Lissa's point of view - O několik dní dříve.
Syknu ve chvíli, kdy se horká káva dotkne mých rtů. Položím hrneček okamžitě na linku a natáhnu se ke dřezu, abych navlhčila ubrousek studenou vodou. Přiložím si ho k poraněnému rtu a několikrát po něm přejedu sem a tam, abych ho zklidnila. Zhluboka se nadechnu a podívám se na hrnek vedle své ruky. Pára z něho stoupá opravdu vysoko, ale já nebyla schopna se na to soustředit. Myslela jsem, že je káva dávno studená, když tady odstávala asi dvacet minut.
Poškrábu se na spánku a podívám se ven z masivního okna. Vidím kousek heliportu a vysoké budovy, které tvoří východní část Ženevy. Od té doby, co zatkli Harryho, se ani jeden člen od Fallen nezdržuje nikde jinde, než v Jeffově apartmánu. Samozřejmě, že z toho ten blonďák nemá příliš obrovskou radost, tak některé z nás nutí, abychom nakupovali nebo uklízeli. Asi před třemi dny dokonce donutil Nicolase, aby zaplatil zálohu na vodu a elektřinu. Jasně, že se mu to nelíbilo, a proto schválně zaparkoval Jeffovy do jeho žlutého Jaguáru. Vznikla z toho tak silná hádka, že se Nicolas nevrátil doteď.
A tak to tady funguje teď normálně. Fallen se hádají, protože si neví rady, jak s Harrym ven. Všechno mělo být už dávno naplánované, ale Harry se rozhodl, že se uzavře do sebe a nebude s nikým komunikovat. Liam to vysvětloval tak, že je údajně Harry až příliš dlouho bez heroinu. Že je takový vždycky, když si dlouho nedá dávku.
Je to těžké taky v tom, že uvnitř Morningwoodu mají jenom jednoho člověka. A tím je ta blonďatá slečna od Interpolu, se kterou pracuje Ekaterina. Myslela jsem si, že se jmenuje Fluence, ale lidé od Fallen ji pořád oslovují jako Carole. Tahle blondýnka se snažila s Harrym několikrát komunikovat, ale on na to nereagoval. Pouze seděl na zemi, koukal před sebe a nechával své tělo, aby se třáslo.
Proto celý plán momentálně stojí na místě. Nikdo nemůže nic naplánovat, když s tím Harry není seznámený. A dokud se nevzchopí, nedá se vůbec nic dělat. Ptáte se někdo na to, proč jsem tady stále já? Ani sama to nevím. Mám takový pocit, že jsem chytila stockholmský syndrom nebo tak něco. Protože jinak si to nedokážu vysvětlit. Určitou citovou vazbu jsem k Harrymu chytila, ale není to nic závažného. Pořád je to člověk, který mě unesl a ke kterému mám odpor. Ale jako správná novinářka mám zvědavost větší, než je můj rozum. Prostě za každou cenu musím zjistit, co se Harrymu doopravdy stalo. Je to stejné, jako když řeknete ostatním novinářům, aby nejezdili za válkou. A co udělají? Pro pikantní článek a informace udělají cokoliv. U mě tomu není jinak.
"Je to k hovnu," řekne Liam, když vejde ke mně do kuchyně. "Harold pořád nejeví žádné známky zlepšení a jestli mu někdo nedá dávku, tak tam shnije už napořád, protože to bude mít u prdele," postěžuje si a přejde k ledničce. Otevře ji a chvílí kouká dovnitř, než z ní vytáhne krabici džusu. Vezme si skleničku a přijde ke mně. Nalije si džus do sklenky, napije se a podívá se na mě. Jeho oční bělmo je úplně zarudlé z toho, jak celé dny kouká do obrazovek od počítačů, na kterých jsou videoobrazy z věznice. "Ty vole, já jsem tomu idiotovi vždycky říkal, že má s těma sračkama přestat, dokud to jde. Ale on nééé – a vidíš, jak dopadl? Hnije zaživa. Měl bych se na něho vysrat, sbalit se a vypadnout někam do Ameriky. Aspoň bych měl klid."
"A proč to neuděláš?" zeptám se ho zvědavě a o posadím se na barovou židli. Opřu se rukou o barový stůl a upřeně se podívám na člověka, který má jako jediný respekt v Harryho očích.
"Protože jsem hloupý jako ty."
Au.
Liam se znovu napije pomerančového džusu a založí si ruce na hrudníku. "Svojí hloupost ještě chápu. Ale tu tvojí absolutně ne. Já být na tvým místě, tak už dávno jsem někde na jiném kontinentě. Můžeš mi vysvětlit, co tady ještě děláš? Harold se k tobě nebude chovat jinak, i když mu pomůžeš."
ČTEŠ
Hopeless
Fanfiction"Láska je cit, který si vymysleli lidé, aby měli omluvu pro své naivní chování."
