Bradfordská střední

Chapter 20

Nadechoval jsem k nějakému uchlácholení, když do místnosti vpadl Niall a za ním se zubil Liam. Držel v rukou věci dětí a věci Alex pokládal na zem. „Zayn a Alex - “ nadechl se a pohlédl na pana Horana. „Už to vím…“ máchl pan Horan rukou a podíval se mi do očí. „Jak se vlastně jmenuješ?“ „Yaser.“ „Tak si dáme na seznámení. Kluci, chcete taky?“ Niallovi i Liamovi poklesla čelist a vyměnili si nechápavý pohled. I já přikývl, zaraženě.
„Yaser,“ podal každému skleničku. „Mi už vše vysvětlil a řekl, co se ve škole stalo. A to jen tak nenechám, zítra zajdu do školy. A ty Nialle, pozvi na večer Waliyhu, když tu není Zayn, chci se omluvit alespoň ji.“
„Kdo jsi a co si udělal s mým tátou?“ Tlumím smích, Niall vypadá, že opravdu nevěří proměně svého otce. „Nialle.“ Káravě na něj pohlédne a pak ho málem udusí v objetí.

Liam i Niall se sebrali a zmizeli po pár minutách, na oba toho bylo asi moc. Za to já i Bobby jsme si padli ve výsledku do noty. U fotbalu, který právě běžel v televizi jsme stihli vypít celou láhev Whiskey, hlaholili jsme na celý dům. Jeho snacha se raději vytratila i s vnoučkem, a mě, když volala Trisha nešlo už rozumět. V textovce mi došlo, že Niall preventivně zůstane u nás doma a já se mám vrátit až vystřízlivím. Vzhledem k tomu, že Bobby odněkud vytáhl další dvě plný flašky jsem silně pochyboval, že to bude v nejbližších hodinách.

Zayn

Půlím špalky a vybíjím si na nich i svůj, doteď potlačovaný vztek. Na sebe… Alex mi nevymluví, že jsem za to nemohl, mohl jsem a vím to. Byla to moje chyba, moje blbost. Kdybych mohl vrátit čas, pár let zpět, nechal bych Ashe zemřít. Místo toho jsem tomu volovi zavolal záchranku, když jej na kole smetl nějaký debil a on byl pak dva měsíce v kómatu. Nikdo nevěděl, že jsem volal já a upřímně jsem ani netoužil po tom, aby se to vědělo. Teď bych však byl schopen sám ho přejet.
Na pár sekund jsem ucítil v zádech něčí pohled, když jsem se otočil, už jsem jen viděl její mizící tělo. Pousmál jsem se, hodil polínka do koše a ten odnesl ke krbu. Prostory už vonělo nějaké jídlo, s pocitem, jak šílenej hlad mám, jsem se vydal za ní a dal se do pomáhání, které nakonec skončilo tak, že já ležel u televize a ona dál stála u linky.

„Pojď jíst.“ Houkla asi po hodince. Upřímně, slintal jsem jako pes. Nevěděl jsem, co to bude, ale vonělo to luxusně. Stůl byl připravený a zrovna na něj pokládala plný talíř rýže s nějakou směsí. Hladově jsem se do toho pustil, pak si i přidal, dvakrát. Se smíchem mě pozorovala. Musel jsem vypadat, jako bych snad týden nejedl. Opět jsem se uvelebil u televize, přecpanej k prasknutí.
Přišla za mnou po chvilce, položila se mi do noh a zlehka nalehla. Objal jsem ji a pevně ji k sobě přitiskl, vypískla, a skončila ona pode mnou.

Oči orámované černou linkou se smály a já ji musel políbit. Držela mě za krk a zlehka mi polibky oplácela. Byly však jiné. Hladové, tvrdé… Jako by díky nim chtěla na něco zapomenout. Na polibky od Ashe… S vervou jsem ji je oplácel, chtěl jsem ji zbavit toho nepříjemného pocitu, co musela cítit. Nedostávalo se mi dechu, ale nechtěl jsem se odtáhnout, po chvilce to udělala ona. Odtáhla se sotva na deset sekund a opět jsem ucítil její rty. Vsunul jsem ji dlaň do vlasů, a slabě ji k sobě přitlačil.
„Nepřestávej.“ Zašeptala mi do ucha smutně, když jsem se přesunul na krk. Slabě zakňourala, rostl ve mně hlad, ale nemohl jsem s ní spát. Připadal bych si jako obyčejnej hajzl. Místo toho jsem se opět vrátil na její rudé rty.
Už jsem pak sám nemohl, bolela mě celá čelist. Zlehka jsem ji políbil na okraj dolní čelisti a položil ji hlavu na prsa. Něžně mě hladila ve vlasech a já nakonec usnul.