překvapeně procitl. Sykl bolestí a pokusil se vykroutit. „Miláčku, co je?" Stisk jsem znovu zesílila. Pokojem se rozlilo světlo z lampičky.

Rozlepila jsem víčka. „To. Bolí!" „Ježiši! Co je? Co se děje?!" Zoufale jsem zavrtěla hlavou, pořád neschopná pohnout se nějak víc. Vytáhl se na nohy a během pár chvil mi u hlavy seděla Denise a z dálky zněla siréna. Pak nastala tma a když jsem přišla k sobě, opět mi nad hlavou vrčela zářivka a já ležela v bílém povlečení v nemocničním lůžku.

„Alex?!"Zaostřila jsem na obličej před sebou. Zayn. Beze slov mi zíral do očí a pak se rozplakal.

Zayn

Stál jsem kousek od postele a sledoval, jak se kolem mě prohnal lékař a záchranář.Odstrčili Denise takovou razancí, že jsem ji zachytil tak tak.Lomoz vzbudil Bobbyho a ten, teď mezi dveřmi se dožadoval vysvětlení. Z dálky se nesl pláč Thea, za kterým běžel Greg, který se jen mihl pokojem a Nialler, který se objevil chvíli po Bobbym, se jen třepal. Já však zíral na scénu před sebou.

Alex upadla do bezvědomí a doktor byl donucený použít defibrilátor. Její tělíčko v posteli nadskočilo a doktor zoufale zavrtěl hlavou. Po několika pokusech, kdy jsem svíral Denise s větší silou v náručí, konečně nadskočila. Denise mi brečela v náručí a drtila mi ruce, já se držel. Nechtěl jsem brečet, kdybych začal, sesypu se. Mrkáním jsem zaháněl slzy a dál sledoval, co doktor dělá.

Napojil ji na nějaký monitor a nemusím mít ani zdravku, abych věděl, že ty čísla tam byly hodně špatný. Strkal ji do krku kanylu, zatímco záchranář ji napichoval žílu a přes vysílačku se domlouval s řidičem venku, pro převoz vrtulníkem.

Opět začala haplovat. Padlo několik cizích termínů a záchranář natáhl do čehosi něco. Nebyla to klasická stříkačka, byla tenčí a delší, na její konec nasadil jehlu, která byla extrémně dlouhá.S hrůzou v očích jsem sledoval, jak si ji lékař převzal a až po kónus stříkačky vrazil jehlu do hrudníku. Přesně v místě, kde bylo srdce. Monitor přestal šílet a hodnoty se srovnaly.

Lékař se otočil k Bobbymu, já se zmohl jen na to, jak mě vzbudila a pak vše, co šlo řekl Bobby. Chlapík kýval hlavou a přes vysílačku se ozvalo, že se vrtulník blíží.

Hluk, co způsobil vrtulník přilákal sousedy. Ti teď rozespalí sledovali, co se děje. Začínala šeptanda. „Přestaň! Jsou to volové, kašli na to!" Svíral mě Niall v kleštích. K uším se mi doneslo, od nějaké baby, že za to beztak můžu já. Že jsem ji zmlátil... „Nestoji ti za to!" Stiskl mě Greg.

Několik bezpáteřních imbecilů mělo tu drzost, že jen co vrtulník zmizel, přešlo k plotu a zajímalo se, co se stalo. Greg mě odvlekl dovnitř, posadil na pohovku a Niall se ukázal za pár minut s mým oblečením. S funěním ho na mě navlíkl a společně s Bobbym a Denise jsme zamířili do nemocnice. Greg zůstal doma s prckem, který se ne a ne utišit.

Tupě jsem zíral do podlahy. Denise s Bobbym uháněli sestru, chtěli informace a ona marně opakovala, že nic neví a i kdyby věděla, nic prozradit nemůže. Nialler vedle se držel z posledních sil.
Utápěl jsem se v myšlenkách... Jak jsem ji poznal. Jak jsem byl v prdeli z toho, když jsem ji poprvé chytil a přitáhl k sobě. Tu drzost, se kterou mi pohlédla do očí, jsem nemohl nikdy vymazat. Sváděla mě pouhým pohledem. Stačilo aby kývla a já bych udělal cokoli.
Změnila mě, změnila můj život a teď hrozilo, že o vše přijdu.

Snažil jsem se nepřipouštět si, že můžu o ni i o to malé přijít. Jinak bych se zbláznil. Někde ve skrytu duše jsem věděl, že měla pravdu.Aby děti měli děti? Šílené... Možná i pro někoho zvrácené. Ale já to dítě chtěl. Představa, jak se skláním do postýlky, kde leží moje dítě...? I teď mě to nutilo se usmívat.

„Řekla něco?!"Vytrhl mě Niallův hlas z myšlenek. Zaostřil jsem na Bobbyho. Tvářil se rozčíleně a i jeho obličej nesl stopy slz. „Buď ona nebo dítě." Zašeptala Denise a sesunula se vedle Niall.„Cože?!" „Nekřič." Špitla zlomeně a opřela si hlavu o Nialla. „Sestra volala na sál a omylem zapnula hlasitý odposlech.Jeden doktor to říkal druhému..." Vytáhl jsem se na nohy. „Kam jdeš?!" „Kouřit!" Vyškubl jsem se Bobbymu a rozběhl se chodbou. Zhruba v půlce jsem už přes slzy skoro neviděl. Venku mě do tváře pleskl vzduch, nasycený deštěm. Klepal jsem se zimou i vztekem. Byl jsem nasraný na celý svět.

Několik cigaret a během kouření jsem prosil toho nahoře, ať mi je nebere. Pak se vrátil. Niall klimbal, Denise mu usnula na rameni a Bobby přecházel chodbou sem a tam. Zpoza dveří, na konci chodby se vynořil chlapík. Byl to ten, který operoval Alex předtím. Bylo vidět, jak je unavený, ale to mě nezajímalo. Společně s Bobbym jsme k němu vyrazili.