Bradfordská střední

Chapter 51

Zayn

„Povídej dál." „Už neruším?" „Haha. Ne, odešel jsem na balkon, ale až se vrátím, tak mě zabije." Louis se pobaveně chechtal. „No, vypadá to tak, že Irwin i starej Devin si v base posedí celkem dlouho. Co se týče Hemmingse, tak minimálně tři roky taky. Josh jen podmínku." „A Ash?" „Ten je ve větším srabu, jak ti dva dohromady." „Nenatahuj to a mluv!" „Pamatuješ si na Daisy? Taková drobná, plaše se usmívala a snažila se sbalit Harryho." „Netuším. Drobných holek je dost." „Hmm... Měla hnědý vlasy, na mikádo a modrý oči. Fakt maličká a pěkná." „Ty vole, Louisi... Já fakt nevím." Takovej popis seděl na každou třetí kolem... Marně jsem pátral v paměti a ani za Boha jsem si ji nedokázal vybavit. „Jednou do tebe vrazila. Po trenálu. Sejmul si ji k zemi." Jo, už mi začalo svítat. „Ajo, ta... Matně si vzpomínám. Co s ní je?" Nechápal jsem, kam tímhle míří. Co má nějaká malá hnědovláska společnýho s Ashem? Drogy? „Už nic. Je mrtvá."

Začal jsem se dusit cigaretou. „Cože?! Jako... Ash?!" „Marcus mi toho moc neřekl, ale vydedukoval jsem, že ji znásilnil a ona se přitom bránila..." „Děláš si prdel?!" „Myslíš, že bych žertoval? Našel ji školník. Pod tribunou. Už ve značném... grh, rozkladu." „Jak-jak je to dlouho?" „Našel ji tam včera... Minimálně čtrnáct dní tam byla." „Do hajzlu... To přece nemohl udělat!?" „Já nevím. On je hlavní podezřelý, na pitvě našli za jejími nehty část jeho DNA..." „Nemám co na to říct..." „Jo, já vím. Taky mi došla slova. Marcus mi jen říkal, ať jsi doma, že se staví. Chce s tebou mluvit. I s Alex." „Proč?" „Nevím. Říkám že mi toho moc neřekl..." „No fajn. Budem doma... Díky, Loui." „Jo, za nic bro. A vyřiď Lex, že se strašně omlouvám za přerušení činnosti." Se smíchem jsem to tipl, naposledy si potáhl a vrátil se do pokoje.

„Proč jsi oblečená?" „Byla mi zima." Zvedla líně hlavu od notebooku. „Nechceš to teď vynahradit?" „Ani ne, přešlo mě to." „Alex!" „No co." našpulila uraženě pusu. „Nevím, kdo mě nechal, když volala Doniya..." „Pf!" Strhla ze mě peřinu a zabalila se do ní. „Co vůbec chtěl?" Natáhl jsem na sebe boxerky. Zády k ní mi to hlavou šrotovalo... Scénář, jak tam mohl školník najít ji mě děsil a zvedal mi tep. Motala se mi hlava a začínalo mi být zle od žaludku.
„Zaynie?" Zavrněla mi do zad a nejistě mě objala. „Co ti řekl?" „Ashe odvedla policie." „On je v drogách teda taky nějak víc namočenej?" „Ne. Tohle s drogama nemá nic společnýho." „Tak proč?" Obešla mě a vytáhla se na špičky. „Co se děje? Jsi strašně rozhozený." „Mají podezření," sevřel jsem ji v náručí. „Že zabil jednu dívku ze školy." Vytřeštila na mě oči a roztřásla se. „Cože?" „Uklidni se. Dýchej!" Rty ji během chvilinky zmodraly a vypadá, že má co dělat aby ji kolena nepodklesla. „Jak zabil?!" „Louis skoro nic neví. Ale Marcus chce s náma mluvit. Nevím, kdy přijde, musíme ale k nám..." „Jo, fajn..." Schová mi hlavu do hrudě. Myslím, že i ji se honí hlavou podobný scénář.

Doma se mamka škodolibě culí. Nechápavě na ni pohlédneme, položí si prst na pusu a druhou rukou naznačí do patra. „Přišla jsem před dvaceti minutami. Myslela jsem, že jste to vy dva, ale ne. Řádí, jako kdyby tohle byl jejich dům." Doslova na ni zíráme. Ona se sice baví, ale až to ti dva zjistí, bude se chtít ségra odstěhovat nejmíň na Severní pól...
„Myslím, že po tomhle jsem změnila názor na spaní s tebou tady." „Já si ověřuju, že jsem tady opravdu sám. A přece, když tu někdo je, nejsi hlasitá. Nemusíš se bát." Táhl jsem ji do patra. „To je strašně trapný!" „Je mi jich celkem líto a upřímně jim i závidím." Raději budu znít jako nadržené hovado, než se zaobírat myšlenkami na to mrtvé děvče. Alex se uchechtla, super, zabralo to. Celou cestu sem se tvářila naprosto zničeně, skoro nepromluvila... Takže, proč nenarážet na sex.

„Kam jdeš?!" „Utnout to. Mám jen jedny nervy a mamčina škodolibost občas nezná mezí..." Opřená o moje dveře pozorovala, jak s nejistotou klepu do dveří ségry. Zpoza zněly spěšné kroky a dalším šum.
„Zayne!" „V klidu sestřičko, já tě přišel usměrnit dřív, než mamka dole umře smíchy. Se buď ztište nebo toho nechte. Pa." Zachytil jsem kliku a zabouchl dřív, než jsem se začal smát. Byla rozcuchaná, rozmazaná. Zamotaná v peřině a prostor, který jsem za ní mohl vidět, byl jak po výbuchu atomovky. Nemluvě o jejím, šokovaným výrazu. K nezaplacení!

„Film?" „Klidně." „Komedii?" „Je mi to jedno..." vlezla mi do postele, naprosto rezignovaně. No nic, zapnul jsem horor, Insidious. Teatrálně protočila panenky a vklouzla mi do náruče. Dívali jsme se, tedy, já se díval a ona si prohlížela – zase – všechna tetování. Když ji to přestalo bavit, začala se dívat. Schovanou tvář za mou rukou a škubala sebou, jak kdyby strkala prsty do zásuvky.
Na dveře nám zaklepala máma, Alex hystericky zaječela a vylítla do sedu. „Kriste! Co ječíš?!" „Já se lekla..."
Máma protočila panenky a ustoupila. „Je tu Marcus."