Hopeless

Chapter 18 - Nightmare

Projede mnou nervový impuls, který dá do mého mozku signál, aby se moje tělo zachvělo. Ten impuls se šíří dále a vyvolává pocit strachu, když přede mnou stojí Harry v celé své výšce a mračí se. 

Jsem potichu, protože absolutně netuším, co na svou obhajobu mám říct. Nemám co říct. Nachytal mě ve svém pokoji - pro tohle není žádná rozumná výmluva. Můj strach tlumí veškeré obrazy, které tu jsou. Dokazují, že uvnitř téhle tvrdé a ledové schránky nějaký cit existuje. 

"Harry..." zašeptám a udělám jeden krok dopředu. Celé jeho tělo je napnuté a zhluboka dýchá. Jde to poznat z jeho nadzvedající se hrudi.

"Já se tě zeptám zatraceně naposledy," řekne pomalu a zuřivě. "Co tady kurva děláš?!!"

"Ty obrazy jsou překrásné," zašeptám, ignorujíc jeho otázku. Nevím, proč tohle dělám, proč se prostě neomluvím a nevypadnu. "Proč jsi mě namaloval?"

"Já jsem se kurva na něco ptal." Harry oči přivře. Vždycky svítí jeho umělé oko, ale tentokrát je bleskem protkané i jeho živé oko. Zelená barva je o několik odstínů tmavší a připomíná rozbouřené nebe. 

"Bylo odemčeno..." Odvrátím od něho pohled a podívám se na obrazy na vedlejší stěně. Polknu, když se zaměřím na slavíka, probodnutého trnem. Okamžitě se podívám zpátky na něho. "Nádherně maluješ, Harry," řeknu znovu.

"To mě poser, normálně!" Harry se hrdelně zasměje. Podle jeho postoje je jasné, že je opilý. "Kurva, tohle fakt ne. Tohle už prostě ne! Ty si jako myslíš, že mě zatraceně zajímá tvůj názor?! Měl bych tě přetáhnou, Lissandro!" Dá se do kroku a přijde až ke mně. Naše pohledy se střetnou. "Sakra, to byl tak zasraně hloupý nápad sem lézt!"

"Promiň..." řeknu poníženě. "Proč jsi mě namaloval?" 

"Do prdele, to je ale odvaha." Jeho chraplavý hlas protrhne ticho jako nůž, který lehce přeřízne máslo. Netuším absolutně, kde je Liam, ale protože sem nevchází, tak musí být jasné, že je ještě někde venku. Harryho potetované prsty pohladí mou tvář. 

"Chci tě, Lissandro, a chci tě hned," zašeptá a jeho tvář se přiblíží k té mojí. "Víš, jaké to sakra je, šukat děvky a představovat si tvoji tvář?!" 

"Harry..." Jeho poznámka se mi zdá krajně nechutná. Nechci s ním spát už vůbec, když si představím, co celou dobu prováděl, když byl pryč. Odvrátím pohled, abych se mu nemusela dívat do obličeje. Nikdy mi neodpoví na věci, na které chci znát odpověď. 

Povrch jeho rtů se otře o moje čelo. "Představovat si tvoje sexy tělo, zmítající se pode mnou." Jeho dech je plný alkoholu. Zasáhne mě to okamžitě do nosu a přebije to veškerý smrad tunelu. 

"Harry, nech toho..." Položím mu ruce na hrudník a zakroutím hlavou. 

"Musím tě zatraceně potrestat, Lissandro," řekne hruběji a pevně mě chytí za vlasy. "Kurva, ani nevíš, jak jsem nasraný, že jsi sem vlezla. Tak zatraceně jsi to neměla dělat."

"Slibuju, že už to neudělám..." Nikdy v životě jsem se nemusela cítit tak poníženě, jako se cítím před Harrym. Je to neskutečné, co se mnou jeden jediný člověk dokáže udělat. "Jenom mi nic nedělej..."

Harry se hrdelně zasměje. Pevněji mě za vlasy zatáhne, až jsem nucená se zaklonit. Cítím jeho rty na pokožce mého krku. Husí kůže mi vyskakuje všude tam, kde se jeho rty dotknou. Cítím, jak mě jeho ruce otáčejí směrem ke dveřím. Rozejde se, což znamená, že musím jít pozpátku. Pozoruju přivřenýma očima obraz ženy s jizvou kolem oka.