Bradfordská střední

Chapter 5

 „Co to mělo znamenat?“ brble Niall, jen co šlapeme už jen spolu domů. Zayn se odpojil o několik ulic před a zmizel mezi ploty, Liam šel s ním a dokonce i Harry s Louim. Žasnu nad tím, jak se najednou baví. „Co jako?“ „To jak tě držel…“ „Byl by raději, kdyby byl na jeho místě Ash?“ „Nelíbí se mi tam ani on.“ „Přestaň a teď mě dobře poslouchej.“ „Mluvíš, jako bych se měl bát.“ „Taky že jo.“ Vychrlím ze sebe včerejší incident i Zaynovo varování. „Takže… Luke je boss druhé části Bradfordu?“ „Mám ti to poslat doporučeně aby si to pochopil?“ „Hodně se baví s Joshem…“ otočí najednou a tváří se zamyšleně. „S Joshem? Jako od Zayna.“ „Jo, všiml jsem si že patří k Zaynovi, ale včera před trenálem s ním mluvil u šaten. Nevím o čem, Luke nás poslal pryč. A dnes si celej den psali na fejsu… Sedím totiž s Lukem.“ Dodá, když se chci zeptat, jak tohle k sakru ví. „Jak se k tobě chová?“ „Když je poblíž Zayn tak normálně, jinak jako debil…“ „Fajn.“ Prohodí najednou smířlivě a rozhodí rukama. „Budu akceptovat Zayna, s ním si alespoň v bezpečí. Ale! Domluvíš mi rande s jeho ségrou a teď spusť co o ní víš.“

„Tak děti, vše z lavic, jen propisku.“ Posílá učitelka od prvních lavic zadání testu z francouzštiny. „Vy jste včera nepsali?“  „Ne, nejela tiskárna, tak to neměla vytisklý. Promiň, zapomněl jsem ti to napsat.“ „V poho.“ Skloním hlavu a zazubím se. Skoro celou noc jsme si se Zaynem psali, a zase jsem ráno málem zaspala. „Ještě pár takových nocích a bude lepší, když budem spávat spolu.“ Zašeptá mi do ucha. „Záleží na tom, co si představuješ pod pojmem spaní spolu.“ Syknu a nadskočím, když jeho ruka sjede na moje stehno a slabě ho stiskne. „Záleží na tom, co bys mi dovolila.“
Začínáme s testem, většinou se kroužkuje, jen pár věcí na dopsání. Po chvilce si všímám, že Zayn se začíná potit a nervózně převaluje propisku v prstech. Krom jména a prvních dvou otázek nemá nic. Urychleně dopíši test a učitelka oznamuje poslední dvě minuty. Třída hučí a Zayn klepe z nervozity nohou. Využívám situace, kdy se učitelka otáčí k tabuli. „Co to - “ „Sklapni!“ prohazuju testy a začínám vyplňovat jeho. Vynechávám jen to na dopsání, jeho písmo nenapodobím a k tomu aby z testu prolezl mu budou stačit zakroužkované odpovědi. 
Posíláme testy dopředu, tam si je učitelka svědomitě rovná. „Zítra vám to donesu opravené a doufám Zayne, že si se polepšil.“ Na sucho polkne a kývne.

Celou hodinu si Zayn svědomitě píše a posílá jeden úsměv za druhým mým směrem. „Za tohle udělám pro tebe cokoliv. V první řadě, pojď na kafe.“ Zvedá se jen co učitelka zmizí. „Obchod?“ s kelímky stojíme na konci chodby a já se snažím nevnímat pohledy všech těch zhrzených dívek, které Zayn odmítal. Stačilo jen pár dnů a vím o něm snad víc než o sobě. Ze školy chodil jen s jednou holkou, která ho podvedla, světe div se s Lukem. A ty řeči že je děvkař, začala roznášet právě zhrzená populace a on je u toho nechává. „Debilovi nevysvětlíš.“ Dle jeho slov. „Obchod?“ „Já ti pomůžu s fráninou, ty mi na oplátku pomůžeš v matice a v laborkách.“ „To je ale nefér, ty  mi budeš pomáhat s jedním předmětem, já tobě se dvěma.“ Zubí se a vyloženě se baví mým pohledem, kterým ho spaluji. „Takže když obchod, co nabídneš ještě?“ „Něco navrhni.“ „Pusu?“  Poraženecky kývnu.

„Můžu se na něco zeptat?“ zrovna vychází Josh ze třídy a míří ke schodišti. Na někoho mává a mizí dole, chvíli po něm schází ze schodů i Luke. „Jak dlouho znáš Joshe?“ „Asi rok, dva. Proč?“ Nevím, jestli mu mám říct co říkal Niall a přidat k tomu moje podezření, že Josh je donašeč. „Co mi nechceš říct?“ namáčkne mě k oknu a drze se otře rozkrokem. „Zklidni hormony, frajere.“ Uchechtnu se. „Tak povídej.“ Udělá to znovu a vyprskne smíchy. „Když ti to řeknu, nenaštveš se?“ „Jak můžu vědět, jestli – Eh, fajn. Nenaštvu se.“ Zvedne ruce v sebeobraně. Se sklopenou hlavou převyprávím co mi řekl bráška a dodám i své podezření. Nastává ticho, nic neříká, jen cítím jak je jeho tělo napnuté. Zvedám hlavu, jeho oči hledí do mé tváře, tvrdě a chladně. „Zayne?“ kuňknu. Zvedá dlaň a přiloží mi ji na tvář, cuknu s sebou. Netuším co chce udělat a z jeho výrazu mám strach. „Dej mi pusu, prosím.“ Šeptne sotva ho slyším. Neprotestuji ani neřeším že je chodba plná lidí. Chytím ho za triko a stáhnu si jej níž, ale i tak si musím stoupnout na špičky. Zlehka otřu svoje rty o jeho a na pár sekund se přitisknu. Omotá mi ruce kolem boků a majetnicky stiskne. Jen co se odtáhnu, rudá jako rak skloní se a zaboří mi tvář ke krku, až se divím že to vzhledem k své výšce zvládne. Jedno rukou ho držím za bok zatímco tou druhou vískám ve vlasech. Jak se dalo čekat, po pár minutách si toho všímá první osoba a rázem na nás zírá každý, kdo projde chodbou. Když se ozvou první, blbé připomínky narovná se a tentokrát mu já zabořím hlavu do hrudi. „Jděte si po svých!“ Zahřmí, hlasy utichají a i zvědavé pohledy mizí.

„Co vypadnout, hm?“ „Jako jít za školu?“ aniž bych zvedla hlavu, divím se, že slyší. Tvář mám stále zabořenou v jeho hrudi a vychutnávám si tu vůni, po které tak voní. „Zajdem si na oběd a tak…?“  Kývám a jelikož nám zbývá asi poslední půlminuta přestávky, rozbíháme se do třídy pro věci. Tam je mumraj a nikdo si ani nepovšimne že s věcmi mizíme. 
Vyrážíme do centra. Nechávám se vést a hlavu si div nevykroutím. Mullingar byl sice krásnější ale tohle má své kouzlo. Usazujeme se v něčem mezi restaurací a hospodou. „Odskočím si.“ „Mám objednat?“ vidím jak k nám míří číšník. „Jo, něco normálního.“ Vyprsknu smíchy a s dotazem, kde jsou záchody mizím. 
„Co bude?“ Zayn se jen pousměje. „Uvidíš.“  Šeptne tajemně a poklepe na místo u sebe. „Pojď ke mně.“ Pošoupávám se k němu a cítím, jak opět hořím. „Vysvětlíš mi to s tím Joshem…?“ „Rozpuštěný se mi na tobě líbí víc.“ Stáhne mi gumičku z vlasů, dá si ji na zápěstí a dělá, jako by můj dotaz neslyšel. „Taky se mi víc líbíš bez čepky.“ Vypláznu na něj jazyk a on ji se smíchem sundá. „No tak…?“ Několik dlouhých minut mlčí, já hypnotizuji jeho tvář a on těká pohledem po ostatních hostech. „Měl jsem pocit už nějakou dobu, že mu donáší…“ zamumle. „Byli dřív dost velcí kámoši, jak jsem si zjistil. Jenže pak se pohádali, hrála v tom roli holka…“ „Aha.“ Hlesnu, nejraději bych si liskla, tahám to z něj a pak se na nic lepšího nezmůžu.

„Párkrát se stalo, že jsme měli nějakou akci, s kluky… Šli jsme třeba do klubu se vyblbnout, po nějaké době se tam ukázal Luke a jeho parta a vždycky to skončilo stejně, rvačkou. A my ji nezačali…“ pozvedne obočí a znovu ho dá dolů. „Nebo průsery ve škole, někdo naprášil Liama, když se vloupal do kabinetu třídní, aby ukradl závěrečný testy. Věděl jsem o tom jen já a pár kluků plus Josh, hlídali jsme… Liama málem vyhodili a já a ostatní, všichni do jednoho ředitelskou důtku. Je toho víc…“ „A teď teda co… Řekneš mu to?“ Prudce zavrtí hlavou. „Když mu to řeknu, tak ho vyplaším. Řeknu to jen Liamovi a pár dalším, a Harrymu s Louisem… Budeme ho hlídat, uvidíme.“ „Proč Harrymu a Louimu? Proč se s nimi vůbec teď tak moc bavíš? Vždyť… jsi byl ten co na ně měl blbý řeči, kvůli tomu že spolu chodí…“ „Ženská… tisíc otázek! Díky!“ zvedá hlavu a já zírám na obrovský talíř plný špaget. „Děláš si srandu?“ „Co je? Špagety nepapáš?“ zabodne vidličku, namotá a s nakloněnou hlavu ji natáhne k mým ústům. „Papám. Ale… Jen doma, budu od toho až za ušima.“ „Tak to budem dva. No tak, letí letadýlkooo…“
Upřímně se divím, že nás nevyhodili. Krmení navzájem nebyl dobrý nápad a s pusou jako Joker mizíme oba na záchod. Obsluha se na nás široce usmívá, div nám neotvírá dveře s neskrývanou radostí, že odcházíme. Tedy, ten mladý číšník je asi spokojený, Zayn mu nechal celkem slušné spropitné. „Kam teď?“ Venku se opět zatáhlo, vypadá to zase na déšť. „Co se podívat na film?“ „Kino?“ „Můj pokoj.“