Bradfordská střední

Chapter 93

Trisha, Denise i ostatní mamky blednou, panstvo si vyměňuje udivené pohledy. Naši malí radostně tleskají ručičkama a motají se nám u noh. „Bude miminko." Žvatle Zayn. Alex mu sekunduje. „Mainký miminko." Zayn mi nedovolí ji pochovat. Na jedné ruce drží Zayna, na druhé Alex a culí se jako měsíček. 

„Nějaká slova? Třeba gratulace?" „Ježiši..." „Tak zrovna tohle jsem slyšet nechtěl." Liam se najednou ošívá. Pokukuje po Dee a ta trhaně kývne. „Uhm... Když už jsme u mimin..." Trisha zbledne ještě víc a pobídne ho, ať mluví dál. „My dva... Taky." „Jsem v šestém týdnu." Přidá se k němu Dee.
„Tak nevím, o kom tahle oslava bude, jestli o nás, nebo o nich." Zamumlá mi Zayn do ucha, když Trisha vyjekne a pak Dee obejme. Teď si sedá Yaser a s nefalšovanou hrůzou se dívá na Waliyhu. „Ježiši... Ona je taky. Určitě." Zašeptám k Zaynovi. V poslední době přibrala, ale brala jsem to tak, že jsme moc nevídali a bylo to tím. Zjevně ne.

„Mami?" Trisha povytáhne obočí. Zbytek mamin se zaboří ještě víc do křesel a Anne společně s Karen se dívají na svoje dcery. Ty horlivě vrtí hlavou, že těhotné nejsou. „Selhaly mi prášky..." Natočím se k Zaynovi, těká pohledem mezi holkama a vrtí hlavou. „Myslím lásko, že budeme mít opravdu hodně veselej život. Až se všechna drobotina sejde dohromady, tak to bude hodně divoké." „Ne že bych si chtěl stěžovat, ale když už to na nás ti tři našili, tak bych čekal, že se budou věnovat nám. Taky si to ségry mohly naplánovat a říct to jinej den."

Zayn

Cukají ji koutky. Samozřejmě, že si dělám srandu. Jsem naopak rád, že se teď motají kolem nich. Rodinky se probrali z transu a můžou je umačkat. My pomaličku mizíme, děti se dívají po našich a natahují ručky.
„Přijedeme zítra na návštěvu. Maminka a miminko jsou unavené." Tomu rozumí. Za ručky je vedeme do auta a až když odemykám doma, volá mi máma. Kde jako jsme. Alex ukazuje na sebe. „Alex nebylo dobře, chtěla jet domů. Mamko, nezlob se. Vím, že naše oznámení dalšího mimča přebila ta další dvě, ale ani mně se nechce něco slavit. Chci být s Alex a dětma. Zajedeme za váma zítra. Užijte si oslavu. Pa, mám tě rád." Položil jsem ji to dřív, než stihla něco namítnout.

„Stejně mám ale pocit, že je něco jiné." Z televize jela pohádka, vzduchem létaly hračky... Alex mi ležela s hlavou na klíně, rukama si přejíždějíc přes bříško. „S miminkem?!" „Ne, s náma." „Proč myslíš?" „Nevím. Jen je to jiné." „Myslíš?" Zakloní víc hlavu a zvedne ruku. Přivřu oči, když mě hladí po bradě. „Ty ne?" „Já vím jednu věc, pro mě nejdůležitější. Jsi moje, bylas moje a budeš moje napořád." Vytáhne se ke mně a začne mě líbat. Mazlící chvilka je opravdu krátká. Děti se vyškrábou k nám a chtějí se mazlit. Když usnou, nechám otevřený jejich pokojíček ať slyším, zapnu preventivně chůvičku a druhou odnesu do koupelny. Alex je dole a vyjídá ledničku...

Horká vana, tlumené světlo. Když se ukážu dole, oznámí, že se jde osprchovat a jestli si pak zapneme film. Souhlasím, počkám až vyjde schodiště a vyběhnu za ní.
Po zemi v ložnici je poházené její oblečení. S úšklebkem jej posbírám a hodím na komodu. Stojí zaraženě ve dveřích, jen v kalhotkách.
„Zay-"„Copak?" Obejmu ji zezadu, slabě se zachvěje. „Co to je?" „Společná koupel, minule nám ji přerušil Louis." „Děti..." „Děti spinkají, chůvička je zapnutá, kdyby něco, půjdu tam." Šeptal jsem ji do ucha a v dlaních stiskl zvětšená prsa. Sykla a zaklonila hlavu. „Bolí tě to?" „Ne. Jen jsem zapomněla, jak velké máš ruce." Cukají ji koutky a pobaveně se zašklebí. „Jak ty, můžeš mít tři děti..." „Díky tobě?" Dusím smích a po zádech ji nutím do koupelny.

„Svatební noc trochu jinak..." Zašeptá, když už po několikáté dopouštíme horkou vodu. O dětech ani nevíme a užíváme si jen jeden druhého. „Hm... Já si to vyberu, to se neboj." „Jsi strašně nadržený!" „Nebudu zapírat, chybí mi to." Uculí se a natočí ke mně hlavu. „Nepřesuneme se do postele? S pusou přece nic nemám." Významný pohled a já se hrabu z vany.