Bradfordská střední

Chapter 24

Alex

„Vstávej!" marně jsem se Zayna pokoušela vzbudit. I když jsem mu vzala peřinu, natáhl se po dece a chrněl dál. „Zayne!" „Hmmm." Zamručel a konečně alespoň otevřel oči. „Miláčku, je teprve osm!" přetáhl si přes hlavu polštář. Šli jsme spát sotva před dvěma hodinami a zatímco já byla čilá, on byl absolutně zničený. „Ranní ptáče - " „Ranní ptáče si možná skáče, ale já ne!" vypískla jsem a ocitnula se pod dekou. „Je brzo." Zamumlal a položil mi hlavu na hrudník. „Nechci z postele! Jsem unavený." „Copak za to můžu?" slabě se zasmál a kroužil mi prstem po břiše. „A ne? Nevím, kdo tu ze mě málem vyšukal duši." „Já myslela, že se ti to líbí." Tlumila jsem smích. „Líbilo! Moc se mi to líbilo, ale potřebuju ještě aspoň hodinu." Víc ani slovo, jen co to dořekl, usnul. Dostat se z pod něj mi dalo práci. Po deseti minutách se mi to povedlo. Vrátila jsem mu peřinu a šla k jezeru. S hrnkem čaje jsem se procházela po břehu jezera, tvořeným z oblázků a litovala, že jsem si nevzala foťák. Telefon se mi válel někde dole u krbu a nechtělo se mi ho hledat.

Šla jsem dál a dál, až mi chata zmizela z dohledu. Zayn by asi šílel, ale až se vrátím, tak snad bude ještě spát. Zvuk sekery mě přilákal na jakousi mýtinku, nebo něco tomu podobnému. Otrhaný muž tam sekal špalky a někoho mi připomínal. No jasně, Jack! „Dobrý den!" houkla jsem, když si otíral zpocené tělo. „Dob — Ahoj!" pousmál se a hledal očima Zayna. „Zayn ještě spí." Rozesmál se a upil z termosky. „Je to spáč." Pousmál se. „A co ty tady, tak sama?" „Nechtěl vstát a já se chtěla jít projít." „Je tu krásně, rád se tudy procházím. Když je krásně, vydávám se tam na vrcholek." Ukázal rukou ke kopci, na který se chci jít podívat. „Zayn mi slíbil, že se tam zítra půjdeme podívat." „Výšlap to je strašný, ale věř, nikdy na to nezapomeneš. Já tam chodím už několik let a vždy mě něco překvapí." Usadil se a z usmoulaného sáčku vytáhl krajíc chleba. „Nechcete jít k nám na snídani?" S vděkem v očích se pousmál, ale zavrtěl hlavou. „Mám tu ještě dost práce, a přijdu večer. Pokud se vám nějak nezměnily plány...?" „Nezměnily! Počítám s vámi. A... Budete tu přes oběd? Něco bych vám donesla...?" „Budu." Usmál se a rozloučili jsme se.

Zayn nespal, s očima navrch hlavy jsem dostala kázání a za protočení očí jsem si vysloužila plesknutí po zadku. „Nachystám na oběd, pak někam vyrazíme, jo?" „Oběd? Teď?" mazal si chleba s nevím čím a nechápavě zvedl obočí. „Jack kus od chaty štípe někomu dříví. Můžeme jít za ním a pak se jít projít. Slíbila jsem mu, něco k obědu." Souhlasně se usmál a dal se mi do pomáhání. Minimálně oloupat brambory jsem mu dovolila. Zatímco jsem dodělávala kuřecí řízky, Zayn hledal nějaké dózy. Celý zaprášený vylezl ze sklepa a vítězně mi ukazoval box na jídlo, rozdělený do několika chlívečků.

Jack se s hladem pustil do jídla a my se vydali na procházku. K večeru se vrátili domů a tentokrát vařil Zayn. Boloňské špagety... To jediné uměl udělat, aniž by se celá kuchyň nacházela v dezolátním stavu.