Chapter 91

5.6K 256 8
                                    

„Máme objednaný stůl, v Maddison. Budu řídit." Louis, který krapet pookřál však vrtěl hlavou, na znamení nesouhlasu. „Kdepak. Jen hezky za mnou do auta." „Jako proč?" „Protože jsem to řekl a poslechni mě, aspoň jednou." „Co máte v plánu?" „Vložila se do toho Alex. „Nic. Jen malé překvapení. Prosím paní!" Objal ji Harry kolem ramen. Lottie už seděla v autě s dvojčaty. 

„Fajn..." Rezignovaně jsem kývl a posadil se vedle Louise. Alex mi věnovala nechápavý pohled, když se auta setkala u výjezdu z parkoviště. Louis se rozjel jako první a místo k Maddison, se vydal na úplně opačnou stranu.

„Kam nás vezete?" „Uvidíš... Máme takové, malé, rozkošné překvapení." „Co si pamatuju, tak všechny tvoje malá a rozkošná překvapení, vždy skončila nějakým průserem." „Neboj, tohle bude bomba."
Když jsem poznal, kam jedeme, začínalo mi být jasné, že bomba to bude. Doslova a do písmene.

„Louisi?!" „Ano?" „Můžeš mi vysvětlit, proč jedeme k tobě?" Jen se zaculil a začal si pobrukovat písničku z rádia.

„Tomlinsone!" „Maliku?" „O co tady jde?" „O nic...Neřeš, nepřepínej a hlavně, hlavně po ničem nepátrej."
Těsně před příjezdovou cestou nás předjel Harry, zaparkoval kousek od jakési černé dodávky – Dan má nové auto? – a Louis stoupl za něj. S nechutí a nasraným výrazem jsem se díval, jak vystupuje a následoval jeho příkladu. Vrčel jsem a než jsem se stihl rozkoukat, na hlavě mi přistála tmavá tkanina a někdo mě chytil. Zepředu se ozvalo zaječení a ve mně by se krve nedořezal.

Alex

Zasekla jsem se na schodech. Konečně jsem měla možnost prohlédnout si prstýnek. Byl jedním slovem, dokonalý. O něco širší, než normální prstýnky, stříbrný, s polovinou srdce a kamínkem. Nemohla jsem se vynadívat a mrkáním zaháněla slzy. Nikdy by mě nenapadlo, že by Zayn nosil prstýnek se srdcem, které bylo relativně velké a poutavé.
Když mě objal a spojil naše ruce, prohlédla jsem si jeho. Byl o poznání širší, větší a i srdce bylo o trošku větší.
Měla jsem chuť se mu schovat v náruči a jen ho držet. Odteď jsem byla Malik a cítila se nějak jinak. Začínala jsem se těšit, až podepíšu nějaký další dokument tím příjmením. Popsala jsem doma snad stovku papírů jen pro cvik. Než jsem si vybrala, jaký sklon a úhel budu používat, tak to trvalo. Zayn se jen smál a prohlašoval, že se může vykašlat na dřevo a začít topit v krbu jen papírem.

Venku divadlo, kvůli řízení. Nechápala jsem a chtěla, aby řídil Zayn, ale co mi zbývalo... Nasupeně jsem nastoupila do auta za Harrym a po Zaynovi házela jen smutné pohledy. Začínalo mi být nepříjemně od žaludku a cítila jsem ze strany těch tří, nějakou boudu. Tohle nebylo jen tak... Upřímně, začínala jsem se děsit, co mají v plánu. Něco určitě, jinak by tak netrvali na tom, že budou zase řídit.
Lottie opět datlovala jako divá, po očku na mě pokukovala, pak na Harryho... Deptala mě!

„Harry?" „Lex?" „Ale Maddison je na opačnou stranu, ne?" „Vážně?" „Kam nás vezeš? Únos nevěsty je trošku trapný..." „Kdybych tě unášel, nebudu se držet Louise." Zamrkal a pobrukoval si A Thousand Miles.
„Harrolde! Kam mě vezeš?" „Lottie?" Houkl Hazz dozadu spokojeně. „Máme pro vás překvápko. Bude se ti to líbit, uvidíš!" „Proč ti nevěřím?" „To absolutně netuším." „Ale bude to bomba!"
S pomyšlením, proč jsem si nechala mobil doma – jinak bych už volala Zaynovi, co to má znamenat – jsem se zabořila do sedačky a snažila se nějak pohodlně uvelebit.  Rozepnula jsem si kabát a přejela dlaněmi po břiše.

Nemohla jsem se maličké dočkat. Sem tam Zayn mumlal, že by to chtěl vědět, a pak zase že raději ne. A mě svrběl jazyk, abych to neřekla... I když už to bylo jisté. Občasně zavtipkoval, že když jsou dvojčata po něm, aby se teď nedočkal blond andílka s modrýma očima. No, kdo ví...

„Lottie? Není to váš dům?" Zaostřila jsem na dům, ke kterému se Harry blížil a zpomaloval. „Uhm..." Předjel Louise a s tváří, alá „poker face", zaparkoval. „Můžete mi říct, co děláme tady?" „Vystup a uvidíš." Auto za námi též zastavilo, vystoupila jsem z auta a než se stihla otočit k Zaynovi, něco zavrčel a já zavřeštěla. Na hlavu mi odnikud přistála nějaká tkanina a někdo mě chytil do náruče.


Bradfordská středníKde žijí příběhy. Začni objevovat