Bradfordská střední

Chapter 81

Alex

S nervozitou jsem vycházela ze svatebního salónu. Majitelka byla úžasná, šaty, co jsem si vybrala dokonalé... Stále jsem však váhala nad tím, jestli chci svatbu jako takovou, nebo jen my dva, děti a svědkové. Denise s Trishou se zblázní. Buď radostí nebo vztekem, že jsme nic neřekli... Dilema!
A pak tu byla další věc. Zayn se rozhodl pracovat na miminku víc než pilně, byly momenty, kdy jsem byla ráda že je v práci, nebo ho kluci táhnou na pivo. Doslova jsem jej spíš vyhazovala a nešlo mi skrývat radost. Za to jsem si vždy vysloužila rádoby „trest." Přišel a odtáhl mě do koupelny, v posteli to pokračovalo...

„Dobrý den. Těhotenský test, prosím." Lékárnice mi jej s úsměvem podala, pohlížejíc přitom do kočárku. „Další raději ne?"„Právě že jo." Užasle zamrkala a já urychleně mizela. 

„Jsme doma!" Houkla jsem z předsíně. Zayn se objevil do minuty s plechovkou piva v ruce. Položil ji na komodu, vzal Zayna a tašku s nákupem. „Proč jsi mi neřekla, že jdeš nakupovat?Mohl jsme vás vyzvednout..." „Je to jen pár věcí."

O deset minut později jsem se zavřela v koupelně a čekala na verdikt. Panenky se mi rozšířily. Jedna čárka a hned po ní druhá. S culením se, od ucha k uchu, jsem využila momentu, kdy Zayn ležel s malýma na koberci a odsunula plechovku. Na její místo položila test a rozcucháním jeho vlasů, jsem šla do kuchyně. Očkem mrkla po hodinách a hádala, za jak dlouho se objeví.

„Lásko, já to pivo ale neměl vypitý." „Miláčku, zvedni zadek a podej si ho." Křikla jsem zpátky a vařila si kávu. Tři, dva,jedna... „Cože?!" Zamával mi testem před očima, div jsem nedostala přes nos. Zezadu se na mě tisklo jeho tělo, levou dlaň vsunutou pod tričkem.

„Co cože?" „Miminko?" „Pokud test nelže, tak jo." Obrátila jsem se mu v náruči a dlaně mu přiložila na krk. „Nejsi najednou rád?" „Lásko, netušíš, jako moc jsem rád a šťastný! Jen... Dělání dětí mě bavilo." S úšklebkem se se vytáhla na špičky. „A teď budeš mít útrum, nicméně, myslím, že děti bez tebe chvíli vydrží. Chci tě. Teď, hned, tady."

„Už jsem ti řekl, jako moc tě miluju?" Vydechl a přetáčel si obrácené tričko. „Ne." „Miluju tě!" Zavrčel mi do rtů a odpelášil ke dveřím. Za nimi stála nějaká návštěva a děti přes dveře vřískali.

Trisha...Dosedla s širokým úsměvem, Zayn se ujal role hostitele –zbabělec! Zaslechla jsem až do kuchyně, její dotaz o svatbě –a já nyní musela sedět na prosti v křesle. A byla jsem to teď já, komu šermovala před nosem katalogem svatebních šatů a doplňků. Poslouchala milion důvodů, proč bychom se měli vzít a Zayn se jen s úšklebkem culil mezi dveřma se slovy, že čeká až se udělají buchtičky z mikrovlnky.

„Proč ji to neřekneš sám?!" Leknutím se začal dusit. Stál u linky, tvářičky jako křeček a já Trishe zmizela z obyváku se slovy, že si opravdu už potřebuju odskočit. „Já?" „Je to tvá máma!" „A ty pořád nejsi rozhodnutá, jestli velkou nebo malou svatbu!" „Do toho máš taky co mluvit, tak to nenechávej jen na mně a buď chlap!" „No dovol?!" Se smíchem jsem ho objala. „Co tak říct mamince, že až se budeme chtít vzít, tak to uděláme a do tý doby, ať všechny katalogy nechává doma. Protože já už mám šaty vybraný." Významně jsem zakmitala obočím a opravdu zmizela do koupelny. 

Po návratu jsem ty dva našla na pohovce. Trisha seděla jako oukropeček a Zayn houpal Zayna na kolenou a šilhal po Lex, která i u něj zkoušela, co vydrží. Když začala šplhat po závěsech, ocitla se okamžitě v jeho náručí a řvala, jako by ji vraždil.

„Mami?"Zastavila jsem Trishu, když odcházela. „Ano?" „Můžu ráno přivést děti? Zayn je v práci a já si potřebuju něco vyřídit ve městě..." „Jasně." Mávli jsme ji na cestu a já se marně po zbytek dne a večera pokoušela, dostat ze Zayna, co ji řekl.