Bradfordská střední

Chapter 75

Zayn

Denise s mámou byly uražené, kluci i ségry překvapení. Ale angažovali se v pomáhání. Safaa a naše dvojčata trávili poledne v obyváku s Anthonym, já s kluky montoval ložnici. Alex šaškovala v kuchyni kde ji sekundovaly moje ségry, zatímco tátové se zavřeli v garáži. Našli tam starý model Rolls-Royce z roku šedesát a nemohli se ho nabažit.

Když byla ložnice hotová, vlastně to byl Lexin původní pokoj, který však byl z větší části zařízen jako ložnice taková, přesunuli jsme na dětský pokoj. Pro teď to bude jen nutný základ a budou ho mít společný. Až povyrostou, bude mít každý svůj pokojík.

Než jsme byli s domem kompletně hotoví – neobešlo se to bez slz Anthonyho, který tvrdil že dům skoro nepoznává – utekly skoro dva měsíce. S Alex jsem se doma jen míjel. Ráno do práce, pak s kluky dělat. Ona, během bourání, vrtání a neustálého nadávání odcházela s mimči někam ven. Přišla, já se pomazlil s dětmi a než došlo na ni, tak jsem spal.
„Nechceš si vzít volno a být s Alex a dětmi?" Houkl na mě děda, když jsem ležel pod traverzou. „Doklepu měsíc..." „Zayne!" vytáhl mě děda na nohy. „Uvědom si, že děti jsou malé, jsou dvě a Alex je jen jedna! Do toho se stará ještě o Anthonyho. Má dvě ruce a tři osoby na starost. Anthony ji děti sice pohlídá, ale to pak zase ona dělá něco doma... Je tvrdohlavá a nestojí o pomoc Denise, ani tvé mámy. Nemluvě o holkách, které tam sice jsou často ale nedovolí jim ani umýt hrnky od kávy. Hraje si až na moc dospělou a já jen čekám, kdy se sesype. Byl jsem tam včera a vypadá víc než strhaně. Všiml sis toho? Když jsem se ji ptal na vás dva,tak říkala, že všechno super ale oči ji mluvily jinak. Tak to tady zabal a běž dom! Nevím, na co si ty hraješ. Jsi sám taky až moc hrdý. Nechceš od nikoho pomoct s penězi a přitom je to skoro až směšný. Kdyby Doniya měla dítě s Liamem, tak i ji by se pomáhalo! A jen proto, že ty jsi chlap, tak nemusíš vše zvládat sám. Na to máš ještě celý život, dokazovat, jak moc „velkej"chlap jsi. Teď si nech od nás pomoct! Převlíkni se a jdi domů a nechci tě tu vidět dřív, jak za měsíc!"
„Ale..." Namítl jsem, marně. Děda nekompromisně semkl rty a rukou ukázal k východu do šaten. „Fajn..." Poraženecky jsem odcházel a když tiše vklouzl do domu, došlo mi, že má pravdu.

„A nemyslíš, že by bylo vhodné to Zaynovi říct? Vždyť se jen míjíte. Copak ti to nevadí?" „Já se o tom nechci bavit...Mezi náma to je fajn, nic víc nepotřebuju." Kdy jsem slyšel její hlas naposledy? V nějaké delší větě? Zněla unaveně a vyčerpaně. Vykoukl jsem do kuchyně, stála u linky a dělala pro mě večeři. Až teď, když jsem ji viděl v mém triku a šortkách mi došlo, jak strašně zhubla a je k smrti unavená. Děti leželi v postýlce a tiše si pobrukovali, Anthony se o hůlce šoural pryč.Tiše jsem se ji přikradl za záda.

„Miluju Tě." Lekla se a nůž, kterým krájela maso ji vypadl z ruky. „Zayne! Co tady děláš?" Obrátila se mi v náručí a já s děsem pozoroval, hluboké kruhy pod očima a bledou tvář. Copak jsem si nevšiml...?
„Omlouvám se." „Za co?" Zvedla obočí a vzápětí jej nakrčila. „Ty jsi sundal piercingy?" Wow...Evidentně jsme se odcizili, víc než dost. Neměl jsem je víc jak tři týdny. „Jo... Připadal jsem si divně, když jsem vezl kočárek a tak..." „Aha..." Najednou se obrátila a znovu sedala do vaření. „Děti nespí... Pohraješ si s nimi? A pak zase jdeš...?" Neodpověděl jsem. Místo toho jsem si vzal oba prcky a zbaběle se s nimi zavřel v ložnici. Mazlil se s nimi, dělal obličeje a oni se usmívali jako sluníčka.
Dostali hlad, Alex si je převzala a já mezitím stál u sporáku. Byl jsem doma a přitom jsme se zase míjeli. Vrátil jsme se k dětem, s ní se potkal v předsíni. Sotva jsem ji konečky prstů pohladil po paži a opět zmizela v kuchyni. Uspal jsem prcky a chvíli ležel s nimi, pak zapnul chůvičku a šel najít Anthonyho. V jeho pokoji jsem ale našel na stolku vzkaz, že šel na hřbitov. 

No nic... Sebrat odvahu a jít vysvětlit, moji omluvu. Se zíváním stála u žehlícího prkna. Domem se linula vůně jídla a ona, naprosto bez špetky zájmu po mně houkla, ať si nachystám.
„Ty nebudeš?"„Nemám hlad..." „Vykašli se na to!" Vytrhl jsem ji žehličku z ruky, vypojil ze zásuvky a přitáhl si ji k sobě. „Co chceš?" „Tebe." 

Dnes a během víkendu budou další části :) Konečně mám chuť a čas psát... =) 

♥