Hopeless

Chapter 42 - In Jail (Part Two)

Nobody's point of view.

Oči se mu otevírají a zase zavírají pouze symbolicky. Zjišťují tak, že se za tu půl hodinu jeho pobytu ve vězení vůbec nic nezměnilo. Stále leží v drahém obleku od Armaniho a s rukama položenýma za hlavou na tvrdém kameni v morningwoodském francouzském vězení. Znuděně se podívá vedle sebe a zjizvené obočí se mu mírně pozvedne nahoru, když uvidí tu stále stejnou scenérii. Dva nehybná těla Washingtona a Flowerse - ležící na shnilé podlaze - s pramínkem rudě zbarvené krve, která jim vytéká z pusy. Zhluboka se nadechne, načež protočí očima, a podívá se do rozpadajícího stropu před sebou. Doopravdy nechápe tomu, na co si ti dva hrajou. Nedal jim zase takové rány, aby tady leželi na zemi po tak dlouhou dobu.

Po chvíli ležení se posadí a nohy spustí z toho, čemu se jen stěží dá říkat postel. Aby byl upřímný, ani mu to nevadí, že bude muset spát v takových otřesných podmínkách. Je na ně zvyknutý - tunel mu nabízí stejný typ postelí, stejnou teplotu, a dokonce víceméně stejný zápach. Není to ničím odlišné, pokud nepočítá všechny ty otravné lidi, se kterými bude nucený trávit celé dny, než se jeho plán rozjede naplno.

Přesune svoje mohutné tělo k mřížím a prostrčí skrz ně ruce, aby se mohl opřít. Proplete si dlouhé prsty a rozhlédne se po okolí. V zásadě se tady nic nezměnilo. Hlídači vypadají pořád jako kokoti a kamery jsou rozmístěné na stejných místech. Možná se jim tak znásobil počet ostrahy, vylepšily se jejich zbraně a brána nevypadá zrovna na to, že by se otevírala často.

"Buď upřímný," ozve se hlas vedle něho se silným arabským přízvukem. "Co tady kurva děláš, chlape?"

Harryho koutky rtů se zvednou do pobaveného úsměvu. Je mu jasné, že je Malik nasraný. Pomsta je zatraceně sladká. Nedělá to sice příliš často, ale když už se někomu mstí, vždycky to stojí opravdu za to. Malik byl první. Teď následuje Krumlov a hned po něm Tomlinson. Moc dobře ho seznámil se svým plánem, že ho nenechá jen tak. Chodí si s policejní uniformou po ženevské půdě až příliš dlouho - a to se přitom onen incident stal před pěti lety a všichni až na toho idiota na to zapomněli. "Přišlo mi, že se tady musíš cítit zkurveně sám. Tak jsem tě přišel otravovat."

"Nech si ten zatracený sarkasmus," vyplivne ze sebe Zayn ta slova naštvaně. Zuří. Uvědomil si všechno ve chvíli, kdy byl ve vojenském terénním autě, že tohle byla jen Stylesem naplánovaná past na jeho osobu, do které musel zatáhnout i Violu. Chtěl ho dostat do vězení. Stejně tak jako on dostal Harryho do vězení před necelými čtyřmi lety. "Ojebal jsi mě."

"Brečet kvůli tomu po zasraných nocích rozhodně nebudu, ptáku," odpoví mu Brit a nepřestává pozorovat okolí. Snaží se najít cokoliv pomocného, co jemu a Viole pomůže ven. Následující dny si bude muset ve své hlavě dělat poznámky o tom, jak často se mění hlídky a jaká je tady denní i noční rutina. Jednu ruku opět prostrčí zpátky, aby si promnul obličej.

Nenávidí, když musí myslet.

A tady bude muset myslet doopravdy hodně. Všechno musí vymyslet uvnitř sám a ještě k tomu musí být závislý na lidech, kteří jsou venku, aby jej i Felizovou dostali odtud ven. Z celé duše nesnáší, když se musí na někoho vázat. Jo, tihle lidi mu možná prokázali zkurvenou loajalitu, ale on si mnohem radši zařizuje všechno sám.

"Ty seš taková zkurvená svině, Stylesi. Aby tě červ poplival a na tvý mastný hlavě vyrostly plísňový houbičky, parchante."

"Aspoň budu mít co zasraně žrát. Možná si je ještě před tebou zatraceně opeču."

Pákistánec se musí zhluboka nadechnout a taktéž musí zhluboka vydechnout, protože když Styles chce, umí výborně hrát na nervy. A on je odsouzený na dvacet let - pevné nervy rozhodně potřebuje. Vydržel to těch několik týdnů - nenechá Stylese, aby mu je zničil během těch pěti minut, co spolu vedou tuhle (ne)konverzaci.