Hopeless

Chapter 3 - The Bank Robbery

Výstřel.

Zvuk, který dokáže vyvolat strach, jaký si nikdo neumí představit, pokud ho neuslyší v blízkosti své hlavy. Panika je všude kolem mě. Lidé se automaticky chytají za hlavu a sklání se k zemi. Moje tělo stojí bez hnutí jako skála, která nemá možnost pohybu. Neodvažuju se ani dýchat. Neodvažuju se ani mrkat. Strach mě naprosto otupí a jediné, co zvládnu, je pozorovat těch pár lidí před sebou.

Cítím, jak si mě na své tělo víc přitáhne. Mám možnost pocítit jeho břišní svaly a široký hrudník na svých zádech. Nemá cenu s ním bojovat, protože bych neměla absolutně žádnou šanci na výhru. Jeho je taky příliš silná na to, abych se z ní dokázala dostat.

"Všichni to znáte z těch pitomých detektivek," ozve se znovu jeho hlas. Následně cítím ten neuvěřitelný ledový chlad hlavně, kterou mi dá ke spánku. Oči se mi rozšíří strachem. Netuším, co mám v této situaci dělat. Sakra, proč to zase muselo potkat zrovna mě? Myslela jsem, že si to karma vybrala dost, když mě donutila setkat se se Zaynem. Teď mi tady na hlavu míří pistolí nějaký šílenec, který se pravděpodobně sám chystá vykrást banku – žádného komplice totiž nevidím ani neslyším.

Lidé se dívají naším směrem vystrašeně. Mám možnost slyšet, jak nabije svou zbraň. Jediné cvaknutí vyvolá v mém těle škubnutí, které ho donutí si mě na sebe víc přitlačit. Cukání však stále přetrvává, nedokážu to chvění ovládat.

"Pokud někdo neudělá kurva to, co řeknu, tak týhle krásce můžete rovnou kupovat zatracenou rakev." Přitlačí mi pistol na spánek ještě víc. "Taky vás upozorňuju, že jeden zkurvený krok, který se mi nebude líbit, a nebudu váhat střílet."

Strčí do mě, čímž mě donutí k pohybu. Stále si mě však drží jako pojištění. Nechápu, jak vůbec dokážu svoje vystrašené tělo k přemístění přimět. Lidé se drží stále na svých místech. Spatřím Ekaterinu, která schází dolů. Její výraz je taktéž vyděšený.

Ten muž se se mnou posouvá směrem k přepážkám. Koutkem oka mohu spatřit muže z ochranky, jak se k nám snaží přiblížit s vysílačkou u pusy. Útočník mu ovšem namíří pistol přímo tak, aby směřovala mezi jeho oči. Všechno se snažím sledovat z periferního vidění a doufám, že to brzo skončí. A až to všechno skončí, sbalím se a vypadnu pryč ze Švýcarska. Tohle místo má být sakra bezpečné. Má to být neutrální stát! A mezitím jsem tady stačila čelit skoro znásilnění a teď tady bojuju o život! Ten maniak mě může kdykoliv odstřelit jenom proto, aby vykradl banku.

"Zkus si něco a ustřelím palici tobě, tvý ženě i tvým dětem. Ty moc dobře kurva víš, že vím, kde bydlí a co dělají. Tohle jsme přece absolvovali zkurveně tolikrát."

Jakmile to vypustí z úst, polknu. Mé hrdlo se při polykání nadzvedne dost na to, aby to cítil. Hlaveň pistole následně ucítím zpátky na svém spánku. "Nebo chceš mít tuhle holku kurva na svědomí, co?!" zvýší svůj hluboký hlas. "To bys chtěl, blbečku? Myslíš si, že bys byl nějaký zasraný hrdina, kdybys zavolal poldy a nechal tak nevinnou holku chcípnout?! Kurva, že ne!"

Cítím, že se projevuje moje automatická reakce na strach. Chvění rtů. Chvějou se mi vždycky, když se bojím.

"Dej kurva ty zbraně všechny na zem, nebo chcípne!" přitlačí mi pistoli víc na spánek. Syknu a očima těkám všude po místnosti. Snažím se najít jakékoliv sklo, které by mi dokázalo poskytnout jeho odraz, ale nic tady není tak dostatečně lesklé. Zavřu oči, abych se alespoň na vteřinku ocitla v bezpečí, avšak nedaří se mi to. Strach je příliš silný. Nedokážu udržet chladnou hlavu a vnitřně panikařím. Chci se zhluboka nadechnout, ale jeho stisk je na to příliš pevný.