Bradfordská střední

Chapter 10

Alex

Div mi nešla pára od uší, nějaký debil intenzivně držel zvonek. Chvíli jsem ležela s hlavou pod polštářem a nakonec vylezla. Když jsem sestoupila schody, bráška si ničeho nepovšiml. Před ním se jako štít tyčil Zayn, Liam, Hazz a Loui a pak několik dalších.
Chvíli po tom, co jsem se mezi nimi objevila se dohadovali a pak Josh, těsně před ochodem pronesl úžasnou větu; „Už ví ona, co si o ní řekl?“ Zayn vypadal že po něm skočí, no nakonec odchází.
„Můžeme dál?“ sykne jeden z těch cizích k Niallovi a ten kývne.  Před domem zůstáváme spolu, stisknu rty do tenké čárky a podívám se na něj.
„Není to mladý Malik?“ kolem domu prochází dvě ženštiny, jakési kreatury. Protočím panenky a rozejdu se k brance vedoucí na zahradu. Zayn šlape za  mnou, jako by šel na popravu.
„Nechceš mi teda něco říct?“ nevydržím to. Sedíme na lavičce mezi keři a napětí by se dalo krájet. „Nechci to říkat.“ „Co jsi řekl tak hroznýho?“ „Když ti to řeknu, tak mě pošleš do hajzlu a už mi nikdy nedovolíš na tebe vůbec promluvit.“ Zamračím se a nasupeně vydechnu. „Fajn. Tak tam jsou dveře, Maliku!“ postavím se, strčím do něj a zamířím podél domu do zahrady.

Sotva načnu šestý krok, trhnutím se ocitám v jeho náručí a tvrdě narazí moje tělo o dům. Něco mi říká, že někoho jako on bych se měla vlastně bát… Jenže to nejde. Přitahuje mě a tím jak se chová mi motá pořádně hlavu.
Vjedu mu dlaní do vlasů a stáhnu si jeho tvář níž. „Mám tě tady ojet, abys mi to řekl?!“ Zkřiví ret a výhružně se skloní. „Vezmu si tě tak, že už v sobě budeš chtít cítit jen mne!“ „Řekni mi to a pak si se mnou dělej co chceš!“ dám se všanc. „Jakou mám jistotu, že mi nevrazíš koleno do klína? Že mi neutečeš?“ „Nemáš, musíš mi věřit!“
„Fajn, když jsem tě poprvé uviděl, řekl jsem těm, co jsou se mnou, že jestli na tebe sáhnou, dopadnou hodně špatně. Že první kdo tě ojede ze školy budu já. Chtěl jsem si s tebou užít a…“ Je mi jasné, co by následovala pak. Polknu slzy a on pokračuje. „Jenže to jsem ještě nevěděl, jak mi pomotáš hlavu… Když jsem ti psal poprvé o venek, nemyslel jsem na to, že tě chci přefiknout… Chtěl jsem být prostě jen s tebou. Líbilo se mi, jak ses nebála a v klidu mi odsekávala a podobně… Miluju tě, v tom ti nelžu. Jsem hajzl, že jsem vůbec uvažoval nad tím, že tě pak pošlu do háje, ale lituju toho. Byla to chyba.“
Několikrát se zhluboka nadechnu, v duchu zvažuji jeho slova z minulých dnů: „ze školy jsme spal s jen jednou holkou.“ A nějak nerozumím jeho zákazu pro ostatní. Když zvednu hlavu, vidím mu v tváři že je připraven na nejhorší. „Ze školy jsi teda spal s jen jednou holkou, jo?“ uchechtnu se. „Ze školy jo… Holky na jednu noc najdeš v klubu…“

„Jsi hajzl, nic víc, nic míň.“ Mlčky kývne, nebrání se.  „Definitivní konec?“ Zbledne a prudce zatřese hlavou. „Ne.“ Zachraptí. „Uznávám, ráno to bylo přehnaný, nemusela jsem se tak chovat, ale tohle…?“ zvednu hlavu, cítím jak se hrnou slzičky. „Je mi to líto…“ Vydechnu a zabořím mu tvář do hrudě. „Nechci tropit scény, nechci aby si šel pryč a za pár dní přišel s prosíkem… Chci tě poslat víš kam, ale…“ „Odpustíš mi to?“ „Odpustil bys tohle ty, kdyby to bylo opačně?“ zvednu hlavu a on kývne. „Jsi hajzl Maliku.“ Stáhnu si jej za triko níž. „Ale stejně tě miluju.“ „Jsem. A ty sis ho bohužel narazila.“ Zasměji se a přitisknu se k němu. „Ještě jedna taková věc, a nechám Nialla aby tě rozcupoval.“ „Nebude to nutný, Lex. A mimochodem, nemůžu si teď s tebou dělat co chci?“ jsem opět uvězněná mezi jeho tělem a domem. „Nemůžeš, za tohle ne. Pfff!“ rozesměje se a nenasytně mi procpe jazyk do pusy. „Minimálně teď ne.“ S vynaložením veškeré síly jej ze sebe sundám a za ruku ho vedu do domu.

Doma se osazenstvo dobře baví, až když vejdeme tak umlknou. „Co je? Nás pomlouváte?“ jako doma si Zayn bere sklenici a v klidu si dělá pití. „Ne… Všechno v pohodě?“ zamrká Liam. „Jasně, proč by nemělo být?“