Bradfordská střední

Chapter 76

Alex

„Skoro není doma, vážně ti to nevadí?" Otočila jsem se na Trishu a zavrtěla hlavou. Nebudu ji tady brečet, že mě to k smrti štve a skoro už ani nevím, jak vypadá. Vždy když přišel, pomazlil ses dětmi, já se mezitím osprchovala a než jsem se vrátila, on spal. Nezazlívala jsem mu to, byl pořád v práci a když přišel, dělal na domě. Který jsem si vlastně já vydupala, na jednu stranu... Na tu druhou vím, že ani on toho nelituje, ale... Kdyby byl doma aspoň trochu použitelný, bylo by vše fajn.
Začínala jsem mít pocit, že se zblázním. Anthony se spravil, pomáhal mi s dětmi, ale i tak toho bylo moc. Nechápala jsem, jak mám zvládnout dvě děti naráz. Jedno se rozplakalo, druhé začalo do minuty po něm. Budili se naráz na krmení a oba s prominutím řvali, jako by je někdo vraždil. Nejhorší bylo, když se probudil jen jeden, a druhého pak brekem probudil. Šla mi hlava kolem ale nestála jsem o pomoc. Musím to nějak zvládnout, klidně i bez Zayna.

„Promluvím si s ním." Pokračovala Trisha dál a já opět v nesouhlasu vrtěla hlavou. Když odcházela, ulevilo se mi. Kličkovala jsem v odpovědích a vybájila, naprosto idylický vztah, který v realitě spíš připomínal konec světa.

S nepředstíraným šokem, jsem se dívala do jeho očí, když se zničeho nic objevil v kuchyni. Bylo krátce po dvanáctý, a jeho příchod mě vyděsil. Co tady dělá?
Ani jsem si nevšimla, že jeho tvář je jiná. Byla bez všech těch stříbrných pecek a hrotů. Najednou byla jen vousatá a možná o něco mužnější. Nepochopila jsem jeho omluvu a ani nestála o vysvětlení. Odešel s dětmi někam do patra, Anthonyho jsem zahlédla jít ven, držel v ruce svíčku, tak šel za Rose na hřbitov a dům se ponořil do ticha. To narušilo jen pláč dětí, kdy jsem se Zaynem jen mihla v předsíni a on opět zmizel a já vytáhla žehlení.

Unavená, toužící prospat nerušeně aspoň osm hodin, jsem skládala jeho trička a on se objevil dole. „Jídlo je hotový, nachystej si." Houkla jsem po něm a dál se věnovala žehličce. „Ty nebudeš?"„Nemám hlad..." „Vykašli se na to!" Vytrhl mi z ruky žehličku, druhou rukou ji vypojil a přitáhl si mě k sobě. Překvapená z jeho chování, jsem ze sebe horko těžko dostala dvě slova, která ho asi překvapila, i zabolela... Možná jsem mohla změnit tón. „Co chceš?" „Tebe." Sklonil se a dech, smíchaný z mentolu a cigaret mi ovanul obličej.
„Zayne..."„Mlč a poslouchej mě. Mrzí mě to. Mrzí mě, že se ti nevěnuju, že jsem pořád v práci nebo tady něco dělám... Jsem vůl a neuvědomil jsem si to. Nedošlo mi, jak moc mě tady potřebuješ. Myslel jsem, že všechno zvládáš, že kdyby ne, tak mi řekneš. Jenže... Až dneska jsem si všiml, jak vypadáš unaveně, jak moc jsi zhubla a je mi jasný, že se potřebuješ vyspat a mít čas jen pro sebe. Jsi skvělá máma! Ale mám volno,celej měsíc a po tu dobu, se budu já starat o děti. Chci, aby sis dala pauzu a nechala vše na mě. Chci ti tyhle dva měsíce vynahradit, chci, abys měla čas na sebe. Mohla jít s holkama do města, nebo klidně i do klubu." Bylo vidět, jak zrovna tohle se mu příčí, potlačila jsem zacukání koutků. Vypadal sladce a zranitelně. Blekotal jedno přes druhé a tiskl mě s každým slovem silněji.
„Nedošlo mi, že je to těžký... Ale -"„Sklapni a dej mi pusu." Zarazil se a pak se sklonil. „Sklapni?"„Jo!" Vytáhla jsme se na špičky a objala ho kolem krku. Líbla jsem ho na rty a nechala se odnést do křesla. Posadil se a já na něj.

Dívala jsem se mu do očí a nemohla se tak nějak vynadívat. Najednou... „Co je?" „Vypadáš strašně jinak, bez toho..." „Mám si to vrátit?" „Ne. Líbí se mi to. Jen... Než si zvyknu."Přitáhl si mě za krk k sobě. „Promiň." Vydechla jsem a a on mi zacpal ústa dlaní. „Nechci, abys něco říkala. Jen...Promineš mi to? Slibuju, že i pak, jak se vrátím do práce, tak se to nezmění. Budu mít čas nejen na děti..." „Chyběls mi.Mamka si chtěla s tebou o tom promluvit. Dědeček mi tady taky vyhrožoval. Niall se vztekal... Denise chtěla, abych se vrátila domů. Nikdo mi moc nevěřil, když jsem říkala, že je mezi náma všechno v pořádku." „Já se jim nedivím. Bral bych to stejně. Vůbec jsem tu pro tebe nebyl. Ani mi nedocházelo, co všechno tady děláš, když jsem v práci."

„Vážně tu budeš celý měsíc?" „Jo. Mám volno. Děda mi ho dal... Docela mě zducal, musím mu poděkovat, jinak by mi tohle všechno nedošlo... Kam jdeš?" „Dožehlit to prádlo, pustíme si pak nějaký film?" „Co si ho pustit hned? Nebo, nalož se do vany, já to vyžehlím a nachystám něco dobrýho k televizi, hm?"„Nikdy." „Co?!" „Nikdy tě nenechám žehlit. Mám tam oblíbený trička a ta košile, kterou sis propálil posledně, mě děsí i ve snech." Semkl naštvaně rty. „Tys ji našla?"„Špatně jsi zavřel popelnici, lásko."

Zatímco já žehlila, nestačila jsem odpovídat na dotazy. Pořád se ptal,co se děti, co jinak během dne dělám, co budeme dělat zítra...Mlel jako kolovrat a snažil se dohnat, co zameškal. Když se z chůvičky ozval Zayn a vzápětí Alex, šel za nimi a já protahovala čelist. Anthony tak mluvný není...

Přišla jsem nahoru. Zaynie se rozvaloval na posteli, snažil se pást koníčky a přitom si brblal. Lexi ležela na Zaynovi a znovu usnula. Natáhla jsem se po Zaynově mobilu. „Mě nefoť, jen malou." „To víš že jo." Uchechtla jsem se a rovnou pořídila několik fotek.