Bradfordská střední

Chapter 78

Alex

„Jsi v pohodě?" Otočila jsem hlavu od okna a kývla. Zezadu mě objaly jeho ruce. „Chybí mi. Stejně jako Jack..." „Mně taky. I prckům... Ale jestli tu chceš mít nějakýho dědu, řeknu našemu. Ať se sem nastěhuje!" Zacukaly mi koutky. „Vtipálku..." „Chci to jen odlehčit. Zase bude dobře. Slibuju."

Měsíc jeho volna utekl, vrátil se do práce a jak předtím řekl, nezaběhlo se to do starých kolejí. Pokračovalo to přesně tak, jak slíbil. Přišel, blbl s dětma, věnoval se mně... Užívala jsem si jeho pozornosti, využívala momenty, kdy měl děti na starost a chodila do víru města s holkama.
Prckové od Jay, také dvojčátka se měla čile k světu a byly dny, kdy jsem říkala že už nikdy další dítě... Ve chvílích, kdy náš dům praskal ve švech a všude byl hlahol a řev, jsem zvažovala návrat k antikoncepci a Zaynovi hrozila kastrací. Ten se jen smál a jeho řeči o tom, že i když máme dvě děti, tak třetí bychom zvládli taky, mi zvedaly tlak.

...

Zayn stál laxně opřený o zárubeň dveří, kolem mě poskakovala Trisha s Denise, maminky od ostatních, kopa dětí kolem, panstvo mírně v náladě... Jednou rukou jsem držel Lexi, která měla nehoráznou radost z toho, že už umí stát na nohou - a za pomoci nábytku chodit - zkoušela moje nervy, když se snažila vydrápat na židli. Druhou krmila Zayna přesnídávkou. „Nechceš si vzít jednoho?" Houkla jsem na Zayna. Ten tipl cigaretu - zlámu mu ruce, pořád bude hulit uvnitř - a s úsměvem si vzal Zayna. Ten, nadšený že mu došel partner na blbosti, smetl přesnídávku na zem a začal se chechtat.
„Moc se nesměj, maminka chytá nerva." Obličej, co nasadil, prcka ještě víc rozesmál. Rezignovaně jsem se uchechtla a vzala do náruče Lex. Odnesla ji k větším dětem a i přes Zaynův zákaz, jsem zmizela s jeho krabičkou cigaret.

„Co tady děláš?!" Zavrčel mi nad hlavou, sotva jsem si potáhla. Konečně chvíle bez ostatních. Hlahol z domu, kde se chystalo na oslavu narozenin našich dětí, se sem donášel minimálně. „Chceš mě zabít?" „Mám ti na to odpovídat?" Cigareta skončila v jeho prstech a povýšenecky se zašklebil. „Nebudeš kouřit."„Nekojím!" „Nebudeš kouřit. Máš děti." „„Máš?"Ty jako ne?" „Jasně. Ale u mě to je jiný." „Nebudu se s tebou dohadovat o právech ženy a chlapa. Když budu chtít kouřit, tak budu!" Rozesmál se. Krabičku schoval do kapsy a s rukou ve vzduchu se královsky bavil mou snahou, stáhnout ruku dolů. „Zayne!" „Miluju tě." Sklonil se a pokusil se mě políbit.„Já tebe taky, ale nějak nechápu-" s vyjeknutím mě narazil na zeď. „Co to děláš?!" „Rychlovka?" „Zbláznil jsi se? Všude je plno lidí!" „No a?"

Poněkud rozčarovaná, s bušícím srdcem jsem se ocitla nohama opět na podlaze. Majetnicky mě políbil a stiskl v sevření. „Nejsi normální. Mohl někdo přijít!" „Žes mi to neříkala, pár minut zpátky." Uculil se a otočil se. „Je mi fuk, kdyby někdo došel. Už mě to v posteli nebavilo." Začala jsem se smát. Objala jej zezadu a opět se snažila ukořistit jeho cigarety. S teatrálním povzdechem jen zavrtěl hlavou a odešel.

S výrazem, který jasně prozrazoval že jsem mimo, jsem se vrátila a hned se ocitla pod palbou dotazů. „Jen co jsi se vytratila, Zayn nabral směr za tebou. Copak jste dělali? Děti tu plakali a vy nikde!" „Dohadovali se o tom, že chci kouřit." „Co kouřit?" Houkl Niall a rozbrečel se smíchy. Zrudla jsem a tvrdošíjně hleděla na Lex, opět zkoušející vyhrabat se na židli. „Oni to aspoň dělají, ne jen o tom mluví." Ušklíbla se na něj Waliyha. Trisha zbledla a otočila se po ní. Ta jen trhla rameny a s nadhledem se šla přitulit za svým bratrem, který akorát dorazil. Něco si začali špitat, pokukovat po Niallovi a on byl teď ten, co planul na míle daleko.

„Problémy v ráji?" „Nebudu se o tom bavit." „Jasně, jasně. Dokud seto týkalo mě, tak to jo, ale teď...?" „Slyšel jsem ji mluvit s kamoškou... Asi ji to se mnou nevyhovuje, a já na to prostě nemám chuť." „Uh?" „Říkala, že ji to už nebaví. Pořád stejné, fádní..." „Jak víš, že to bylo narážka na tebe?"„A ne?" „Co já vím... Ale podle toho, jak si rýpla, bych řekla že ne." „Nevím. Nechci to řešit. Stačí, že už Zayn ví všechno... Ti to povykládá, to se neboj. Můžu do ložnice? Nestihl jsem prckům zabalit těch pár blbostí..." Odešel a já zamířila za Zaynem.

„Takže?"„Takže?" „Co ti Wee říkala?" „Co ti říkal Nialler?"„Maliku!" „Horan!?" „Miluju tě." „Mrcho!" Uchechtl se a střelil pohledem po ségře. „Stěžovala si do telefonu kamošce, že už ji to nebaví v tancování. Pak si všimla, že ji Niall slyšel, problém je, že on si podle ní myslí, že mluvila o vztahu s ním. Protože tam prohodila něco ve smyslu, že je to stejné, fádní, nudné..." „A proč mu to teda neřekla?"„Super, takže si to myslí... No já nevím. Chtěla, ale on se o tom bavit nechce. Asi uražené mužství..." „Tak jistě. Kdybych tohle řekla já a tys to blbě pochopil, tak budeš taky uražený." „Miláčku, ale to ty říct nemůžeš." „Zayne!" Pobaveně se uculil. „Nikdy to není stejný. Ani nikdy nebude." Zamrkal významně a šel se přidat k Niallovi, s balením dárečků.Rozhodila jsem rukama a raději se přidala k drobotině na koberci v obyváku.